Kuky se vrací

06.06.2010 17:48

Byli tam všichni. Tedy Robert Smolík, Radka Mizerová, Renata a Martin Lhotákovi, Jaromír a Dana Gottliebovi. Samozřejmě většina čtenářů tohoto textu v tuto chvíli netuší, co mám na mysli. Nemohou tušit, jde o okamžité a místní souvislosti. Chystal jsem se ve čtvrtek do jičínského „Biografu Český ráj“ na nový film Jana Svěráka, ale nějak se to nepovedlo, tak jsem šel až dnes, v sobotu Pzn. kontextuální. A všichni vyjmenovaní, kteří šli společně také do kina, jsou přátelé, jejich tvůrčí aktivity jsou provázány nejrůznějším způsobem (trochu jsem to zmínil už v článku Valdštejnské dny v Jičíně 2010) a v tomto případě se tak či onak podíleli na „hlavním hrdinovi“ Svěrákova filmu Kuky se vrací. Nevím, jestli se Radka nebude zlobit, když prozradím, že chlupy z Gottliebových psa Kuzmy použila při stvoření jedné loutek, která se ve filmu jmenuje stejně jako ten pes. Prostě je to součást její umělecké metody, že sbírá nejrůznější materiály (pochopil jsem to na jedné její výstavě, je to vlastně takový velice „ženský“ přístup) a pak je použije. Radka Mizerová je žena Roberta Smolíka, studovala stejně jako Robert Fakultu alternativního a loutkového divadla DAMU v Praze. Martin Lhoták, který je s Robertem velký kamarád, zase třeba „zaskakoval“ při vedení loutky, když Robert právě dělal něco jiného. Pro Lhotákovy je stejně jako pro Roberta Smolíka loutka/hračka/objekt řekl bych svorníkem vidění světa, je spojená s hrou jako činností, jíž a v níž se identifikuje člověk (i to bychom mohli rozebrat a padla by jména Johana Huizingy a jeho knížky o hře jako činnosti, zakládající identitu člověka, Homo ludens, stejně jako tomu je u profesora Ivana Vyskočila, jednoho ze vzorů tohoto pojetí u nás), s tancem, jemuž se věnuje Kristýna, jedna z Lhotákových dcer, atd.

Někdo by se mohl podivovat tomu, proč se Jan Svěrák pouštěl do oblasti animovaného filmu. Bez ohledu na jeho vlastní vysvětlení, jak k loutkám směřoval vlastně od dětství, chápání vnitřní kontinuity tvorby, rozumím i tomuto úkroku mimo tradiční hraný film (ono je to vlastně přesněji nikoli loutkový film jako třeba Trnkovy pohádky, ale zvláštní kombinace hraného a animovaného filmu) i vzhledem k aktuálnosti této oblasti (která je víc než jen žánr) jak v kontextu současné světové vlny animovaných filmů (před filmem v kině byla upoutávka na poslední díl Shreka), tak naší tradice kresleného a animovaného filmu.

Ta představuje mimořádnou součást naší národní kultury, počínaje Jiřím Trnkou (v oblasti filmu a knižní ilustrace, mohli bychom ale jít ještě dále, až k Matěji Kopeckému) přes tvorbu Jana Švankmajera (kterou bych chtěl v souvislosti s Kukym zvýraznit, poetika Kukyho v mnohém na Švankmajera navazuje) a konče dneškem (Anifest, Zlínská filmová škola, nejaktuálnější zfilmování pohádek Jana Wericha Fimfárum atd.). Tématu ohrožené hračky, byť ve zcela jiných kontextech (film vznikl těsně po válce), se kdysi chopila Hermína Týrlová, její film Vzpoura hraček (1946) je klasika.

Energie, kterou má exploze animovaných filmů, podpořená novými technologiemi (srovnejme jen Disneyho kreslené filmy s dnešním komikovým Asterixem a Obelixem, v posledním roce pak skokový nárůst filmů „3D“), sebou nese rozšíření této oblasti tvorby za prostor dětských pohádek a povýšení/integraci do nových podob filmu. Mám tím na mysli buď kombinaci hraného a kresleného/animovaného filmu, např. ve filmu Lola běží o život, nebo prostoupení obou původních oblastí, hraného a animovaného filmu, v nových možnostech současných technologií (např. v Pánu prstenů). Nechávám úplně stranou celou tu oblast sci-fi od Jurského parku až po Hvězdné války, byť právě tam je obrovský prostor pro rozvoj nových technologií. K oněm „vstupním“ parametrům ale můžeme počítat také dnešní možnosti kamery, která je schopna až neskutečným způsobem, přesahujícím mocnosti lidského oka, vizuálně uchopit detaily přírody (představme si třeba jen ty úžasné dokumenty BBC o přírodě, před dvaceti lety nemyslitelné). Napadá mne ještě film „Medvídek“, ale to je opravdu vzdálený motiv, i když to není úplně od věci – Jiří Macháček je hlavním protagonistou filmu, v Kukym je jedním z herců, kteří mluví loutky. Mohli bychom ještě pokračovat až k motivu samotného medvídka (Teddy), nedávno široce aktualizovaného, či „plyšáků“ vůbec. Takto široký půdorys by umožnil řadu zamyšlení nad souvislostmi samotného filmu.

Co je pro mne podstatné, že film Kuky se vrací není ani pouze tradiční, ať už pohádka či cokoli jiného, ani pouze počítačově modelovaný film. Když Petr Forman, jeden ze spolutvůrců, přizvaných režisérem Svěrákem, říká kdesi, „to už nikdo nedělá“, má tím na mysli, že filmaři podlehnuvší okouzlení digitální technologií „zapomněli“ na „manuální“ řemeslo klasických loutkoherců. V „českém Avataru“ si to právě tito kumštýři patřičně užívali (právě to mi připadá trochu nesmyslné označení, protože Kuky je všechno jiné než 3D-film, byť výsledný efekt může být srovnatelný).  Zároveň to ovšem neznamená, že by nebyly využity nové možnosti. Naopak, ditigální „vymazání“ drátků a zpracování jednotlivých vrstev umožňuje vidět vedle sebe několik loutek najednou, dokonce v kombinaci s živými zvířaty. Stejně tak kamera umožnila zvolit jiné měřítko (přesněji řečeno relaci měřítek, připomíná mi to Gulivera a jeho pobyt v Liliputu a v zemi obrů, tedy dokonce střídající se relaci), žabí, respektive jinou perspektivu (například „otočení“ dětského pokoje) a spoustu dalších vychytávek. Takový výsledek umožnilo zapojení celé řady odborníků (vedle „samozřejmých“ profesí, jako je kameraman, ale ani v tomto případě to vůbec nebylo samozřejmé). Uvedu alespoň jména Zdeněk Kapička („autíčkář“) či Jakuba Dvorského, tvůrce několika počítačových her, u něhož bych chtěl ocenit pozoruhodnou výtvarnou kulturu projevu.

K propojování herecké a animované složky dochází ještě jinak než ve vizuální složce filmu. To znamená, že kromě herců v rolích, jako je matka Kristýna Nováková, loutky mluví známí čeští herci, vedle zmíněného Macháčka též Ondřej Vetchý, Jiří Schmitzer, Jiří Lábus, Petr Čtvrtníček, Pavel Liška a další (viz stránka Kuky na Wikipedii), ale především pak otec režiséra Zdeněk Svěrák a jeho syn Ondřej (ten zároveň hraje astmatického syna, k němuž se Kuky chce ze skládky a lesa vrátit). Nemám problém s námitkou o „rodinném podniku“, které Jan Svěrák vtipně předešel poznámkou, že Ondřej měl na castingu výhodu, že se mu coby jeho vlastní syn „líbil“, naopak si myslím, že jednak je „rodinná spolupráce“ přirozená, jednak se do filmu dostává širší kontext „svěrákovské poetiky“, která je jednou z ikon současné české kultury. 

Jan Svěrák označuje film jako „pohádku“, byť vzápětí tento pojem poněkud relativizuje. Stejně tak, jako film má zároveň tradiční i nejsoučasnější vrstvu ve zpracování (formě), tak film zároveň je a není „pohádka“. Totiž není jí v onom tradičně uzavřeném „žánrovém“ smyslu, s princeznami a draky, ale zároveň jí je coby snění malého kluka (jako jí je třeba Nekonečný příběh). Přitom je Kuky film z „aktuální současnosti“, dokonce nejaktuálnější, vždyť jejímž syžetem je vlastně ekologické téma, pojaté ovšem vlastně velice široce – opotřebovaná plyšová hračka souvisí s naším vztahem k věcem v konzumní společnosti, kde starou věc nahrazujeme novou (ve filmu je to explicitně vyjádřeno, kluk má dvě hračky, jednu starou a jednu novou), jeden motiv se váže k zpracování odpadu, přírodě (dvě kontrastní prostředí filmu je skládka a les, a opět je to relativizováno, „skládka v lese“, loutky jsou něco mezi přírodními a „odpadkovými“ bytostmi), zdraví (alergie) i etice.

V jakém smyslu ale film určitě je pohádkou, to řekl Jan Svěrák, když poznamenal, že Kuky se vrací „je takovej můj dětskej sen“. Snění, klukovské sny a pohádky, ať už ve dvanácti letech, ve čtyřiceti či sedmdesáti jsou tím nejdůležitějším předpokladem toho, aby mohly vzniknout takové filmy jako Kuky se vrací.

Poznámky a odkazy

Poznámka kontextuální: Premiéra Svěrákova filmu byla 22. května 2010, dnes je 5. června. Jičínský Biograf Český ráj uváděl film od poloviny prvního červnového týdne.

http://www.kukysevraci.cz/
http://www.kukysevraci.cz/ofilmu.html
http://www.facebook.com/pages/Kuky-se-vraci/377937777317
http://www.sms.cz/film/kuky_se_vraci
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kuky_se_vrac%C3%AD

Kuky se vrací je příběhem šestiletého kluka Ondry, který trpí astmatem, a tak ze “zdravotních důvodů“ musí pryč i jeho oblíbená hračka - růžový medvídek Kuky. Když maminka vyhodí Kukyho do popelnice, začne pracovat Ondrova fantazie, v níž prožívá Kukyho dobrodružství v neznámém přírodním světě. Je to ale opravdu jen sen malého kluka a nebo se Kuky skutečně vydal za největším dobrodružstvím svého plyšového života?
Kuky se vrací představuje v kontextu současné domácí kinematografie skutečně jedinečný snímek a to nejen pro své zaměření na rodinné publikum spojující dětského i dospělého diváka, ale i pro netradiční a moderní kombinací hraného a animovaného příběhu, plného akční scén a vtipných dialogů.
(oficiální  text)

 „ten film jsem nedělal, aby mu rozuměly děti, ale aby mu taky rozuměly děti, to znamená, že tam je spousta věcí, který dětem uniknou a který je pro dospělý“ (Český rozhlas)
http://www.rozhlas.cz/kultura/film/_zprava/739210

loutky mluví
Kuky – Ondřej Svěrák
kapitán von Hergot – Zdeněk Svěrák
Jiří Macháček – Anuška
Ondřej Vetchý – Dubánek
Jiří Schmitzer – Plazivec
Jiří Lábus, Petr Čtvrtníček – ti dva pronásledovatelé, Pytlík Vidlička a Pytlík Zapík

Tvůrci filmu (o nichž je řeč v článku, o ostatních najdete informace na stránkách o filmu aj.)

Robert Smolík
http://www.minor.cz/spip.php?article31
http://www.muzeumhry.cz/vystavy-archiv.shtml
http://www.buchtyaloutky.cz/item.php?article=22
práce na filmu Kuky se vrací na kanále YouTube Jan Svěrák
http://www.youtube.com/jansverak
/ Film o filmu Kuky se vrací, zvl. 1. část
Pzn.: Na filmu se podíleli loutkáři ze souboru divadla Buchty a loutky, se kterým Robert Smolík spolupracuje.

Jakub Dvorský, tvůrce počítačových her Samorost a Machinarium, pracuje s přírodninami
http://amanita-design.net/samorost-2/
http://machinarium.net/demo/

Zdeněk Kapička, „autíčkář„
http://www.rc-auta.cz/kontakty/

Kontexty

Hermína Týrlová
http://cs.wikipedia.org/wiki/Herm%C3%ADna_T%C3%BDrlov%C3%A1
Vzpoura hraček, 1946
http://www.csfd.cz/film/99719-vzpoura-hracek/

Jan Švankmajer
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_%C5%A0vankmajer
zvl. krátké filmy Historia naturae 1967, Zahrada 1968

Giuseppe Arcimboldo
http://cs.wikipedia.org/wiki/Giuseppe_Arcimboldo

Prof. Ivan Vyskočil
kdysi tvůrce Nedivadla, autor divadelních her a herec, pedagog / autor koncepce herce, nalézající svoji identitu v improvizaci, hře a vnitřním dialogu se sebou samým
http://www.damu.cz/katedry-a-kabinety/katedra-autorske-tvorby-a-pedagogiky/pedagogove/prof-ivan-vyskocil
http://www.radio.cz/cz/clanek/89390
http://www.ivanvyskocil.cz/html/zivotopis.html

Anifest
http://www.anifest.cz/
mezinárodní filmový festival, letos ve znamení 100. výročí narození Karla Zemana

Filmová škola Zlín
http://www.filmovaskola.cz/

Spejbl a Hurvínek
http://cs.wikipedia.org/wiki/Spejbl_a_Hurv%C3%ADnek
http://www.spejbl-hurvinek.cz/

Fimfárum
http://cs.wikipedia.org/wiki/Fimf%C3%A1rum
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/fimfarum/fimfarum1/
http://www.ceskatelevize.cz/specialy/fimfarum/

Hajao Mijazaki
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hajao_Mijazaki

„medvídci“
český film (2007)
http://www.csfd.cz/film/223123-medvidek/

Medvídek, píseň skupiny Lucie (1999)
http://www.lucie.cz/index.php?v=18&skladba=343
Medvídek Pú
http://cs.wikipedia.org/wiki/Medv%C3%ADdek_P%C3%BA

hračka
http://www.antik-kant.cz/poradna/poradce/teddy.html
http://oko.yin.cz/4/plysovy-medvidek-teddy/
Ostatně i tuto konotaci (marketingově?) zapojil J. Svěrák, tuším na YouTube

http://en.wikipedia.org/wiki/Teddy_bear
http://www.teddybaertotal.de/CMS/O/45/K/169/s/e/Conditions/TEDDYB%C3%84RTOTAL,Teddy/

Cestovky pro plyšáky
http://cestovani.idnes.cz/poslete-sveho-plysaka-na-zajezd-v-cesku-vznikla-unikatni-cestovka-103-/igcechy.asp?c=A100217_101817_igcechy_tom
http://www.facebook.com/plysaci

 

Zpět