Kubula a Kuba Kubikula

30.12.2009 19:49

Na večerníčky se moc nedívám. Dá se dokonce říct, že jsem jich spoustu prošvihl, i když byly děti malé. Škoda, je to úžasná vizuální i slovesná kultura, tradice jedna z nejdelších, ne-li nejdelší v evropských zemích vůbec, jeden ze způsobů, jak rozvíjet poezii a příběhy pohádky v době všudypřítomné a všeobjímající digitalizace. Navíc autor Večerníčka byl, protože byl i filmovým tvůrcem Rumcajse, Manky a Cipíska, úzce spojen s Jičínem. Samozřejmě Rumcajse mám přece jen přečteného i překoukaného, to už by byl vrchol. Ale jinak se na večerníčky moc nedívám.  

Nicméně když dávali letos vánocích v televizi Kubulu a Kubu Kubikulu, nenechal jsem si to ujít. Přestože ho mám na dívídíčku, jako jedinou pohádku, teď si to rovnám v hlavě, koupil jsem ho ve stánku na Černém mostě cestou z letiště do Jičína, tedy úplnou náhodou.

Tahle pohádka mne totiž fascinovala už kdysi, kdy jsem ji viděl coby malé dítko. Ona byla v něčem jiná. To, že se tam jedna bytost proměňuje v jinou, jsem si už tenkrát vysvětloval tím, že to je moderní pohádka. To jsem ovšem nevěděl souvislosti. Tenhle princip proměny byl klíčovým „fíglem“ (tedy odborně řečeno základním principem literární metody), na kterém je postavena poezie české avantgardy. Vítězslav Nezval ji použil v dnes kultovních čtyřverších Abecedy (součást sborníku Pantomina, manifestace poetismu, českého přínosu k evropské poezii té doby) daleko dříve, než napsal Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti. Proměny jedné věci v druhou tak, že zároveň zůstávají přítomny v poetické metafoře obě, užíval už francouzský „zavražděný básník“ Guillaume Apolinaire,  Voskovec a Werich si tímto způsobem pohrávali se slovy stejně jako to učinil i autor Kubuly a Kuby Kubikuly, když zaklel spřízněnost obou bytostí do zaříkávadla reduplikovaného jména a strašidlo Barbuchu, zhmotněné páry strachu, proměnil v závěru v pejska, aby se děti nemusely bát. Vančura i protagonisté Osvobozeného divadla patřili ke sdružení umělců nazvaného Devětsil. Vančura byl dokonce jeho prvním předsedou. Princip transfigurace použil dokonce i Jiří Wolker, mimochodem též člen Devětsilu, v řadě svých básní, třeba v proletářské baladě O očích topičových, kde se „oči“ mění v „žárovku“.  

„Před dávnými lety chodil po světě medvědář a jmenoval se Kuba Kubikula. Doprovázel ho medvěd Kubula. Byl to velký neposeda a velký mlsoun. Kuba si s ním už nevěděl rady a tak na jeho nezbednosti vymyslel medvědí strašidlo Barbuchu. A tím to vše začalo.“
http://www.animsvet.cz/serial/125-kubula-a-kuba-kubikula
Takhle inzeruje pohádku na DVD portál Animovaný svět.

Vzpomínám si na někdejší čtení knížky, které mne fascinovalo neotřelými formulacemi, řečenou hru s jazykem, i na onen film – mám dojem, že jsem ho dokonce viděl na nějakém velkém promítacím plátně venku, jak je kdysi promítal Svazarm – s hlučícími benzínovými agregáty. To už si ale nejsem moc jistý.

Jaké ale bylo překvapení, že tahle pohádka je trochu něco jiného. Vlastně skoro úplně něco jiného. Napadlo mne to hned, ale potvrdila mi to skutečnost, že toto je seriál, promítaný na ČT 1  ve dnech 28. 12. 2009 – 3. 1. 2010. Tak jsem se porozhlédl po internetu a zjistil jsem, že to vůbec není jednoduché. Na internetové filmové databázi CSFD.cz jsem si zaškrtl v komentáři k večerníčkovému zpracování Vančurovy pohádky vyjádření osoby „paascha“:
Proč tu nikde nemůžu najít ani zmínku o předchůdci tohoto nepovedence? Původní seriál, na kterém jsem vyrostl, byl totiž stejný jako ilustrace v knížce, tedy od Millera a tudíž parádní. Kvalitu té či oné dramatizace posuzovat nebudu. Zajímavější pro mne je, že sám jsem rovněž nenašel ani stopu po tom, že existoval nějaký jiný film (internet nezná minulost, to už víme, že?), ale tato zmínka mne utvrdila, že jsem jen nesnil a skutečně toto někdejší zpracování před tím, které jsem viděl v televizi a, jak jsem si ověřil, mám i na DVD, totiž seriál z roku 1986, jejímž režisérem a výtvarníkem je Zdeněk Smetana a k němuž hudbu napsal Josef Celba, opravdu existovalo. Jednouché to ale není ani s knížkou. Zdeněk Miler ilustroval knihu v roce 1959, a následovalo dalších devět vydání, tedy úhrnem deset s tímto ilustrátorem, prvních pět vydání však ilustracemi doprovodil Ondřej Sekora, tvůrce Ferdy Mravence. Čtrnácté vydání ilustroval Zdeněk Smetana, šestnácté (v Albatrosu) v roce 2005 opět Zdeněk Miler.

Takže máte jednu pohádku a pokaždé je jiná. Je to tak jako s těmi proměnami, jak o tom píšu výše. Že je na dvacítku zpracování Draculy či Třech mušketýrů, to jsem věděl. Ale že i Barbucha se bude takhle pěkně proměňovat, to jsem netušil.

Když už jsem prohrabal internet, tak tady jsou další adresy, kde se dozvíte řadu dalších věcí o Vančurovi a jeho jediné knížce pro děti:

http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/vladislav-vancura/kubula-a-kuba-kubikula.html

http://www.ceskatelevize.cz/program/898739.html

 

Zpět