Místa vzdělání / Pořadí úspěšnosti

Každý článek o místech vzdělání na těchto stránkách, který je jednou částí volné sestavy textů, je promítnutím nějakého nápadu, úhlu pohledu, ať už to je okamžitá reakce na nějaký konkrétní podnět nebo „systémová“ záležitost, možná nijak striktně rozváděná. Mohou to být vysoká učení, která jsou něčím atraktivní, zvláštní, školy typicky evropské či naopak „neevropské“, se zajímavou historií či okolnostmi vzniku, pozoruhodnou náplní a podobně. Tyto texty rozhodně to nejsou odborné studie a leckomu se mohou zdát dokonce i nahodilé, i protože se na prvním místě neobjevil Oxford a Cambridge, ani nejsou „probírány“ oborově či podle zemí – to by ostatně byla nuda, a z tohoto pohledu zájemci najdou určitě spousta informací jinde, nicméně jedním svorníkem, který by měl být zřetelný a zřejmý, je respekt, který mám před vzděláním a vzdělanými lidmi. Před skutečným vzděláním, ne před odindividualizovanou, vyprázdněnou osobností napěchovanou do uniformní formalistické formičky a ověnčenou zvučnými diplomy z kurzů posledního módního střihu.

Jedním z kritérií, možná dokonce i prvním, proč o některých univerzitách hovořit, mohou být i žebříčky nejlepších univerzit, které jsou každoročně vytvářeny. Když jsem hledal titul pro tento text, nechtěl jsem použít slovo „žebříček“, a to mne donutilo nazvat věci pravým jménem. Jedná se o pořadí úspěšnosti škol, a nakonec proč to zakrývat zdrobnělým hovorovým výrazem, byť běžně používaným třeba v oblasti sportu, i jinde.

I když by vzdělání podle mého názoru nemělo být „závodění“, různé žebříčky mají dost podstatnou výpovědní hodnotu a jsou zcela jistě dobrou informací o kvalitě té či oné školy. Na netu najdeme při prvním kliknutí seznam pěti set takových univerzit nebo se dozvíme, že práva je lepší studovat v Praze spíš než v Plzně (na to ostatně asi nemusíme toho příliš mnoho prohlížet, ale tématem těchto článků není kritika vzdělání u nás – možná se k tomu dostanu jinde), medicínu v Brně atd.

Zmíněný seznam pěti set nejúspěšnějších univerzit se jmenuje „Shanghai Ranking", v podtitulu je označen opravdu jako Academic Ranking of World Universities, tedy „akademický žebříček světových universit“. Už při prvním pohledu je zajímavých několik souvislostí, které shrnuje název jednoho novinového článku stroze: Žebříček škol: nejlepší univerzity hledejte v USA.

Podle Šanghajského žebříčku je osm univerzit z první desítky amerických (na prvních místech umístily univerzity v Harvardu, Stanfordu či Berkeley, jinak řečeno jejich souvislou řadu přerušuje pouze na pátém místě Cambridge a na onu desítku uzavírá Oxford. V druhé desítce je to ale obdobné, respektive až na posledním dvacátém místě je zase jedna neamerická univerzita, totiž Tokijská. Obdobné je to ale i v dalších dvou desítkách, i tady je absolutní převaha vysokých škol z Nového světa. Teprve od čísla dvacet (včetně) výš vidíme v seznamu vlajek zemí jiné než americké či anglické vlajky, totiž japonskou, švýcarskou či kanadskou. Teprve na sklonku třetí desítky je jejich výběr pestřejší, je tu totiž francouzská, dánská či italská. Atd. Dál už to nemá smysl takto rozebírat, první německá univerzita je na 52. místě, naše Karlova univerzita, která se mezi první pětistovku umístila jako jediná, je na 201.-300. místě (ve třetí stovce se už jednotlivé nerozlišuje).

Na příslušných stránkách (viz odkaz pod textem) je možné se dále podívat na procenta, která zaujímají jednotlivé země v takto měřených univerzitách, přičemž se měří procento z TOP 100, z TOP 500 a procento z vysokoškolsky vzdělaných lidí a procento z celkové populace. I zde jsou Spojené státy americké na neuvěřitelných 54 % v TOP 100 a 4,5 % v celkové populaci, zatímco třeba Japonsko vykazuje hodnoty 5 % v T0P 100 a necelá 2 % z populace, přední evropské země Francie, Švédsko či Švýcarsko má 3 % v TOP 100, v populaci 0,9, popř. 0,1 %. Kromě ostrovní Británie je v Evropě lepší jen Německo s podobnými hodnotami jako Japonsko – 5 % a 1,2 %. Ani v tomto měřítku nedopadá naše Karlova univerzita nijak hvězdně. Dosahuje 0,2 % v TOP 500 a 0,2 % v celkové populaci. V Evropě se podle těchto kritérií před Českem nachází Polsko, Maďarsko, Řecko či Portugalsko.

Samozřejmě můžeme tento žebříček zpochybňovat s poukazem na to, že absolutní výhoda angličtiny jistě přispívá k tomu, že do první dvacítky se, kromě dvacáté Tokijské univerzity, nedostala žádná jiná neanglicky mluvící vysoká škola. Kritéria, která rozhodují o zařazení, jsou totiž vedle počtu nositelů Nobelovy ceny, například množství citací v prestižních časopisech, které jsou pochopitelně v angličtině. Významná může být samozřejmě také velikost země, její hospodářská síla, která může ovlivnit možnosti univerzity atd. Nicméně tento, byť suše statistický, pohled určitě relativizuje perpektivu, v níž budeme na téma pohlížet mít my Češi.

To samozřejmě neznamená ani, že Praha není krásná (to je zase jiné téma případné kritiky), ani že jsme blbí. Žena mi napovídá, že naši lidé se ve světě vždycky dobře uplatní, že se nikdy neztratí. To určitě mohu potvrdit, jen z toho, co vím v oblasti, kterou sleduju, lze potvrdit, jak se například teoretici umění, výtvarní umělci či hudebníci, kteří emigrovali po roce 1968, dostali na přední místa v evropských galeriích, realizovali v dnes prestižních kapelách atd. Rovněž když se dočítáme o nejrůznějších skvělých objevech, které přinášejí Češi světu, nebude to s námi tak nejhorší. Tady ale nejde, striktně vzato, o Čechy, ale o kvalitu vysokého školství u nás.

Nechci na tomto místě rozebírat laciné kauzy o opisování diplomek a podvodech na plzeňských právech, byť nepochybuju o tom, že to je dokonce jen špička ledovce, který nejsme vůbec ochotni pojmenovat. Důležitější jsou prostředky, které stát vydává na školství, vzdělání, výzkum atd. Důležitější je celý systém vzdělání, který se takřka zhroutil po zcela nekompetentních zásazích politiků do celého systému vzdělání v Čechách, který narušila pseudoliberální atmosféra, která rozvrátila základní hodnoty školství, vztahy mezi učitelem, žákem a společností atd. U vlastních škol je samozřejmě důležitá také otázka, do jaké míry poškodil totalitární systém kvalitu našich vysokých škol, a tedy i věhlas naší Karlovy univerzity. Jak to mohu posoudit v oborech, které jsem studoval – a které byly mezi válkami prestižní v celé Evropě (lingvistika, která přinesla svůj strukturalismus, podobně jako přinesla své významné příspěvky celá meziválečná kultura) – ten úpadek byl strašlivý. A škola se myslím, z něho vzpamatovává dodnes.

Tak – nedostal jsem se zatím k jednotlivým zajímavým univerzitám a věnoval jeden odstavec i pohledu na naše školství – jednou jsem to musel udělat. Na některé z konkrétních vysokých učení se podíváme v některém z příštích článků. Ještě ale jednu poznámku předtím. Se stránkami, z nichž jsem v předchozím textu čerpal, se dá ještě podrobněji pracovat. Zjistit například, ve kterých oborech ta či která univerzita má své světové parametry. Ale to tady nebudu vysvětlovat. Zájemce si potřebné informace najde už sám.

https://www.nazkusenou.cz/shanghai-ranking-svetovy-zebricek-univerzit-a155.html
https://www.cuni.cz/UK-3337.html

https://www.cvut.cz/informace-pro-media/tz/2009/rijen/zebricek
https://domaci.ihned.cz/c1-23356675-novy-zebricek-univerzit-nejlepsi-medicina-je-v-brne
https://zpravy.idnes.cz/studium.asp?c=A071010_130535_vysokeskoly_bar
https://www.vysokeskoly.cz/clanek/sanghajska-univerzita-zverenila-letosni-zebricek-svetovych-univerzit

https://www.jazyky.com/content/view/350/

https://www.arwu.org/

https://www.arwu.org/ARWU2010.jsp
https://www.arwu.org/ARWUAnalysis2010.jsp