Kinsey

Kinsey
filmy na DVD

Kinsey, 2004, režie Bill Condon, v hlavních rolích Liam Neeson a Laura Linney. Dobré filmy týdeníku Reflex, sběratelská edice II., 2006 „Fascinující příběh slavného sexuologa Alfreda C. Kinseyho“

„Bavme se na téma sex“, jako by říkal Liam Neeson na přední straně obalu dívídíčka s přednáškovým blokem v ruce a pohodlně usazen v pozici přednášejícího na písmenu „X“ v posledním slově místo na židli.

Podtitul zařazuje svou formulací film do snímků životopisných. Mohli bychom tedy porovnat nějaký životopis, třeba na Wikipedii, s příběhem filmu a zjistili bychom, že film, který je vytvořen z řady životopisných sekvencí, které jsou traktovány jako vlastní vzpomínky na důležité okamžiky v životě, a na interview, v nichž odpovídá vědec na otázky k tématu, přičemž obě vrstvy jsou odlišeny černo-bílým a barevným obrazem. Celý film pak je chronologicky seřazenou koláží s návraty do minulosti.

Nalezneme zde nejspíš všechny motivy, které bychom se dočetli ve zmíněné biografii, lásku k přírodě, kterou vzbudilo členství ve skautském oddílu, vztah k přísnému otci, metodistickému kazateli, vysokoškolské studium a doktorát na Harvardově univerzitě (1919), související i s první etapou bádání v oblasti entomologie, kdy prozkoumal život žlabatek (příbuzní vos a včel, společný podřád štíhlopasí, jak jsem si našel, Kinseyho dvě zásadní monografie 1930 a 1935) – to je ten úžasný záběr na místnost, zaplněnou stovkami a tisícemi šuplíčků s popsaným materiálem sběru statisíců těchto vosiček – a zároveň vědomí, že tady se slávy nedočká.

Druhou etapou Kinseyho života je pak vlastní téma filmu, totiž zkoumání pohlavního života člověka. To je doba, kdy se „Prok“ (přezdívka „profesor Kinsey“) oženil se svou studentkou, s níž měl čtyři děti. Vědec při svém tématu, které spadá primárně do oblasti biologie, ale je i záležitostí kulturní a společenskou (z toho vycházely i komplikace, tedy reakce jisté části americké společnosti vůči Kinseymu) postupuje podobně jako u hmyzu, to znamená zjištění – na základě rozhovorů, jejichž výsledky byly zaznamenávány do dotazníků, obsahujících tři sta až pět set otázek – , jaká je vlastně skutečná realita v jednotlivých oblastech sexuálního chování člověka (zjišťoval například, zda ženy prožívají orgasmus, skutečný výskyt homosexuality, zda muži masturbují, zajímaly ho další praktiky, považované za okrajové).

Než jsem si uvědomil časové koordináty příběhu, podivoval jsem se nad řadou věcí – přece po válce byla americká společnost už v této oblasti svobodomyslná, každý zná pojem sexuální revoluce. Jenže: to mluvíme především až o šedesátých letech („zlatá šedesátá“), první vydání časopisu Playboy, který je považován za milník v tomto společenském procesu, v roce 1953, se časově shoduje, řekněme, s poslední fází Kinseyho výzkumů – v témže roce vychází jeho druhá zpráva Sexuální chování ženy (Sexual Behavior in the Human Female).

Můžeme si tedy říci, proč zkoumat něco, co je, nebo to dnes většina lidí považuje za něco přirozeného v oné pestrosti, jaká je ostatně vlastní celé přírodě? Nu právě proto, že lidské sexuální chování není jen záležitostí biologie a americká kulturní tradice, vycházející z morálky puritanismu, přikazovala ve svém kodexu jiné vzorce chování, než byla realita. Můžeme to na jednu stranu vnímat jako pokrytectví (a těch příběhů i ve filmu bychom našli celou řadu, napadá mě v tuto chvíli Formanův Lid versus Larry Flint, kde je proti sobě na kontroverzním tématu postavena morálka a svoboda), na druhou stranu každá kultura (aniž bych chtěl hájit jakékoli restrikce) přichází s určitými představami, filozofií, ale i normami. A v tuto chvíli ponechávám stranou i normy chování „měšťanské společnosti“, které byly východiskem života v Evropě někdy zhruba do šedesátých let, jak ostatně pamětníci vědí. Snad si ještě jen neodpustím doplnit, že kritika Kinseyho neustala z různých pozic dokonce ani po jeho smrti, např. dnes (od r. 1998) v kampani Restore Sexual Virtue and Purity to America (Obnova sexuální čistoty Ameriky).

Musíme říci, že prof. Kinsey se samozřejmě neomezoval jen na výzkum, ale věnoval se i popularizační přednáškové činnosti (není to ale nic divného, u svých objevů tak postupovala celá řada jiných vědců, a kromě toho smysl celé věci byl především v tom, informovat, ale i ovlivnit, od určitých klišé „osvobodit“ veřejnost), nicméně to byl i důvod negativních reakcí křesťansko-konzervativních organizací (domyslíme-li souvislosti, musela jim hodně vadit i Kinseyho přesvědčení o evoluci, odporující rozšířenému kreacionismu, který tvrdí, že bylo vše stvořeno, tedy je to i něco zásadnějšího než jen téma výzkumu, totiž je to spor o výklad světa). Kinsey především ukázal jiný obraz společnosti, než jaký si společnost sama o sobě vytvářela (některé sexuální praktiky byly v některých státech protizákonné), a to vyvolalo obrovskou vlnu pobouření (86 procent lidí žije v rozporu se zvykovým kodexem, běžná je nevěra, část populace je bisexuální etc.) Ve filmu samozřejmě není už prostor na vědeckou kritiku (např. psycholog A. Maslow), spíš se orientuje na odpor zmíněných obhájců mravnosti, kteří měli takovou sílu ovlivňovat veřejné mínění, že Rockefellerova nadace, která Kinseyův výzkum financovala, vypověděla podporu.

Stejně jako tyto sporné momenty ohledně vlastního výzkumu (kritika metodiky, statistický vzorek byl prý nevyvážený, byly dotazovány zvláštní skupiny, třeba i nereprezentativní skupina vězňů, Kingsey byl dokonce obviněn ze zneužívání dětí atd.) není ve filmu prezentováno (až na jednu scénu) kontroverzní téma vlastního sexuálního vědcova života, totiž údajná bisexualita, skupinový sex s manželkou a postgraduálními studenty, natáčení sexuálních scén, které vedly k obvinění z pornografie atd. Samozřejmě i to jsou momenty, které lze obtížně nepředpojatě hodnotit, zvláště když známe motivaci kritiků.

V závěru filmu, když slyší postesknutí si vědce, že byl neúspěšný ve svém snažení přinést světlo do americké společnosti v oblasti sexuálního chování, si můžeme myslet řadu věcí. Mimo jiné, že to Kinsey opravdu neměl jednoduché. Byl označen za komunistu, vyslýchán před Kongresem, jeho knihy byly v jednom neoliberálním časopise označeny za jedny z deseti nejškodlivějších publikací vedle Hitlerova Mein Kampfu. V době konání výzkumů byl v řadě států unie protizákonný orální sex, ostatně jak je to dnes? Není divu, že na konci života propadal depresi.

Nezmínil jsem se vůbec o hereckých výkonech. Kritika zdůrazňovala zajímavost ztvárnění silné, inteligentní a kontroverzní osobnosti, na němž stojí atraktivita filmu. Laura Linney byla nominovaná na Oscara za nejlepší vedlejší roli (musela ustoupit Cate Blanchetové v Aviatorovi).

https://www.csfd.cz/film/116357-kinsey/prehled/

https://de.wikipedia.org/wiki/Kinsey_%E2%80%93_Die_Wahrheit_%C3%BCber_Sex

Pzn. Mnohé informace o tématu jsou i na některých stránkách české Wikipedie.