Michael Douglas / Soudní dvůr

28.12.2010 11:49

Už jsem to pochopil. Ovšemže Michael Douglas je stálice na filmovém nebi a člověk ho zná nějak oddedávna. Myslím, že každý, byť průměrný divák ho zná. Jeho filmové role, ale i jeho životní příběhy, ty story o něm a jeho vztahu k otci, rovněž proslulému herci. Možná ta „samozřejmost“ vyplývala právě z vědomí, že se jedná o syna slavného otce, případně o odlišnost, kterou jsem vnímal jako protiklad toho starého kovboje a herce ve velkoměstském prostředí. Nevím vlastně, který film jsem viděl jako první, možná nějaký kriminální příběh, ale pak už to bylo, někdy od konce devadesátých let, jasné. Basic Instinct, Válka Roseových, neskutečný Volný pád, Americký prezident. Nu nechci je tady vyjmenovávat. Ale teprve dnes mi to docvaklo. V televizi dávali thriller Soudní dvůr, film z roku 1983. Vždycky mě Douglas tak trochu iritoval, těmi ostrými zkoumavými pohledy, provázejícími proměnu výrazu v obličeji, tou nervozitou na pokraji hysterie, nebo dokonce někde až za hranicí hysterie. Ale zatímco Harrisona Forda jsem, zvláště v Indiana Jonesovi, přímo nesnášel právě pro jeho přehrávání, nepříčetný pohled akčního hrdiny (přitom vím, že umí hrát i civilně), tak u Douglasa jsem onu hranici šílenství vnímal jako funkční součást role. Bylo to prostě uvěřitelné, realisticky věrohodné.

Pro mne zvláště ve Volném pádu, kde byla nasranost jeho hrdiny Williama Fostera, že to tak musím naostro říci, opravdu podložená racionálně, když krok po kroku ukazuje, jak všichni kolem zneužívají pravidla, jsou vysmátí, provokují a vysmívají se všem okolo, protože si jsou jisti, že ti druzí budou jednat „korektně“. Ať už to je prodavač ve fast-foodu, pouliční banda hispánských floutků či dělník, který nechce D-Fense (přezdívka Williama) pustit přes staveniště silnice, kde se nesmyslně vyhazují peníze daňových poplatníků, vždy je to bariéra proti jeho záměru, prostému lidskému přání vidět svou dceru, která má narozeniny. Na „cestě domů“ je pak bariéra první a poslední, totiž jeho bývalá žena, ohánějící se soudním rozhodnutím a hrozící policií. Možná jsem ten film vnímal tak intenzívně proto, že jsem v době, kdy ten film šel v televizi, viděl kolem sebe, tedy v té samé době u nás, „blbou náladu“, jak o ní hovořil Václav Havel, totiž pocit bezmocnosti nad nešvary „rodící se demokracie“. Tunelování, korupce atd. V tomto okamžiku ten Douglasův upřený, mrazivý pohled, dostává svůj podstatný smysl.

A to, co mi došlo teď při onom včerejším filmu, je, že to je vlastně klíčová poloha Michaela Douglase. Samozřejmě je to herec řady poloh, včetně komediální, a příliš širokého záběru, aby se vše vešlo do jediné přihrádky. Je to téma vedle řady žánrů, thrillerů, milostných příběhů atd., ale i v těch filmech, kde se vše odehrává podle pravidel „žánrovosti“, včetně erotických námětů, tady vystupuje nějaká úchylka, deviace. Ve společenské rovině je to pak vykloubenost demokracie, nefunkčnost rodiny, bezzubost právního systému postihnout zločince. To je právě důvodem, proč ve filmu Soudní dvůr vzniká ilegální, protiprávní organizace, jejíž členové se nechtějí smířit s tím, že zločinci, jimž jejich brutální vraždy a násilí procházejí, přestože jsou všem zjevné a evidentní, ale jejich obhájce shodí ze stolu důkazy jako formálně nepřípustné, a berou spravedlnost do svých rukou. Opět se jedná o starou známou věc, totiž zneužívání demokracie, situaci, v níž padouch má navrch, prostě proto, že nedodržuje žádná pravidla. Ale stejně jako ve Volném pádu, je film postavený na protikladu/paradoxu, který říká: Přes tohle všechno je tato cesta špatně. Ve Volném pádu je to policajt, kapitán Prendergast (Robert Duvall), kterému řešení této kauzy připadá jako poslední případ o posledním pracovním dni před odchodem do důchodu, v Soudním dvoře si hlavní hrdina uvědomuje nepřípustnost tohoto jednání v okamžiku, kdy mají být dva grázlové zabiti, přestože se ukáže, že v té konkrétní kauze jsou nevinní. I závěr obou filmů je podobně dramatický. Střílí se. To, že toto je Douglasovo klíčové téma, mi potvrzují dvě skutečnosti. První, že k tématu vykloubenosti – tentokrát v oblasti hospodářské, finanční, demonstrované ve filmu, který byl pro Michaela Douglase přelomový, totiž ve Wall Street (1987), se vrací jeho pokračování v právě končícím roce 2010: Wall Street: Money Never Sleeps. Režisér Oliver Stone jeho vznik komentoval, že nechtěl sice točit pokračování prvního filmu, ale finanční krize přispěla k jeho vzniku. A krize, to je přece právě deviace, nemoc svého druhu. A druhá, že se objevuje dokonce i ve filmu, který Douglas produkoval, totiž ve Formaně oskarovém filmu Přelet přes kukaččí hnízdo. Tam se to odehrává přímo v blázinci.

A ještě jedna souvislost, kterou si uvědomuju při tom střílení. Role Michaelova otce Kirka jsou, to je přece také podstata kovbojek (i když ani Kirk není jen cowboy), rovněž o spravedlnosti. Pravda, u filmů tohoto žánru je to poněkud jednodušší. Pravidla nejsou tak spletitá. Jedno ale platí v obojím případě. Ten, kdo chce onu spravedlnost hájit, musí nasadit vlastní kůži, jen přihlížet není nic platné a nikdo to za hrdinu neudělá.

A teď už chci říci jen jedno. I poslední zpráva z jeho osobního života, totiž jeho boj se zákeřnou nemocí, jako by naplňoval scénář jeho filmů. I rakovina je deviace organismu, chybná cesta či chybný krok (překládám doslovně z němčiny, ve které mě to napadá: Fehlschritt). Pokud bych mohl vyslovit nějaké přání Michaelovi do Nového roku, tak je to, aby ten boj vyhrál.

Odkazy

Michael Douglas, Kirk Douglas
http://kultura.idnes.cz/michael-douglas-se-vraci-z-vezeni-na-wall-street-nikdo-ho-ale-nevita-1fd-/filmvideo.asp?c=A100924_153527_filmvideo_jaz
http://en.wikipedia.org/wiki/Wall_Street_%281987_film%29

http://www.osobnosti.cz/michael-douglas.php
http://www.fdb.cz/lidi/18725-michael-douglas.html

http://www.csfd.cz/herec/267-michael-douglas/
http://www.csfd.cz/film/9288-zakladni-instinkt/
http://www.csfd.cz/film/2373-valka-roseovych/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Douglas
http://en.wikipedia.org/wiki/Michael_Douglas

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kirk_Douglas
http://en.wikipedia.org/wiki/Kirk_Douglas

http://www.novinky.cz/bydleni/jak-bydli-vip/216903-michael-douglas-koupil-dum-na-venkove-za-pet-milionu-dolaru.html
http://instinkt.tyden.cz/fotoeditorial/michael-douglas/

Soudní dvůr
http://tvprogram.centrum.cz/?settab=48:63:2010-12-27:20
Na této adrese se uvádí obsah filmu takto:

Thriller USA (1983). Soudce Steven Hardin řeší dilema, jak učinit spravedlnosti a svému svědomí zadost a přitom striktně dodržovat zákony. Nakonec však přijme členství v nelegální komoře devíti soudců, která bere spravedlnost do vlastních rukou a rozhoduje nejen o vině a nevině lidí, ale i o jejich životě či smrti. (105 min)

Na předměstí bylo za poslední dva měsíce zavražděno a oloupeno pět starších žen. Policisté pachatele Hektora Enduhara dopadli a na základě otisků ze zbraně, kterou našli v popelnici obžalovaného, dostali povolení a udělali domovní prohlídku. Při ní zajistili i ostatní důkazy – šperky, hodinky i peněženky s doklady obětí. Pod tíhou důkazů se pachatel plně doznal a zřekl se svých práv. Jeho advokát ale žádá, aby důkazy byly označeny za nepřípustné a případ odložen. Policisté sice čekali, až obsah popelnice obžalovaného bude vysypán do popelářského auta, avšak prohledali ho dříve, než se smíchal s ostatním smetím. Porušili tak soukromí obžalovaného, a veškeré další kroky z toho plynoucí jsou tudíž neplatné...Soudce Steven Hardin musí obžalovaného zprostit viny a pětinásobný vrah tedy odchází od soudu jako svobodný muž s tím, že proces nelze už obnovit. Soudci Hardinovi se to nelíbí; cítí, že jeho rozhodnutí nebylo správné, ale právní systém je takový. Neměl na vybranou… Velmi ho to trápí a svěří se své ženě Emily, která ho sice chápe, povzbuzuje a souhlasí s ním, pomoci mu ovšem jinak nemůže. Hardin o tom tedy mluví na večeři se svým přítelem, soudcem Caulfieldem a očekává od něj jako od zkušenějšího radu. Ale zdá se, že svědomí Caulfielda netíží, ví zřejmě něco, co prozatím Hardinovi nechce sdělit...Mezitím je v parku nalezeno tělo malého chlapce Daniela Lúina. Někdo ho mučil, sexuálně zneužil a poté zavraždil. Případ, který zřejmě souvisí s dětskou pornografií, vyšetřuje detektiv Harry Lowes. Brzy mu na stole přistanou důkazy, které policejní hlídka zajistila náhodou při kontrole jedné dodávky, jejíž řidič se choval podivně. V nákladním prostoru byly nalezeny stopy krve a zakrvácená dětská bota. Na základě tohoto důkazu byl řidič Lawrence Monk i jeho kumpán Arthur Kúms zadrženi. Případ se brzy dostane až k soudu, kde ho řeší opět Steven Hardin. Důkazy jasně mluví o vině zadržených. Soudce má ale opět problém s trhlinou v zákoně... Obhajoba totiž požádala o zamítnutí dětské boty jako důkazu na základě toho, že byl získán při nezákonné prohlídce. Doklady měl řidič v pořádku, k prohlídce auta tedy nebyli policisté oprávněni. Obžaloba však postavila obvinění na tomto jednom jediném důkazu, soudce tedy opět nemůže udělat rozhodnutí, o kterém ví, že ho apelační soud stejně zvrátí. Bere si tedy čas na rozmyšlenou a doufá, že se mu podaří najít něco, co by důkaz zlegalizovalo... The Star Chamber, USA 1983. Režie: Peter Hyams. Hrají: Michael Douglas, Hal Holbrook, Yapet Kotto, Sharon Glessová, Don Calfa, James B.Sikking, Joe Regalbuto, John Disanti, Larra Hankin, Jack Kehoe a

další.

Zpět