Květy / Tulák

Zdá se, že písnička Tulák z alba Myjau (Indies Scope 2009) je jedna z nejpovedenějších věcí brněnské skupiny, která se označuje za alternativní a která je zhruba půl druhého desetiletí viditelná na scéně nonartificiální hudby. Po úvodním vybrnkávaném rozběhu a instrumentálním tématu, začínajícím sestupnou figurou opakovaných tónů a v několikanásobných repeticích se vracejícím do intenzity, kterou umocňuje jeho vyústění vždy do vyšší a vyšší polohy přichází expresivní zpěv Martina Kyšperského, jaký má v české písničkářské tradici i u interpretů starších generací a v brněnském prostředí, kde má kapela Květy kořeny, rovněž výrazně přítomně přítomné zázemí.

Dvě sloky rozvíjejí motiv tuláka, vděčný již od dob Francoise Villona a českého a světového romantismu, kdy se – jak si vzpomínáme z učebnic – hovořilo o vykořeněnosti a světobolu, Květy ale neodvíjejí svou inspiraci z literárních vzorů, byť je zřejmé, že formální stránka tvorby jim není cizí: Naopak, například je tu výrazný protiklad sloky, jejíž text je takřka prozaicky civilní deskripcí atributů tuláka (hledím si najít nějakou práci a mizerný jídlo, místní psi na mě štěkají) s použitím nižšího patra jazyka (kurvafix, co mám v tom batohu) a až do symbolické roviny se posunuvšího refrénu (symboly snad biblického beránka, motiv snu). Je to onen romantický protiklad iluze a reality, na němž je zde stavěno, i když to zdaleka není jednoduché: „Pozitivní“ není ani to, že tulák nemá v hospodě místo, ani opak – teplý domov znamená naopak trčet na jednom místě prašivým už devátý léto. Jednotlivé úseky textu (obě sloky, refrén) jsou sevřeným vyjádřením, opakováním posledního verše ve sloce  (jako bych mlátil jim do plotu holí !!!) nabývá sdělení na naléhavosti expresívního výkřiku. Zároveň je zde ponecháno cosi tajemného a připomínající onu tlumenější básnickou polohu, vytvářející další kontrast (ptáčata unikla z osidel lovců, ale kterých??).

Důležité je, že Květy našly (a nacházejí) současné výrazové hudební i jazykové prostředky, oslovující určitou vrstvu publika, pro kterou je prvořadou hodnotou autenticita sdělení. A není to jen onen vnějškový moment v tematickém plánu (jedna písnička alba se jmenuje S notebookem na klíně), ale vyjádření existenciálního pocitu, plného obav, možná vzdoru či trpkosti, zkrátka poloh, které jsou právě v protikladu s onou polohou „optimistickou“, jakou známe z většinového žánru pop music, u níž hrozí – respektive právě kapely tohoto charakteru ji tak vnímají – obsahová vyprázdněnost a sklouzávání do nejrůznějších klišé. Nesdílím ani toto zjednodušování, i když mi jakákoli nažehlenou je rovněž cizí, i ve „standardní“ muzice může být leccos zajímavého. Ostatně každý bude stejně poslouchat muziku podle svého gusta.

https://www.diskografie.cz/kvety/myjau/tulak/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Myjau