Křížem přes prsa bandalíry…

Křížem přes prsa bandalíry…
J. K. Tyl / Pražský flamendr

Jitro. Pološero. Rozednívá se. Je asi ½ 5 ráno. S prava na levo buď hned z pravé kulisy za portálem, (dle velikosti jeviště), nebo pouze s prava na levo uličkou před zdí přejede malý mlékařský vozík, tažený dvěma psy. Mlékařka. Bába, zachumlaná ve vlňáku, jde vedle. S leva na pravo přijde v placaté čepici, kazajce a dlouhých kalhotách lampář. Nese žebříček, opře jej o stojan pouliční svítilny (v níž se svítilo olejem) a zhasne světlo. Zatím co slézá, vstoupí s prava z pozadí městský strážník, ve vysoké čáce, křížem přes prsa bandalíry. Jde zvolna, kroutí si knír a pokukuje po služkách, jež v pestrých spodničkách a v košili, některé také v jupce přicházejí ke kašně pro vodu s kbelíky a džbery i putnami. Naberou vody, popovídají si a odcházejí. Strážník zajde.

To je druhý odstavec úvodní scény prvního dějství Tylova Pražského flamendra, Obrazu ze života o třech dejstvích a pěti proměnách, jak jsem jej právě opsal z vydání v sešitkové edici České divadlo, sv. 15, vydaného karlínským nakladatelstvím Zora tiskem M. Knappa v Praze, v Karlíně, MCMXX.

To, co mne zaujalo, je proměna skutečnosti i jazyka, která vytváří mezi světem, ve kterém žijeme my, a dobou, ve které žil český obrozenec, popřípadě dobou, ve které se odehrává Tylův divadelní kus, předepsaný „v Praze, před rokem 1848“, tedy dobou takřka shodnou s dobou, kdy Tyl Flamendra napsal. Je to tedy trochu jiné zadání než srovnání doby v roce 2011 a třeba 2001 či 1991, totiž neuvěřitelnost jiného druhu.

Nebýt scének z televizního archivu, v nichž je ke staropražským písničkám stylizováno prostředí do podoby nějak blízké té, o níž je řeč, a v níž bychom mohli vidět třeba „kandelábry“, nejspíš by si člověk dnešního světa onen tehdejší vůbec nedovedl představit. A dnešní mladá generace, pokud se na televizi nedívá, nemá už vůbec šanci. Jak vypadal mlékařský vozík? Víme? Nevíme? Před půl stoletím už nebyly, byla kovová baňka s mlékem, dovezeným z kravína, a hliníková bandaska, v níž si kupující odnesl mléko (zda ho doma přelil do „krajáče“, jak se zpívá v jedné lidové písničce, je už mírně sporné). Pak byly plastové pytlíky, dnes znovu plastové láhve nebo TETRA PACK. Lampář? K jakýmsi historizujícím replikám se někdy vracíme na historických náměstích, nicméně – zde ještě Tyl „výchovně“ upozorňuje, že se svítilo olejem – plynové kahany (ještě je pamatuju v některých starých pražských čtvrtích, ale je to už opravdu hodně dávno) už později nezažínal lampář, elektrické žárovky, výbojky, dnes LED osvětlení řízené z digitální ústředny, to je opravdu jiná planeta. Kníry se sice zase vrátily, byť v trochu jiné, „anglické“ podobě, džbery a putny jsou ale už rovněž historické nádoby. Ještě tu či onde je vidět někoho, kdo vyklápí z putny uhlí k okénku do sklepa, ale jinak? Nu je toho v tom jednom odstavci ještě docela dost. V posledních případech by bylo zajímavé zeptat se třeba dětí, jestli vědí, co je to džber. V případě bandalírů jsem to do před-chvílí nevěděl ani já. Internetový vyhledávač mi našel odpověď v souvislosti s historickým šermem. A slovo čáka? Snad ještě v obratu „má čáku“.
Nu a po jazykové stránce je text kontrolou textového editoru z poloviny červeně podtržen. S prava, na levo… A to, že mi tvrdošíjně opravuje slovo flamendr na flameng, taky o něčem svědčí.
Nu a co samotná hra? Tak tam to bude rovněž hodně jinak. Ale to už nebudu v tuto chvíli rozebírat, to nebylo zadáním článku. Co se týče „obsahu“, spolehneme se zatím na dole uvedený odkaz. Až si ji znovu přečtu (mám ji vedle notebooku připravenou), dám vědět, zda odpovídá tomu filmovému. A pak se k tomu můžeme vrátit.

Jen jsem se ještě zapomněl zeptat – samotné slovo flamendr je doufám jasné. Flámovat… I když je to dnes pařit, kalit a co já vím ještě. Ale kdoví, čtete dál.

Poznámky a odkazy

Reálie
Putna
1. dřevěná nádoba s jedním nebo dvěma uchy k nošení v ruce, putýnka; 2. větší nádoba nošená na zádech opatřená popruhy, např. putna na uhlí.
https://leccos.com/index.php/clanky/putna
Palivové dříví se zpravidla skladovalo v kolnách, přičemž v horských oblastech je běžné i uložení dřeva ve formě nasekaných dřevěných polen při obvodových stěnách domu. To bylo samozřejmě výhodné i z hlediska zateplení domu v zimním období, ve kterém bylo snadno dostupného dřeva nejvíce potřeba. Na přenášení dřeva bylo používáno proutěných košů, zatímco k přenášení uhlí zpravidla soužily přenosné plechové nádoby (putny).
https://www.lidova-architektura.cz/prehled-seznam/encyklopedie/kamna-palivo-tuhe.htm
Džber / vědro, kbelík
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bdro
https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bdro_%28jednotka%29
Čáka
vysoká tvrdá parádní čepice k uniformě (např. havířské)
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/caka
Čáka, též čáko, pokryvka na hlavu u vojsk, vzniknuvší ku konci XVIII. stol. a zobecnělá na začátku XIX. věku ve všech státech vzdělaných. Čáky s počátku bývaly rozměrův ohromných a tvarů pitvorně dobrodružných, vždy však se blížily tvarem více méně ke kuželu nebo k válci s oblinou ovšem více méně zkroucenou. Pokud byly kuželovité, mívaly v prvních dobách širší rozměr nahoře v dýnku, později vždy zmenšovány a poměry kužele obráceny, že nyní, pokud čák ještě se užívá, dýnko bývá značně užší než otvor pro hlavu. Stinítko bylo a posud jest napřed jako u čepice a výjimkou menší i vzadu, jen čáky havířů bývají naprosto bez této ochrany. Mnohá vojska čáky v novější době nadobro nebo po výtce zrušila a nahradila jinými tvary, jako v Rusku malou beranicí, v Německu malou přílbou atd. I tam, kde čáky se zachovaly, užíváno jich většinou toliko pro parádu, kdežto do pole se berou lehké čepice. Č. pro větší pevnost se připíná pod bradou řemínkem, jako těžší hlavokryty u vojska vůbec. FM. (Ottův slovník naučný na adrese
https://leccos.com/index.php/clanky/caka-,2-/cepice )

Pražský flamendr

V české Wikipedii bohužel nejsou uvedena – až na výjimky – data Tylových her (ani data a místa premiér), což ukazuje nezájem dnešní společnosti o „klasiky“ (není to jen v oblasti literatury, ale prakticky celé kultury 19. století). Napíšete-li do vyhledávače výraz Pražský flamendr (Centrum), vyhledá vám recept na Hovězí maso nakrájené na kostičky, dušené na cibuli s přidáním nakrájené papriky, česneku, kečupu a podlité pivem. (Receptyonline.cz), které se připravuje: Asi dvě třetiny cibule nakrájíme najemno a na sádle (oleji) osmahneme dozlatova. Přidáme nadrobno nakrájené maso, osolíme a krátce osmahneme. Jakmile maso pustí vlastní šťávu, přidáme mletou papriku, drcený česnek, kmín, kečup. Osmahneme, dle potřeby podlijeme pivem a dusíme téměř doměkka. Pak přidáme najemno nakrájený zbytek cibule a nakrájené papriky. Zvolna dohotovíme. Pokrm nezahušťujeme. (Labužník.com) Datum vzniku jsem našel teprve na adrese https://www.spisovatele.cz/josef-kajetan-tyl
Přesnější uvedení je ve druhém dílu akademických Dějin české literatury (Praha 1960), kde je za názvem (na s. 423)uvedena poznámka provoz. 26. 12., hra je přiřazena ke skupině „dramatických obrazů ze života“, k nimž patří rovněž např. Paní Marjánka, matka pluku, anebo Ženské srdce nebo také Pražská děvečka a venkovský tovaryš anebo Paličova dcera (uvádím také mj. proto, že je známe většinou ze zkrácených podob názvu). Tento typ her je charakterizován takto: Hry Pražský flameng a zejména Bankrotář a Chudý kejklíř vynikají ostrým kriticismem sociálním, ale v nemenší míře se vyznačují také idealismem víry v panskou dobrotu.

Děj divadelní hry na webu nenajdeme. Můžeme si pouze vypomoci „obsahem“ zfilmovaného díla, např. na adrese https://www.fdb.cz/film/26207-prazsky-flamendr.html
Obsah filmu Pražský flamendr
Adolf, dospívající syn zámožného pražského sládka Sýkory, vede přes otcovy domluvy neuspořádaný život. Na oslavě svého svátku dokonce otce před kumpány zapře, a ten ho vyžene z domu. Adolf spoléhá na své zámožné přátele a s klidem odejde. Brzy však zjistí, že se všichni od něho rychle odvrátili včetně jeho milenky Laury. Adolf se uchýlí opět k otci a prosí ho o odpuštění. Otec je však neoblomný. Adolf se rozhodne skončit se svým životem, ale Apolenka, dcera Adolfovy chůvy, mu v tom zabrání. Adolf navštíví znovu Lauru, leč najde ji už s novým milencem. Vrátí se zpátky k Apolence a pokusí se vést čestný život. Otec ho podrobí ještě jedné...
Adolf, dospívající syn zámožného pražského sládka Sýkory, vede přes otcovy domluvy neuspořádaný život. Na oslavě svého svátku dokonce otce před kumpány zapře, a ten ho vyžene z domu. Adolf spoléhá na své zámožné přátele a s klidem odejde. Brzy však zjistí, že se všichni od něho rychle odvrátili včetně jeho milenky Laury. Adolf se uchýlí opět k otci a prosí ho o odpuštění. Otec je však neoblomný. Adolf se rozhodne skončit se svým životem, ale Apolenka, dcera Adolfovy chůvy, mu v tom zabrání. Adolf navštíví znovu Lauru, leč najde ji už s novým milencem. Vrátí se zpátky k Apolence a pokusí se vést čestný život. Otec ho podrobí ještě jedné zkoušce. Navrhne mu, aby se bohatě oženil. Adolf však miluje Apolenku a nechce se jí vzdát. Otec uzná, že syn se už polepšil, a opatří mu místo tajemníka a návdavkem mu daruje zámeček pro něho a Apolenku. (Podle dobového popisku.)Autor/Zdroj: Národní filmový archiv/Český hraný film I.
Je zde poznamenáno, že k tomuto filmu z r. 1926 natočil Karel Špelina v roce 1941 zvukovou verzi. https://www.csfd.cz/film/134147-prazsky-flamendr/

Další odkazy
https://svet-literatury.wz.cz/autori/tyl.htm

A na závěr: Slovo flamendr má, byť ne úplně přímočarou, souvislost s Jičínem (zde je psán tento i další články na jan-k-celis.webnode.cz):
Flamendr - v češtině slovo, používáno zejména jako synonymum pro označení člověka, který často a rád při zábavě a popíjení alkoholu tráví dlouhý čas a ponocuje.
Do českého jazyka – slovníku se dostalo pravděpodobně v 17.století, když Albrecht z Valdštejna nechal zřídit pluk žoldnéřů. Tehdy jeho verbíři dali dohromady na 20 tisíc vojáků různých národností, hodně též z Nizozemska a Flander (Vlámové - Belgie). Vojáci v Čechách užívali svůj volný čas vesele a bujaře - ze všech vojáků utkvěli v paměti našeho národa zřejmě právě oni. Protože německy to bylo Flamänder, tak odtud to flamendři...
* Josef Kajetán Tyl v první pol.19.století použil toto slovo v názvu své hry ze života pražských lidí: Pražský flamendr.
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/flamendr