Liberec

Město s kopcem. Také mezi kopci, tedy v údolí, ale mám teď na mysli Ještěd, dominantu, kterou mnozí vnímají jako ikonu, podle níž Liberec lze identifikovat. Hora, chcete-li vrchol celého jednoho orografického celku, táhnoucího se od samého kužele vrcholu od západu na východ a pokračujícího druhým významným vrcholem regionu, Kozákovem. Tedy vrcholek hřebenu, který odděluje v prvním pásu „kraj“ od hor, podobně jako je tomu s Táborem nad Jičínem, který definitivně odřezává rovinu táhnoucí se od Prahy a Poděbrad směrem na sever (a s tím rozdílem, že Tábor není vzhledem k Jičínu tak dominantní). A také místo, jehož „přidanou hodnotou“, tedy hodnotou vytvořenou lidskou rukou, je unikátní hotel, dílo architekta Karla Hubáčka, oceněné Perretovou cenou. Stavba nahradila horský hotel „starého“ německého střihu, který v roce 1963 zničil požár, a stala se, spolu s obchodním domem stejného jména vizitkou moderní severočeské metropole.

Liberec je pro většinu lidí starší generace spojen s Libereckými výstavními trhy, vedle těch brněnských, orientovaných v té době na strojírenství (dnes rovněž Invex), nejznámějším místem nákupních výletů v Čechách, neboť byly zaměřeny na spotřební zboží, které se navíc běžně dalo dost obtížně koupit v běžných krámech. Vzpomínám si tašky s botami na turistiku (tuším Weekendky se jmenovaly), které jsme si vždy vítězně vezli z návštěvy Liberce. A pak ovšem zoologická zahrada, ještě v době, kdy nebyla v dominantní pozornosti ta ve Dvoře Králové. Říkalo se, že „důležitější“ je ovšem Botanická zahrada, myslím, že ta pražská poněkud skomírala, neumím to posoudit. Chodil jsem rád do obou.

Dalším úhlem pohledu je liberecká architektura, vsazovaná do svažitého terénu úzkých ulic, skvostný komplex staveb vídeňských architektů – radnice a divadlo (o radnici jsem již na těchto stránkách psal, článek Tři radnice (zde: tri-radnice/ ), ale také také díla meziválečné moderny (baťovský obchoďák aj.), dnes opravená Liebigova vila (či Liebigův zámeček), dům továrníka, který jako první u nás podporoval automobilismus. Bylo vždy ještě mnoho dalších důvodů, proč Liberec navštívit. Výborný antikvariát pod náměstím dr. E. Beneše (myslím, že je to Antikvariát Fryč, Pražská ulice), kde se dají dohledat německé knihy, ale i přehršel notových partitur atd.. A pak už to jsou moje osobní přitažlivosti, cesty přes Liberec vlakem do Jizerských hor od dětství, studium mé dcery na hospodářské fakultě Technické univerzity, pár přátel, které tu mám…

V každém případě, chci-li postihnout ten důvod, proč do Liberce jet, nalézám – alespoň pro sebe – ten, že mne to město překvapí vždycky něčím novým či jiným. Tradicí, historickými souvislostmi, tím, že je národnostním, tedy i jazykovým rozhraním, nejrůznějšími novinkami, řadou věcí, v níž je Liberec první, třeba kdysi první Hypernova, jestli se nemýlím, dnes Obchodní centrum Nisa, pak Centrum Babylon, záležitost, které by stálo za to věnovat rovněž samostatný článek. Taky se tam pěkně jede po silnici, rovněž jedné z prvních, které řešily komplikovanost terénu velkoryse nově. A více…

https://www.liberec.cz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Liberec
https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%A1t%C4%9Bd https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%A1t%C4%9Bd_%28hotel_a_vys%C3%ADla%C4%8D%29
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hub%C3%A1%C4%8Dek

https://www.infolbc.cz/
https://www.infolbc.cz/virtualni/virt_prohlidky.html
https://www.jested.cz/uvod
https://www.jested.cz/historie-architektura
https://www.zooliberec.cz/cz
https://www.botanickazahradaliberec.cz/
https://www.centrumbabylon.cz/cs/babylon/