Lomnické hudební nebe

12.05.2010 01:07

Prolog /
Hraju na housle. Amatérsky. A tím spíš a právě proto, že nezahraju všechno, co bych si třeba přál, třeba Ravelův Tzigane nebo Paganiniho Capriccia, rád si tuhle muziku poslechnu v podání těch, kteří ji s jistotou a suverenitou zahrají. Můj šálek čaje je Ivan Ženatý. Pochází z Lomnice nad Popelkou, která je z Jičína „přes kopec“ (Tábor). A připadá mi neuvěřitelné, že z Lomnice pocházejí dokonce dva housloví virtuózové. Kromě Ivana Ženatého ještě Jaroslav Šonský. Že ho neznáte? Nedivte se, vysvětlím.

Ale abych se přiznal, k napsání tohoto článku mě přivedlo něco jiného. Ne docela. Taky muzikantská letora. Ale jinak čirá náhoda. Při nějaké mechanické práci s počítačem jsem listoval  s mírným zhnusením (opravdu není mým šálkem čaje, viz čl. Opravdu stylové) časopisem „Esprit, stylový magazín LN“ a narazil na článek „Slyšet dech“, který mne naopak potěšil. Pojednává o operní pěvkyni Marii Fajtové a klavíristovi a dirigentovi Davidu Švecovi. Marii Fajtovou jsem kdysi, to ještě byla studentka, slyšel hrát v lomnické ZUŠce na klavír a zpívat a musím říct, že na mě zapůsobil její okouzlující hlas. Plný a přitom naprosto přirozený, zpívala s úžasnou lehkostí. Bylo to jen několik okamžiků, pak odešla a od té doby jsem ji nikdy neviděl.

To, co jsem napsal v prvním odstavci, samozřejmě platí. Měl jsem tento článek napsat už dávno, respektive bylo jen otázkou času, kdy se k tomu dostanu, ať už by oním bezprostředním impulsem bylo cokoli, třeba setkání s Jaroslavem Krčkem, „servis“ pro studenty LG v oblasti hudební výchovy či cokoli jiného.

První jednání / houslisté
Ivan Ženatý
Slyšel jsem pravděpodobně všechny významné žijící české houslisty, ale na koncertech Ivana Ženatého si to užívám zvláštním způsobem. Snad jen jediný případ onoho pocitu naprosté, absolutní harmonie, který je právě absolutním zážitkem, jsem měl ještě u japonské houslistky Shizuky Ishikawy. A přitom podobný projev, odlišný od většiny ostatních houslistů. U nich, myslím, že je to také trochu konvence, převládá „romantický“, rozevlátý výraz, jakýsi dramaticky strhující výraz v pohybech těla. Neříkám, že by to muselo být špatně, nicméně si to spojuji s patetičností doby Wagnerovy. Ivan Ženatý hraje bez dramatických pohybů, s noblesou, skoro jako by o nic nešlo, a vše je jen v těch tónech. A na konci koncertu nezáludný úsměv, stvrzující, že má z muziky pořád radost. Pravda, slyšel jsem ho hrát v jeho rodném městě, a tam to bylo zase ještě jiné. Tři přídavky. Tichým, takřka pokorným hlasem věnoval první z nich své mamince, že ho přivedla na svět, druhý paní Klapkové, ředitelce hudební školy, že ho naučila hrát na housle.

Ve srovnání s ostatními českými houslisty (myslím zvláště na jednoho nejmenovaného, který je vidět každou chvíli v nejrůznějších zábavních TV-show, ale nebudu si kazit náladu) o Ivanu Ženatém takřka není slyšet. Skoro je i obtížné najít o něm něco na internetu. A není to jen tím, že je profesorem Vysoké hudební školy C. M. von Webera v Drážďanech.

A pak ještě jeho půvabná žena Katarína. Doprovází ho nejen v životě, ale i na jevišti – na klavír. A i ta souhra sama o sobě je zážitek. Je totiž dokonalá.

Jaroslav Šonský
Ačkoli původem z našeho kraje, žije ještě vzdáleněji než Ivan Ženatý. Až ve Švédsku. Tam emigroval, když mu někdejší režim v Čechách nedovolil koncertovat ve světě, tam propaguje českou hudbu – na webu je pěkné video o jeho působení v Norrköpingu. Přesto se v Čechách neobjevuje až tak výjimečně. Když měla lomnická ZUŠka před několika lety větší výročí svého trvání, neodmítl pozvání a přijel. A zahrál. Na stránkách Českých dotyků hudby je uváděn v duu s brazilskou klavíristkou Patricií Bretas, v Praze vystupoval letos (nedávno, v dubnu) v Muzeu Bedřicha Smetany s Francouzskou Sylvaine Wiartovou. 

Dějství druhé / Jaroslav Krček a „Musica bohemica“
Jaroslav Krček
Jaroslav Krček, který určitě patří v lomnickém hudebním nebi na první příčky, není Lomničák. Pochází z jižních Čech, svou kariéru hudebníka začínal v Plzni. Pozorný posluchač to pozná na výslovnosti, nezaměnitelném západočeském „e“. Dnes je Jaroslav Krček významnou postavou kulturního života v Lomnici. Svůj „kostelíček“ na Rváčově nad Lomnicí u své chalupy, který nazval KŮLNA (Kulturní dílna), je jedním z dějišť Lomnického kulturního léta, festivalu, který založil. V letošním roce Lomnické kulturní léto dospělo do 16. ročníku. My posluchači jsme ovšem Jaroslava Krčka znali dávno předtím, než se usídlil v Lomnici, z koncertů souboru „Musica bohemica“. Zvláště jejich vánoční atmosféra „bez akademické strnulosti“ (jak se uvádí na webových stránkách) v době normalizační šedi je nezapomenutelná, možnost zazpívat si české lidové koledy v pozoruhodných úpravách jedinečná. Do našeho kraje se Jaroslav Krček vepsal i pomocí, kterou nabízel amatérským souborům, která byla „trojčetná“, tzn. v níž uplatnil všechny tři svoje hudební profese, skladatelskou, hudební režie i výkonného umělce, zpěváka a multiinstrumentalisty. Sám jsem to zažil při natáčení audiokazety a poté cédéčka Malé Muziky z Jičínska „Krkonošské koledy“, snímků natáčených v kostelíčku na Táboře, k nimž právě všemi těmito třemi způsoby přispěl. Stejně tak lomnický dětský soubor Špalíček či semilská Jizerka. Návštěvy na chalupě u Krčků povznesením pro společenství muzikantů, kteří se věnují lidové kultuře. Neměl bych zapomenout ani na několikeré Krčkovo vystoupení na jičínském pohádkovém festivalu s „Musicou bohemicou“, ale i v roli lektora dětské hudební dílny, na níž vyráběli netradiční hudební nástroje.

Josef Krček, Gabriela Krčková, Magdalena Krčková/Švecová
Síla souboru Musica bohemica spočívá kromě originality jejího uměleckého vedoucího, autora a interpreta také v přispění příslušníků Krčkovy rodiny. Jaroslavův bratr Josef, který v souboru hraje na klarinet, ale i na řadu jiných nástrojů, je rovněž skladatel, na koncertech jsou uváděny jeho skladby. Gabriela Krčková, žena Jaroslava Krčka, hraje v souboru na hoboj a zobcové flétny, kromě toho ale vystupuje a nahrává rovněž jako sólistka na tento nástroj. Na některých nahrávkách se objevuje rovněž jméno Krčkovy dcery Magdaleny, která se souborem vystupuje po celé Evropě. To už je ale „můstek“ k dalším souvislostem.

Když se řekne v pražském kulturním dění jméno Magdalena Švecová, zařadí si každý dceru Jaroslava Krčka do oblasti operní režie. Tu Magdalena vystudovala v Brně, a především v Brně a Plzni, kde realizovala rovněž operní inscenace, ještě než začala působit v Praze. Manžel Magdaleny Švecové David Švec je klavírista, korepetitor a dirigent. Jeho umělecká dráha je rovněž spojena s brněnskou operou, kde od roku 2001 diriguje i představení baletu, od roku 2003 je ve stálém angažmá v Národním divadle v Praze. Na webu můžeme například dohledat inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty se souborem Opery Národního divadla v Praze, úspěšné inscenace, která měla premiéru na 50. Smetanově Litomyšli v roce 2008, kterou režírovala Magdalena a za dirigentským pultem David Švec. Magdalena Švecová byla přitom první ženou, která tuto operu režírovala.

Marie Fajtová
Se souborem „Mucica bohemica“ vystupovala ve svých začátcích také Marie Fajtová. Rovněž původem z Lomnice, takže je to zcela přirozené. Talentovaná sopranistka vystudovala rovněž klavír, těžiště jejího uměleckého působení je však přece jen ve zpěvu. Vyzrála, když jsem si poslechl ukázky, podepsal bych se pod charakteristiku, uvedenou v recenzi W. Hoops na jejích stránkách: Kouzelně zní její callasovsky měnivý timbre, její prvotřídní koloratury, průrazné akcenty a vůbec celkové vokální zvládnutí této vysoce náročné partie s jejími maximálními nároky...“ Marie Fajtová od sezóny 2006/2007 je sólistkou Národního divadla v Praze, vystupuje ve Stavovském divadle. Disponuje rozsáhlým operním a koncertním repertoárem – Verdi, Mozart, Händel, Smetana, Martinů, Brixi, Dvořák, Haydn. Myslím, že můžeme hovořit o nové generaci operního zpěvu.

Třetí jednání /
Jana Stehr / Prskavcová
Lomnickou rodačkou je sopranistka Jana Stehr / Prskavcová. V roce 1985 zahájila studium na Konzervatoři Pardubice u prof. Svatavy Šubrtové. Po ukončení školy s vyznamenáním v roce 1991 pokračovala ve studiu u komorní pěvkyně Elisabeth Lachmannové a profesora André Kucharského na Mezinárodních mistrovských kurzech v Karlových Varech. Je nositelkou Zemské ceny Severního Porýní-Westfálska a finalistkou řady pěveckých soutěží v Berlíně, Mnichově, Vídni či Karlových Varech. Již během studia byla angažována jako sólistka Státní opery v Ostravě, kde zpívala Mařenku v Prodané nevěstě. Působila rovněž jako sólistka v karlínské operetě. Těžiště jejího repertoáru je v duchovní hudbě všech epoch a v písni. Jako koncertní pěvkyně vystoupila např. v Dvořákově Stabat mater či Requiem, Händlově Mesiáši, Schumanových Scénách z Fausta, dílech F. Mendelssohna-Bartholdyho, G. Verdiho aj. v zemích po celé Evropě, zvláště v Holandsku, Rakousku, Polsku, na Slovensku či v Německu, které je jejím novým domovem. Zde vyvíjí bohatou hudební činnost při různých příležitostech. Na letošním (2010) novoročním koncertu společnosti Euroregio v Městské hale v Münsteru například ztvárnila hlavní roli Krásné Heleny, operety Jaquesa Offenbacha. Podílí se ale i na různých koncertních projektech v Čechách.

Čtvrté jednání / bratři  Zahradníkové
Zdeněk Zahradník
Hudební režisér, dramaturg a skladatel, žák Václava Dobiáše. Učil na Pražské konzervatoři, později pracoval ve vydavatelství Supraphon. Písně, kantáty, melodramy, symfonické obrazy. Vzhledem k letošnímu „kulatému“ výročí K. H. Máchy zmiňme právě Zahradníkovy skladby, které se tvorbou českého básníka inspirují. Máj a další. Po sedmdesátce vitální jako padesátník, s pozitivním přístupem k životu a jeho radostem. Mohu potvrdit z několikerého setkání, zvláště při nahrávání skladeb Františka Doubravského, lomnického skladatele, o jehož odkaz se stará Zdeňkův bratr Jiří.

Jiří Zahradník
RNDr. Doc. Jiří Zahradník. Entomolog světového významu, autor řady publikací o hmyzu, který rovněž fotografuje. A vedle toho dělá muziku. Zpívá, řídí soubor, který založil, připravuje koncerty, uvádí je. Nechci říkat, že hudba je jeho pouhým koníčkem, přestože Collegium musicum „Český ráj“ je samozřejmě amatérským sdružením. Nechci to říkat takto proto, že zpracování díla Františka Doubravského, které je především Zahradníkovou zásluhou, představuje systematickou práci, pravidelnost a energii při realizacích koncertů a vystoupení, přípravě na nahrávky, jichž je celá řada, organizační úsilí… A to, že ta muzika přináší také potěšení, to je k tomu.

Odkazy

Ivan Ženatý
http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_%C5%BDenat%C3%BD
http://www.dumabyt.cz/rubriky/dum/jak-bydli-celebrity/ivan-zenaty-virtuosova-definitiva_18689.html
http://www.baroccosempre.com/files/programy/2009-07-25.pdf
http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-clanky/Osobnost-Ivan-Zenaty~07~unor~2007/

http://zpravy.org/1/2003/21/Zenati.html
http://de.wikipedia.org/wiki/Hochschule_f%C3%BCr_Musik_Carl_Maria_von_Weber_Dresden
http://www.hfmdd.de/studium/dozenten/prof-ivan-zenaty-violine-streicherkammermusik/

http://www.ckrumlov.info/img.php?img=2005070140&LANG=cz&gallery=ad2005070101
http://www.ckrumlov.info/img.php?img=2005070141&LANG=en&gallery=ad2005070101

Jaroslav Šonský
http://ceskekoreny.cz/svedsko/
http://www.ceskedotekyhudby.cz/rezidenni-umlci-a-poady/hudebnici
http://www.cesky-dialog.net/aktuality.php?akt=131
http://www.mzv.cz/copenhagen/cz/novinky/cz_press/x2007/koncertni_vystoupeni_ceskeho_houslisty_a.html
Norrköpping
http://www.norrkoping.se/

Jaroslav Krček, Josef Krček, Magdalena Krčková/Švecová http://www.musicabohemica.eu/obsazeni.html
viz též na mých stránkách - 

http://jan-k-celis.webnode.cz/kontakt

http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=umelec.aspx&ju=12732
http://www.ct24.cz/kultura/29866-narodni-divadlo-dnes-uvede-novou-prodanou-nevestu/

David Švec
http://cs.wikipedia.org/wiki/David_%C5%A0vec
http://www.narodni-divadlo.cz/Default.aspx?jz=cz&dk=umelec.aspx&ju=936

Marie Fajtová
http://www.opera.cz/cs/umelec/profil/mariefajtova.html
http://www.mariefajtova.com/
http://www.opera.cz/cs/repertoar/latraviata.html

Jana Stehr-Prskavcová
http://www.so-ngs.de/biografien/1-jana%20stehr.html
http://www.stadtopersoest.de/stadtopersoest/index_b.html

http://www.derwesten.de/staedte/gevelsberg/Elias-Stimmgewaltig-und-dynamisch-id2113035.html
http://www.ak-koelner-choere.de/
http://www.muensterlandzeitung.de/lokales/stadtlohn/Stadtlohn-Neujahrskonzert-der-Euregio-Konzertgesellschaft;art959,783838

Zdeněk Zahradník
http://www.rozhlas.cz/nakladatelstvi/osoby/_zprava/465090
Jiří Zahradník
publikace např.
http://www.pemic.cz/jiri-zahradnik-evropsti-tesarici/d-71304/
http://www.knihkupectvi-nadeje.cz/jiri-zahradnik-jarmila-hobrlandt-nas-hmyz/d-73204
http://knihy.abz.cz/prodej/brouci-1
aj.

Zde viz též
http://jan-k-celis.webnode.cz/news/frantisek-doubravsky-220-let-od-narozeni/

přehled osobností
http://www.vesvete.cz/kulturni-prehled/lomnice-nad-popelkou/?cat=4

 

Pzn.
1)  Článek jsem formuloval jako osobnosti hudebního nebe, nikoli kulturního, to bych musel uvádět řadu dalších, fotografa J. Bártu, spisovatele J. Rudiše atd.

2) Jsem si vědom určité nevyváženosti rozsahu jednotlivých informací, nicméně vycházel jsem také z jejich různé dostupnosti a většího či menšího povědomí, které určitě není totožné s významem jednotlivých osobností. Zkrátka nejsou to jejich uzavřené portréty, nýbrž zároveň cesta k dalším informacím přes vybrané odkazy.

 

 

Zpět