Krzysztof Meyer

19.01.2013 23:21

Krzysztof Meyer
současné osobnosti hudebního života

Na jméno současného polského hudebního teoretika, skladatele a klavíristu jsem narazil v souvislosti s komentáři k symfoniím Dmitrije Šostakoviče. Meyer totiž o něm napsal knihu Schostakowitsch. Sein Leben, sein Werk, seine Zeit, Schott, Mainz 2008 (Šostakovič. Jeho život, jeho dílo, jeho doba, Schott, Mohuč 2008). Pohled na soupis jeho díla na konci stránky německé Wikipedie mne nicméně přiměl poslechnout si nějaké věci a přesvědčil mě, že by stálo za to se jím trochu zabývat. Je totiž autorem čtyř velkých jevištních prací, šesti číslovaných symfonií a přinejmenším stejného počtu nečíslovaných s konkrétními jmény, více než tuctu koncertů pro sólový nástroj a orchestr, více než dvou tuctu smyčcových kvartetů a jiných děl v oblasti komorní hudby, řady sonát pro nejrůznější nástroje, mše pro sbor a orchestr a dalších skladeb.

Narodil se v roce 1943 v Krakově, v pěti letech začal hrát na klavír, v Krakově studoval kompozici mj. u Krzysztofa Pendereckého a hudební teorii, v šedesátých létech v Paříži u Nadi Boulangerové. Jakožto klavírista hrál v „Souboru pro současnou hudbu MW2“ v Polsku a jiných evropských zemích mimo jiné také své vlastní skladby. V letech 1966 – 1987 vyučoval na Hudební akademii v Krakově a byl zde též prorektorem, v letech 1985 – 1989 byl předsedou Svazu polských skladatelů. V letech 1987 – 2008 působil na Státní vysoké hudební škole v Kolíně (učil skladbu) a v letech 2010 – 2012 byl ředitelem Evropské hudební akademie v Bonnu. Je členem Svobodné akademie umění v Mannheimu.

Ve své skladatelské práci se zprvu zaměřil na hledání nové artikulace barvy zvuku. Zvláště první tři symfonie a první čtyři smyčcové kvartety vykazují nápaditou koloristiku, množství neobvyklých artikulací, kontrastní faktury, perkusní efekty či využití čtvrttónů. Používal dodekafonie, punktualismus, aleatoriku a techniku koláže. To jsou avantgardní metody, které byly aktuální v šedesátých a sedmdesátých letech. Autor o nich hovoří v souvislosti s fantastickou operou na motivy díla spisovatele Stanislava Lema s názvem Kyberiade. V komentáři k ní se zmiňuje o aleatorice, sonorismu či bruitismu, které byly charakteristické pro tzv. Polskou školu. Kyberiada byla pokusem, jak tyto momenty převést do oblasti opery. Zjistilo se, že tyto metody se výborně hodí právě pro scénickou hudbu, dokonce ještě více, umožňují různé expresívní odstíny, od dramatických přes groteskní až po melancholické či veselé.

V sedmdesátých létech se Meyerovi podařilo vytvořit svůj styl spočívající na syntéze tradice a nových postupů v široké škále hudebních prostředků a velkou sugestivitou výrazu. Spojení s tradicí se promítá i do volby forem, k nimž patří symfonie, koncert, smyčcový kvartet, sonáta, mše atd.

Meyer hovoří také o dramaturgii svých prací, jejichž časový průběh probíhá ve fázích, označovaných autorem jako fáze
počáteční
hlavní – uvedení témat, důležitých souzvuků či barev
přechodová – příprava či uvolnění
fáze zvláštní důležitosti – vrchol či kontrastní epizoda
závěrečná fáze.
Mohli bychom uvažovat o přirovnání k fázím antického dramatu. Meyer často používá princip zlatého řezu, který si vypůjčil z výtvarného umění, zdůrazňuje symetrii a proporcionalitu.

Na YouTube jsem žel klíčové Meyerovy práce, které bych si rád poslechl, totiž právě Kyberiadu či Hraběnku (Hrabina), balet na motivy opery Stanisława Moniuszko, Hráče (Gracze), dokončení opery Dmitrije Šostakoviče podle Nikolaje V. Gogola, dětskou operu Zakletí bratři (Klonowi bracia), Hommage à Johannes Brahms a řadu dalších jistě pozoruhodných věcí, nenašel. Jsou tu alespoň kvarteta, k nimž jsou zde odkazy.

https://de.wikipedia.org/wiki/Krzysztof_Meyer#Buch

Zpět

j a n k. č e l i š

Krzysztof Meyer

Menu

Vyhledávání

Kontakt