Kam na výlet s Antonínem Dvořákem

20.07.2010 17:38

Titul článku by měl být přesný nebo aspoň nějaká elegantní metafora, řečnická otázka… Tohle není ani jeden případ, snad je to ale alespoň jakýsi „most“ a nebo je už to zadání takové, že nic lepšího nešlo vymyslet.
Na otázku „kam na výlet?“ internet dnes odpovídá velmi bohatě, rodí se nové a nové servery, které postihují dnes už nejen celou naši zemi (o těch zahraničních v tuto chvíli není řeč) či jednotlivé regiony, kraje, oblasti, které si svoje informační sítě vytvářejí nejrůznějším způsobem, ale i např. aktivity, cíle, úhly pohledu, z nichž se na téma dívají (cyklistika, vodní sporty, rozhledny či podzemí, místní historie či kultura etc. etc.). Možná by se dalo říci, že toto téma bylo námětem pro informační síť odedávna, tedy od doby, kdy si začínala budovat svůj prostor. Alespoň vzpomínám, že už před tuším deseti lety jsem na netu vyhledával nějaké ty hrady apod. Vlastně by bylo možné podívat se, jak dlouho fungují  www.turistika.cz či www.zamky-hrady.cz, i když mám obavu, že stránky tohoto druhu jsou při dynamickém rozvoji turismu naopak rovněž dynamicky přetvářeny, našli bychom předloňské datum a o jejich historii bychom se mnoho nedozvěděli. Letos bychom pak nespíše měli zabruslit na stránky www.kudyznudy.cz, které jsou propojeny i s televizním vysíláním.  

O Jičínsku a Českém ráji jsem na těchto stránkách rovněž už nějaké „vzkazy a odkazy“ dával, byť ne jakkoli systematicky, zvl. v sekci V Jičíně, v článku http://jan-k-celis.webnode.cz/v-jicine/jicin-a-cesky-raj-odkazy-na-webu/. Následující odkazy nabízejí rovněž „nesoustavný“ pohled, který vznikl tak, že jsem si vzal k ruce katalog Dvořákova festivalu, o němž jsem nedávno napsal článek, a nechal se touto oblastí, kterou festival vytyčuje (přes dvacet měst, tři kraje), inspirovat. Samozřejmě dost jiné téma by bylo „za Antonínem Dvořákem po českých zemích“ - tam by byly odkazy na rodný dům a zámek v Nelahozevsi, muzea hudby atd. , ale vlastně bychom se měli vydat do Ameriky… Takže raději k tématu – a ke katalogu. Odkazy, které jsou v něm uváděny, někde i trochu rozšířím.

Zámek Sychrov

Národní kulturní památka, krásný novogotický zámek nedaleko Turnova s pozoruhodným parkem, původně sídlo rodu Rohanů, prezentovaným zde ve dvěstěpadesáti portrétech Rohanské portrétní galerie. Zámek každý zná z řady českých filmových pohádek. Místo spojené se začátky festivalu a místo, které Antonín Dvořák opravdu navštívil. Sedmkrát. 
www.zamek-sychrov.cz

Turnov

Město tradičně označované jako „srdce Českého ráje“, jedno ze tří základních bran do nejstarší turistické oblasti v Čechách, dnes Geoparku Český ráj – vedle Jičína a Mnichova Hradiště, s nimiž tvoří jakýsi trojúhelník, který svým způsobem tuto oblast vymezuje. „Turnov je ideálním východiskem pro výlety do této unikátní krajiny. … Leží na řece Jizeře obklopen malebnou krajinou Českého ráje, krajinou pískovcových skal, údolí, lesů, romantických zřícenin, pohádkových hradů, zámků a osobité lidové architektury.“ Tak jej uvádějí stránky města
www.turnov.cz .
O Českém ráji ovšem najdeme na netu přehršel informací … Trosky a podtrosecká údolí, Hrubá Skála, Valdštejn, skalní města etc.

 

Mnichovo Hradiště

Místo posledního odpočinku Albrechta z Valdštejna, osobnosti, která spojuje město s Jičínem, který si Valdštejna přisvojuje spolu s Frýdlantem a Chebem. Ovšemže právem, každé po svém způsobu. Valdštejnská hrobka, zámek – velkolepé barokní sídlo -  se zajímavým parkem, který má zvláště večer, je-li osvícen pochodněmi, svou atmosféru.

http://www.mnichovo-hradiste.cz/
http://www.mnhradiste.cz/
http://www.portalmnichovohradiste.cz/

Liberec

Významné severočeské město, pro mne – coby Jičíňáka – metropole českého severu, zajímavá nejen jako město (o budově liberecké radnice zde http://jan-k-celis.webnode.cz/news/tri-radnice ) s česko-německou historií, výrazně město pod Ještědem i východisko do Jizerských hor. Město pro mne přitažlivé už od dětství, stejně jako Turnov, Sychrov či Frýdlant, které se nacházely na trase Jičín-Hejnice-Bílý Potok p. Smrkem), i později – třeba už Libereckými výstavními trhy nebo stavbou jednoho z unikátních obchodních domů, který bohužel podlehl komerčním záměrům jakési firmy – to už mne až zas tak nezajímá, jen pociťuji stesk nad tím, jak mizí perly české architektury…

Ve Dvořákovském katalogu se píše zajímavě o kostelu Svatého Antonína, o podílu na jeho výzdobě vídeňským akademickým sochařem Leimerem a žitavským dvorním malířem Türckem, ruprechtickým truhlářem Franzem Scheflerem, o varhanách krnovského Riegera, které patří k největším v severních Čechách a o souzvuku a unikátním ladění libereckých zvonů.

Jeden z odkazů v katalogu je ovšem i na „Centrum Babylon“, jedinečný projekt svého druhu.

http://www.portalliberec.cz/
http://www.centrumbabylon.cz/cs/babylon/

Trutnov

V této souvislosti ukazuje „vybočení“ z Českého ráje. Pro mne je to ale „spojování“, z Jičína je do Trutnova stejně daleko jako do Hradce či do Liberce (kolem padesáti kilometrů). Historické, královské věnné město v podhůří Krkonoš, pěkně rozlehlé Krakonošovo náměstí se Starou radnicí, barokním sloupem Nejsvětější Trojice, kašnou a arkádami – tedy v mnohém tedy podobně jako v Jičíně, naopak jiný krajinný kontext. A taky ovšem – místo jednoho z největších festivalů v jiné oblasti než je klasická muzika – Open air festival Trutnov.

www.trutnov.cz 
www.festivaltrutnov.cz/

Lázně Bohdaneč

To už je směrem na Pardubice. Místo, které jsem já sám vnímal trochu rozpačitě, možná proto, že chráněná architektonická památka Pavilon Gočár byla v době, kdy jsem „šel kolem“, buď ve špatném stavu nebo v rekonstrukci. A pak taky zase až tak nemiluju roviny, město mi připadá v tomto ohledu jakoby bez krajinného kontextu. I když to asi taky není pravda. O kousek dál je pohled na Kunětickou horu, která se právě z roviny vypíná, úžasný. Stejně jako v jiném koutě naší vlasti Bezděz.

A lázeňství v našem kraji (nejsou přece jen Karlovy Vary!), třeba také Lázně Bělohrad, které přímo rozkvetly, což se žel nedá říci třeba o secesních lázních v Železnici, jinak pěkném městečku kousek od Jičína. Prameny, o nichž se až zas tak nemnoho hovoří.

http://www.lazce.bohdanec.cz/cs/
www.llb.cz

Nová Paka

V Nové Pace jsem byl nedávno, viz odkaz dole (na Rajče). Pro mne jedno z magických míst v nejbližším okolí (Jičína) – klášter na kopci, svažité náměstí, mediální kresby v muzeu, město, kde žila jedna moje trochu bláznivá tetička a Mistr Josef Muzika, ke kterému jsem docházel na hodiny hry na housle, město s úžasnou budovou Suchardova muzea, z jiného úhlu pohledu Klenotnice s čajovnou, kde jsem oslavoval spolu s Jaromírem Typltem výročí básníka Josefa Kocourka, město festivalu Muzika Paka, který žel zanikl. Taky pivovar stojí přinejmenším za zmínku.

http://www.munovapaka.cz/
http://www.novopackepivo.cz
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/V_Nove_Pace/

Teplice nad Metují

Zpočátku tohoto článku jsem ta města řadil trochu jinak než je v katalogu, teď listuju stránku za stránkou. Teplice je, stejně jako Jičín či Turnov, pro turistu nejspíš především východiskem do přírody. Teplické skály, Adršpašské, a potom všechny ty další v tomhle koutě země, jsou určitě pozoruhodné – pro Jičíňáka, který to má do Prachovských skal opravdu kousíček, a na Hruboskalsko půl hodiny autem, dvojnásob. Oblast je zajímavá ale i kulturně. Když si čtu o barokním kostelu sv. Vavřince (1724), tak mne nemůže nenapadnout činnost Dientzenhoferů, v Broumově, ale i řadě vesnic kolem – to je přece nedaleko či ne? 

www.teplicenadmetuji.cz             
http://www.adrspach.cz  
http://www.skaly-adrspach.cz
http://www.horolezeckyfestival.cz

Vrchlabí
Pro někoho zastávka na cestě do Krkonoš, což pro mne určitě taky, ale přece jen jsou tu i jiné oblasti zájmu. Bydlí zde paní Kubátová, první dáma české Pohádky, duše příznivá a přející jičínskému pohádkovému festivalu, mají tady krásný rekonstruovaný raně renesanční zámek s parkem, přímo u hlavní ulice městem, pěkné, také „pohádkové“ domečky za jejím koncem (jeden z nich je Krkonošské muzeum) a vůbec pěkná zákoutí v této části města, ještě dále pozoruhodný klášterní kostel sv. Augustina, kde jsem několikrát hrál s Podkrkonšským symfonickým orchestrem (teď si tady čtu, že právě zde vystoupilo rovněž Ensemble Martinů se svým programem moderní české a světové hudby). A jak se dívám na jedné z úvodních webových stránek, je to zřejmě jedna z ikon města.

www.muvrchlabí.cz
www.vrchlabi.org
http://vrchlabi.ceskehory.cz

Jablonec nad Nisou

Vždy mě fascinovaly modernistické vysoké věže ve městě, jednak věž Nové radnice, jednak věž funkcionalistické stavby Kostela Nesvětějšího srdce Ježíšova, respektive jejich zvláštní poloha vždy nad svažitým náměstím, které pak vlastně ani nevypadá jako náměstí v pravém slova smyslu. Ikona české bižuterie, spojení města s Libercem tramvají „přes les“, prudké svahy v samotném městě i nad ním, nejen k Jizerským horám, ale i na Černou Studnici, výletní místo Jablonečáků, secesní architektura a staré honosné německé vily, žel mnohdy zchátralé už do té míry, že je stěží někdo zachrání.  Webové stránky města mi připadají trochu nešikovné, ale informace jsou i jinde. V Městském divadle hrála Filharmonie Hradec Králové.

www.mestojablonec.cz
www.divadlojablonec.cz
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jablonec_nad_Nisou
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%A1_Studnice

Hořice

Město kamenné krásy, jak i dnes uvádějí webové stránky. Vrch Gotthard a monumentální vstupní brána na hřbitov, hořické sochařské sympózium a park se sochami, vlastně ještě v posledním desetiletí rozšířený za Domov důchodců (jak se to teď jmenuje?, kdysi jsme tam dědečkům hráli „vánoce“) a galerie plastik, lom sv. Josefa (byl jsem tu při různých příležitostech, též na koncertě kapely První hoře), vlastně vše co souvisí se sochařinou, i škola, na které studoval můj dědeček sochař, znovuotevřená Masarykova věž s novými sochami před ní a nová rozhledna Hořický chlum. Novinky, které se dočítám na hořickém webu, jako např. odhalení pamětní desky pedagoga a regionálního historika Aloise Jilemnického, kterého jsem znal coby student jičínské obchodní akademie (dnes MOA) – jestli mohu jednu malou anekdotu, která se mi vybavuje i v souvislosti s řečenou pamětní deskou, na níž je Jilemnický zpodoben s dýmkou: pan profesor kouřil dýmku docela běžně i po škole, na chodbách, tenkrát to nebyl problém, a jednou jsem ho viděl, jak otevíraje dveře do třídy v prvním poschodí, zamačkává dýmku a strká ji do kapsy. A myslím, že to není fabulace, i když si nejsem jistý, když pak vyšel ze třídy, vytáhl řečenou dýmku z kapsy, potáhl a dýmka se opět rozhořela.

www.horice.org
http://www.symposiumhorice.cz/

Svitavy

Nejzazší místo v horizontu našeho katalogu. Když jsem byl malý, zaměňoval jsem Svitavy a Litomyšl. Obě města mají podélná náměstí, přes které se jede do Brna, navíc jsou tak trochu vedle sebe. Ve Svitavách bývala na cestách na východ vždy přestávka. Zatímco Litomyšl jsem později více a více začal „rozeznávat“, ať již kvůli Bedřichu Smetanovi a hudebním festivalu, zámku, později Portmoneu a v poslední řadě (režimní novináři psávali „v neposlední řadě“, dodnes to někdo používá, tak já říkám „v poslední řadě“, ale i to „kvůli“ je vlastně docela výživné) kvůli rekonstrukci celého historického okrsku se sakrálními stavbami (mj. nádherné varhany, tuším pětimanuálové, teď si to nevybavím přesně, byl jsem jednou i mezi píšťalami) a parkem, jehož architekti dělali rovněž Valdštejnovu zahradu, tj. zámecký park v Jičíně)… takže zatímco Litomyšl atd., Svitavy vlastně neznám. Je to pro mne více orientační bod na cestách. A teď, jak jsem si listoval stránkami, jsem se dozvěděl, že svitavským rodákem byl Oskar Schindler.

www.svitavy.cz
http://is.svitavy.cz 
http://www.muzeum.svitavy.cz/o-muzeu/publications/121-2/

Tak, to je všechno. Nevyčerpal jsem všechna města v katalogu Dvořákova festivalu, je tu ještě Opočno, Dvůr Králové nad Labem, Frýdlant v Čechách (o kterém bych měl nejspíš napsat samostatný článek), Lomnice nad Popelkou (tady jsem psal o „Lomnickém hudebním nebi“ - http://jan-k-celis.webnode.cz/news/lomnicke-hudebni-nebe ), Mělník, Kosmonosy, Mladá Boleslav – a ovšem Jičín. To ovšem nebylo účelem tohoto psaní a brouzdání, jak každý jistě nahlédne. Půjdu si poslechnout něco od Antonína Dvořáka.

 

Zpět