Koncert na Bradech

Koncert na Bradech

Varhanní skladby a skladby inspirované zvony
Radek Rejšek
kostel sv. Bartoloměje na Bradech / 24. srpna 2014

„Rychle,“ odpověděl mi se svým typickým humorem a trochu v rozporu s představou člověka spojeného s majestátními prostory chrámů Radek Rejšek, na mou standardní otázku, jak se mu daří, když jsem ho uviděl vycházejícího z dveří kostela sv. Bartoloměje na Bradech před jeho performancí. A vzápětí jsem pochopil, že to slůvko je pro zaneprázdněného hudebníka (je varhaníkem pražské Lorety, ale hraje taky velmi dobře na trubku, ačkoli tvrdí, že to je jen jeho koníček), hudebního pedagoga a redaktora Českého rozhlasu (zrovna tuhle nedávno jsem poslouchal jeden jeho pořad o zvonech) je platné i v aktuální chvíli. Totiž tropická vedra, která panovala ještě před týdnem (dnes, když píšu příspěvek, mírně prší a teploměr za oknem ukazuje 18^oC, zatímco než jsem odjížděl na hudební soustředění PSO do Třeboně, bylo takřka ke čtyřicítce a především padly rekordy v počtu za sebou jdoucích tropických dní) se podepsala i na strojích kostelních varhan, v tomto případě vyřadila podstatnou část mechaniky, totiž ovládání pedálu, který se při hraní nevracel. Pro Rejška to znamenalo upravit repertoár, ale taky nutnost se technickým problém zabývat hned bezprostředně po koncertu, když jsem se ho chtěl ještě na něco vyptat.

Měl bych ale nejdříve vysvětlit ještě pár věcí, které se nevešly do závorek (trochu se tím bavím, zrovna onehdá jsem narazil v textech Jaromíra Typlta na téma „odstraňování závorek“).  Takže popořadě: Moje standardní otázka, jak se Radkovi Rejškovi daří, padla proto, že dnešní koncert na Bradech, na kterém Radek Rejšek vystoupil, je už několikátý v řadě, nejvíce mě utkvěla v paměti ona prezentace varhan jako hudebního nástroje s povídáním o staviteli těchto varhan, lomnickém varhanáři Josefu Kobrlovi  (vyhledal jsem v dokumentaci ten nejstarší příspěvek na těchto stránkách, odkaz je pod textem), kromě toho pražského varhaníka znám léta, ovšem právě v souvislosti s jeho hrou na trubku, totiž z nahrávání jednoho z cédéček Františka Doubravského s lomnickým souborem Collegium musicum „Český ráj“, jehož iniciátorem byl docent Jiří Zahradník a režisérem jeho bratr Zdeněk Zahradník.  

Slovo „performance“ bych u běžného koncertu, zvláště klasické hudby, nejspíš nepoužil, v tomto případě nicméně Rejšek vystupoval v poněkud netradiční roli (nemám to slovo rád, ale použili ho i pořadatelé), podobné trochu té hudebně režisérské, totiž koncert se skládal z reprodukce vyzvánění zvonů propojení s živou hudební improvizací varhaníka, který v jednu chvíli ve svém komentáři přímo řekl, že je to tak trochu experiment, mínil tím ovšem jedno konkrétní spojení, u něhož byl zvědav, jak dopadne v konkrétní situaci.

To byla totiž jedna otázka, která mě zajímala, a k níž se Rejšek vyjádřil, i když trochu jinak, než jsem myslel já. Zvony jsou ustrojeny tak, že se s proměnami teploty jejich ladění nemění, zatímco píšťaly varhan podléhají teplotám stejně jako všechny ostatní běžné hudební nástroje (žesťové nástroje, tedy „plechy“, se teplem roztahují, čili hrají níže, strunné naopak výše, to je třeba problém ladění orchestru při kolísání teploty). Jestliže pak se mají skloubit zvuky zvonů a aktuální výška tónů, které by jim měly odpovídat na varhanách, nemusí ten souzvuk být úplně čistý (v zimě budou znít varhany níže, v létě výše). Já jsem pak měl ještě na mysli proměnu ladění v historii, protože dnešní komorní „a“ je 440  Hz (některé orchestry ladí, protože je zvuk „svítivější“, 442 nebo i více), když jsem ale hrál v kostele, musel jsem vždycky housle dát hodně dolů.

S akustikou zvonů souvisí i řada dalších věcí, z nichž některé jsem si právě tady trochu blíže ozřejmil. Radek Rejšek okomentoval různé volby souzvuku více zvonů v různých případech, například souzvuku kvarty či častého požadavku na souzvuk durového akordu při osazení kostela novými zvony, protože odpovídá slavné melodii středověké antifony Salve Regina, Zdrávas Královno, jejíž text sahá až ke sv. Bernardovi (mollový souzvuk naopak odpovídá Te Deum či Kyrie). To souvisí se zvonařským uměním, totiž vytvořením určitého hlasu zvonu, to znamená složení alikvotních tónů (respektive poměru jejich intenzity), které jsou bohatší než u ostatních hudebních nástrojů. Mezi alikvotními tóny je výrazná malá tercie, která je rovněž obsažena v mollovém akordu (právě při tomto vysvětlení jsem si uvědomil, co někdy slyším, onen melancholická barva zvuku některých zvonů), a není jednoduché sladit právě s požadavkem zářivého durového akordu.

Zmíněný jasný, vítězný zvuk zazněl z jedné zvonkohry Petra Rudolfa Manouška. O nejvýznamnějším žijícím českém zvonaři padla zmínka během koncertu několikrát, včetně ukázek. Sluneční horu v Horkách u Olomouce, kterou nechal její autor Miloš Šejn osadit dvěma zvony právě od Petra Rudolfa Manouška, Radek Rejšek prý zná. Manouškovy zvony zazněly hned na začátku koncertu v kombinaci se zvony kostela sv. Petra a Pavla v Horažďovicích v jihozápadních Čechách. V jeho věži jsou (dle článku na turistika.cz) umístěny čtyři zvony, dva pocházejí z roku 1993 (sv. Václav a sv. Vojtěch), jeden z roku 1997 (sv. Gorazd) a nejnovější zvon byl instalován v roce 2000 (sv. Petr a Pavel). Slavnou melodii starobylé písně Už zvon z hor zní (v originále ovšem křesťanská píseň Amazing Grace, Úžasná milost Johna Newtona z roku 1779, navazující na ještě starší melodii New Britain neznámého irského autora, u nás známá nejspíš v podání Karla Gotta, ale znám ji úžasně třeba od Jeff Becka) převzaly od Manouškových zvonů varhany, podobně jako u ostatních částí koncertu, kde tóny varhan doplňovaly hlasy zvonů, či je rozváděly v improvizacích. 

Následoval zvon Kryštof z kostela v Rychnově nad Kněžnou, stará píseň Hélas Adama z Halle (13. stol.), řada jihočeských a holandských zvonů a zvonkoher. Radek Rejšek se rozpovídal o Antonínu Dvořákovi a jeho pobytu ve Zlonicích, místě pár kilometrů vzdáleném od rodné Nelahozevsi, kde v kostele Nanebevzetí Panny Marie (plány jsou od Františka Maxmiliána Kaňky, autorem fary je Kilián Ignáz Dientzenhofer) získával své první hudební vzdělání. Zlonické zvony, jak zní i podtitul Dvořákovy první symfonie, ovšem dnes neexistují, protože byly zrekvírovány (jako řada dalších) za první světové války. Kupodivu jsou ale k dispozici zvony s podobným charakterem v nedalekém Pálečku (rovněž mariánský kostel, tedy Navštívení Panny Marie). Velké překvapení pak bylo, slyšet na zvonohře slavnou melodii z Dvořákovy Rusalky.

Nepamatuju si všechno, co jsme za hodinu hudby zvonů a varhan v kostele sv. Bartoloměje slyšeli, ostatně je možné nahlédnout do údajů o albu Když zazpívá 288 zvonů, zvukového záznamu zvonů a zvonoher, který Rejšek vybral a zrežíroval a z něhož vybíral Rejšek i na koncertu na Bradech (např. v Katalogu vědecké knihovny v Olomouci). Zmíním ale ještě alespoň Manouškovy zvony z kostela sv. Jana Nepomuckého v Krahulčí (na výrazném krajinném prvku, kopci nad městem při silnici do Telče, jejíž farnosti je kostel součástí). Pro sakrální stavbu z let 1726 – 1728, vysvěcena 1729) byly pořízeny v letech 1993/1994 tři nové zvony, Marie o váze 95 kg, Jan Nepomucký o váze 42 kg a Prokop o váze 27 kg.

V souvislosti s tématy ukázek hlasů zvonů a zvonkoher padla slova i o tom, který je nejstarší zvon. Říká se, že je to zvon Vilém v Havlíčkově Brodě (1300 či 1305?), v Chebu je starší 1286, ale nehraje (je uložen v Krajském muzeu Cheb), jiný zvon kolem roku 1300 je zvon Maria v Chlumu nad Ohří 1295, nejsem si ale jist, zda je to ten, který zazněl na koncertu. Jak je i z předchozích poznámek zřejmé, koncert Radka Rejška na Bradech přinesl celou řadu inspirativních momentů. Zmíním už jen dva poslední. Koncert se konal v den, který připadá patrociniu kostela, jak řekl na začátku večera starosta Rybníčku Pavel Svoboda, který také zmínil, že takovýto koncert se koná potřetí po rekonstrukci stavby, která proběhla v minulých letech. Kostel je pojmenován po jednom z dvanácti apoštolů, sv. Bartoloměji, který byl nepřáteli křesťanství úkladně zajat a zemřel v Arménii krutou mučednickou smrtí (byl stažen z kůže a ukřižován hlavou dolů). Mučedníkovi Bartoloměji je zasvěcena u nás plzeňská katedrály a desítky kostelů, mj. v Praze, Brně, Doksech, Pardubicích, Ostravě aj. A úplně poslední poznámka, odpověď na otázku, kterou mi Radek Rejšek zodpověděl na kůru při práci s mechanikou varhan, totiž že musí mít nějaký velmi osobní vztah k tomuto krásnému místu. Ukázal ven z okna, pod nímž je hřbitov, chráněný spolu s kostelíkem kamennou zdí, a řekl: Tady je pohřben můj dědeček, a taky, o kousek dál, můj pradědeček.

Můj někdejší příspěvek o koncertu R. Rejška na Bradech
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/radek-rejsek-na-bradech/

Radek Rejšek
https://www.rozhlas.cz/lide/vltava/_osoba/3253

Salve regina
https://www.youtube.com/watch?v=CAmydVsNMqM
https://cs.wikipedia.org/wiki/Salve_regina

České zvony v redakci Radka Rejška
https://aleph.vkol.cz/pub/svk01/00079/38/000793883.htm¨

Horaždovice
https://www.turistika.cz/mista/horazdovice-kostel-sv-petra-a-pavla

Už zvon zní z hor / Amazing Grace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Amazing_Grace
https://www.atllanka.net/index.php?text=57-amazing-grace-nejen-od-bozskeho-kaji

Zlonice, Páleček
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zlonice
https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1le%C4%8Dek

Krahulčí, kostel sv. Jana Nepomuckého
https://www.farnost-telc.cz/content/kostel-sv-jana-nepomuckeho
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krahul%C4%8D%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Jana_Nepomuck%C3%A9ho_(Krahul%C4%8D%C3%AD)

Nejstarší české zvony
https://campanarii.cz/nejstarsi-ceske-zvony-2/

sv. Bartoloměj
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bartolom%C4%9Bj_(apo%C5%A1tol)