Karel Čapek / 120

11.01.2010 19:53

(nar. 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova)

Když přemýšlím o tom, zda bych dokázal o Karlu Čapkovi říci něco nového, nebo aspoň neotřelého, zjišťuji, že nevím. Knížky Karla Čapka jsou, asi nejen pro mne, něco tak samozřejmého, že je obtížné cokoli objevovat, pokud bych se nechtěl pouštět do nějakých srovnání dopisů z archivů s literárními texty či reáliemi té doby, tedy opravdu do literárněvědné práce. To nechci, neřku-li ani nemám konkrétní možnosti. A možná právě, protože předpokládám, že pro kulturního čtenáře je Čapek rovněž tak samozřejmý, zbývá mi říci alespoň, která mám oblíbené pasáže v jeho knížkách. Byť možná i ony nebudou nijak překvapivé, spíše „čítankové“. Třeba jako je závěr z Krakatitu, kde kouzelný dědeček říká inženýru Prokopovi, ať dělá malé a užitečné věci, které zahřejí tak jako dýmka, kterou právě kouří.

Takových míst je přehršel, třeba hned v povídce Šlépěj, první v souboru Boží muka, kde Boura přemýšlí o tom, kde se ve sněhu vzala jedna jediná šlápota, a nenalézá jediné rozumné vysvětlení – jediné přijatelné je, že je to prostě zázrak. Možná že to jsou ony zázračné skutečnosti nebo skutečnosti vnímané jako zázračné, ať to jsou banální věci běžného života, právě proto úžasné, nebo i velké okamžiky – bylo by chybou říkat, že Čapek je tím spisovatelem „obyčejného života“, kterému vyšší rozměr chybí. A pak je třeba jiné i ve škole „provařené“ místo v R.U.R., kdy jedna umělá bytost (robot Helena) chce dát život za druhou (robota Primuse), a Alquist, který má provést operaci, aby zjistil, jak jsou roboti utvořeni, oba – ženu a muže – propouští se slovy biblické metafory…

…Ticho. Jděte.

PRIMUS: Kam?

ALQUIST (šeptem): Kam chcete. Heleno, veď ho. (Strká je ven.) Jdi,

Adame. Jdi, Evo; budeš mu ženou. Buď jí mužem, Prime.
Už to je, jak řečeno, „život“, nikoli mechanická existence. A je to láska, která odlišuje člověka od všeho ostatního ve světě, která tvoří rozhraní mezi živým a neživým. Tedy rovněž něco zázračného. A mohl bych pokračovat ….

Je fajn, že když jsem chtěl některá z těchto míst najít, nemusel jsem vstávat od počítače. Dílo Karla Čapka je totiž jako první z českých autorů přístupné na webu. Tím prvním důvodem je skutečnost, že máme dostatečný časový odstup od autorova úmrtí, takže texty nejsou vázány autorskými právy. Podstatnější nicméně je, že Městská knihovna v Praze ve spolupráci s Ústavem Českého národního korpusu a Společností bratří Čapků a Památníku bratří Čapků ve Strži uvolněné texty poskytla internetové veřejnosti – na adresách http://www.mlp.cz/karelcapek/ a http://www.mlp.cz/capek_dila.htm si čtenář může otevřít kteroukoli knihu ve formátu, který mu vyhovuje (.rtf, .pdf, .txt aj., informace o zpřístupnění díla Karla Čapka http://capek.misto.cz/prepisy.html).

Letošní kulaté Čapkovo výročí si připomíná kulturní veřejnost několikačetným způsobem. Jsou to televizní pořady (Karel Čapek,  scénář a režie: J. Herskovič, ČT 2, neděle 10.ledna 2010, 13:40–14:20), je to výstava v Klementinu a je to pochopitelně i uvedení  jeho divadelní tvorby na scéně, se kterou byla spjata: Vinohradské divadlo zahájí cyklus inscenací dramatickou úvahou o nesmrtelnosti „Věc Makropulos“.
Uvedením všech titulů spjatých s tvorbou Karla Čapka připomene pražské Divadlo na Vinohradech 120 let, které 9. ledna uplynou od narození této výrazné osobnosti české literatury 20. století. Profesní i osobní život spisovatele byl totiž právě s touto scénou úzce spjat. V letech 1921-1923 tu působil jako dramaturg, v tomto období zde rovněž nastudoval osm titulů jako režisér. Jedním z nich byla i světová premiéra vlastní komedie Věc Makropulos. – píše kultura.idnes.cz 6. Ledna 2010. http://kultura.idnes.cz/divadlo-na-vinohradech-pripomene-vyroci-narozeni-karla-capka-prehlidkou-jeho-del-g1g-/divadlo.asp?c=A100106_104354_divadlo_ob

Po rozsáhlé výstavě Karlova bratra Josefa v Jízdárně Pražského hradu (http://www.czech.cz/cz/ceske-listy/cesky-kulturni-kaleidoskop/souborna-vystava-josefa-capka ) nyní byly veřejnosti zpřístupněny dobové dokumenty, dopisy, plakáty, fotografie, novinové články a jiné materiály, související s Čapkovým literárním dílem i soukromým životem na výstavě v Klementinu (do 16. Ledna 2010).
http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/literatura/vystava-v-klementinu-se-venuje-karlu-capkovi_89168.html

Teď mě napadlo, že bych snad přece jen mohl říci něco neotřelého, nevím, zda to kdy někdo zmínil v odborné literatuře. Když jsem uváděl jako jedno místo v Čapkových textech závěrečnou scénu z proslulé hry R.U.R., napadla mě věc, kterou vlastně vím už dlouho: V tomto místě jde o proměnu „neživé věci“, robota, „v živou bytost“. Na pomezí obojího se odehrává vlastně celý příběh, samozřejmě s určitým posláním. Úvahy o robotech dnes nutně provází dnešní kontext překotného technického rozvoje, klademe si otázku, jak Čapek předpovídal budoucnost. To nás odvádí od jiné otázky, totiž po kontextu jeho současnosti. Byl jeho nápad s roboty zcela ojedinělý? Rovnou řeknu, že nikoliv.

V kontextu avantgardy (k níž Čapek nepatřil, ale kterou jistě znal) bylo téma „živé/neživé“ výraznou aktuální záležitostí, a to například v řadě realizací, které bychom zjednodušeně mohli zahrnout pod pojem „kinetické umění“. V sousedním Německu, s nímž byli čeští umělci ve velmi úzkém kontaktu, byl v dobu, kdy Čapek tvořil R.U.R., proslulý projekt tzv. „reflektorických barevných her“ („reflektorische Lichtspiele“, později „Farblichtspiele“) . Jejich autoři  Ludwig Hirschfeld-Mack und Schwerdfeger vytvořili v kontextu Bauhausu abstraktní barevný film, který vznikal pohybem šablon podle scénáře, na jehož realizaci se podíleli živí aktéři. Součástí realizace byla rovněž autory napsaná hudba. Srv. http://www.arte.tv/de/film/stummfilm-auf-arte/der-absolute-Film/2078074.html Práci z roku 1923 rekonstruovala v roce 2008 skupina vídeňských performerů. V sousední Francii vznikl v roce 1924 v režii Fernarda Légera a Dudley Murphyho Mechanický balet, v němž jako v jednom z devíti filmů hrála „Kiki of Montparnasse“ (To bylo umělecké jméno barovéj zpěvačky, herečky, modelky a malířky Alice Ernestine Prin - 1901 – 1953, rovněž milenky Mana Raye, který ji rovněž fotografoval). http://www.csfd.cz/herec/46475-of-montparnasse-kiki/ (Další analýza „ballet mecanique“ na stránkách http://en.wikipedia.org/wiki/Ballet_M%C3%A9canique . Na film se můžete podívat na http://www.dailymotion.com/video/x4jzt9_ballet-mecanique-fernand-leger-et-d_creation .)

Podobných příkladů, které se třeba jen okrajově dotýkají tohoto problému bychom mohli najít celou řadu. Pešánkovy barevné plastiky, idea barevného klavíru v českém umění 20. let, to jsou jen dva z mnoha příkladů „oživování“ „mrtvé“ hmoty, jinou ukázkou mohou být proměny anorganického v organické v obrazech Salvatora Dalího, vytvářených „paranoicko-kritickou metodou“, jak on sám svoji surrealistickou tvorbu nazývá (např. lidské bytosti se zásuvkami v obrazu Hořící žirafa, 1937 http://home.zcu.cz/~mayav/biografie.html  či roztékající se hodinky – cituji autora: „Ujišťuji Vás, že slavné měkké hodiny nejsou nic jiného než jemný, extravagantní, osamělý, paranoidně kritický camembert času a prostoru.“).

Bylo by zřejmě třeba projít přinejmenším Čapkovu korespondenci, aby se dalo cokoli blíže doložit. Nám nezbývá zůstat u hypotézy, kterou se pokusím formulovat takto: Barokní tradice Golema, oživená (ovšemže později než Čapkovo R.U.R.) i avantgardou v divadelní hře Voskovce a Wericha, na straně jedné, na straně druhé dobové myšlenky meziválečné avantgardy, mohly být dva impulsy, jejichž střetnutí se mohlo promítnout i do vzniku Čapkovy divadelní hry R.U.R. Jestli to tak je či nikoli, s tím ať si lámou hlavu literární vědci. Skutečnost, že Karel Čapek zahrnuje techniku do svého světa nejrůznějším způsobem, může být třeba i skutečnost, že v divadelní hře Matka je jedním z „hlasů“ vedle nežijících osob rovněž rozhlas. Stejně tak, jako mohl být rozhlas i jedním z hudebních nástrojů v partituře avantgardní hudbě té doby.

Další základní adresy:
http://karelcapek.cz/

http://capek.misto.cz/

Karel Čapek v pořadu Kalendárium (neděle 3. 1. 2010 v 09:45 ČT1) http://www.ceskatelevize.cz/program/10214525964-03.01.2010-09:45-1.html

 

 

Zpět