K. H. Mácha
18.11.2010 16:35200 let od narození
Valdštejnská loggie
Slavnostní odhalení
pamětní desky pěvci „Máje“
Karlu Hynku Máchovi
na Valdštejnské loggii v Libosadě,
v úterý 16. 1. 2010 v 15. hod.
I.
Jedním z míst, kde se Karel Hynek Mácha zastavil na svém putování českou krajinou, je Valdštejnská loggie u Jičína. Okolností, které jej sem vedly, bylo několik. Jednak se Jičín nachází na trase z Prahy do Krkonoš, které byly cílem cesty romantického básníka, jednak byla Radim, vesnička právě nedaleko Jičína, místem, kde mohl přespat u svého kamaráda. K skupině českých vlastenců kolem Josefa Jungmanna, ke kterému Mácha vzhlížel coby ke svému vzoru, patřil také „libuňský jemnostpán“ Antonín Marek, který s Jungmannem spolupracoval na jeho velkolepém lexikografickém díle, Slownjiku česko-německém, a podíváme-li se na mapu Čech, vidíme jednak, že Libuň je od Jičína vzdálena zhruba dvě hodiny cesty pěšky, jednak, že pojmenování „Český ráj“, které vzniklo právě zásluhou těchto vlastenců a bylo v době, kdy Mácha putoval po Čechách už známo pzn., není nijak vzdálené od Bezdězu, pro básníka kultovního místa a námětu hned jeho prvních próz.
Valdštejnská loggie není jediným místem v tomto kraji, které Mácha cestou do Krkonoš navštívil, můžeme uvést kopec Zebín, který se nabízí k rozhledu po Jičínské kotlině i výhledem ke Sněžce, hoře, která byla Máchovým cílem, nebo zříceniny Kumburku a Bradlece na hřebenu, který Jičínskou kotlinu na severu uzavírá. pzn. 2 Na některých z nich se nacházejí pamětní desky, a rovněž v salle terreně valdštejnského komplexu ve Valdicích byla ve třicátých letech při příležitosti stého výročí básníkova úmrtí kdysi umístěna pamětní deska. Na den přesně o výročí básníkova narození, tedy 16. listopadu, byla replika této desky, která se při opravách stavby po listopadovém převratu ztratila, slavnostně umístěna tam, kde býval originál.
Podrobnosti celé geneze osvětlil příspěvek dr. Evy Bílkové, která jej při této příležitosti pronesla.
Slavnostní projev při příležitosti odhalení pamětní desky K. H. Máchy 16. listopadu 2010
Vážené dámy, vážení pánové,
právě dnes před dvěma sty lety se narodil básník Karel Hynek Mácha a toto výročí je v české kultuře připomínáno po celý rok 2010. Je k tomu celá řada příležitostí a také možností – Máchovo dílo není sice obsáhlé, neboť zemřel velice mladý, ale je tak vynikající, že se jím výrazně zapsal do historie české literatury a navíc – při vyslovení jeho jména se lidem už mnoha generací vybavují názvy básní či próz : Máj, Marinka, Pouť krkonošská, Cikáni, nebo některé verše.
Při 100. výročí jeho úmrtí byla zde, na průčelí Valdštejnské lodžie, umístěna pamětní deska, upozorňující, že tento kraj Karla Hynka Máchu zaujal a našel ohlas v jeho díle.
Básník prošel okolím Jičína v srpnu roku 1833, kdy se na cestě do Krkonoš stavil u svého blízkého přítele Jana Beneše v Radimi, v květnu roku 1834 putoval k jeho hrobu, o rok později o Velikonocích byl s přáteli v Libuni u Antonína Marka a v létě 1836 se opět vydal do Krkonoš.
24. 5. 1936 zazněly na tomto místě kromě písně „Přijde jaro, přijde“ a národní hymny slavnostní projevy. Iniciátor celé akce Augustin Seifert, předseda Krajanského spolku Jičín v Praze, objasnil okolnosti vzniku pamětní desky, zhotovené Josefem Červenkou na Kladně, kterou předával městu Jičínu, zastoupenému starostou Václavem Trojanem.
Univerzitní profesor a člen České akademie Miloslav Hýsek ve své slavnostní řeči zhodnotil Máchovo dílo a poukázal na Máchovy cesty vedoucí Jičínskem, na vznik básně Trosky, Pouti krkonošské --- i nedokončeného díla Valdice, jehož děj se odehrává za třicetileté války a je spojen s kartuziánským klášterem, založeným Albrechtem z Valdštejna, a jehož hlavní hrdina se rozhlíží po zdejší krajině.
Deska byla odhalována ve stejný den, kdy v rámci celonárodních oslav Karla Hynka Máchy byl v Litoměřicích kladen základní kámen k jeho pomníku. Přípravnému výboru byl zaslán z Jičína telegram s vyjádřením pocty básníku Máje a také Josefu Jungmannovi, jehož žákem v tamním semináři byl i libuňský jemnostpán Antonín Marek, jeden z hlavních představitelů národního obrození na Jičínsku, k němuž se Mácha, kterého Jungmann také ovlivnil, hlásil.
I pamětní desky a pomníky mají své osudy. Stejně jako ti, na jejichž památku byly vytvořeny. Dnes, při 200. výročí Máchova narození, tu odhalujeme kopii pamětní desky, o niž se stejně jako o desku původní zasloužil Krajanský spolek Jičín v Praze. Slavnostní program je koncipován podobně, účastní se ho však pochopitelně jiní lidé a v jiné době. Nepřišli jsme sem ve velkém počtu ve slavnostním průvodu od pomníku Karla Havlíčka Borovského, který už nestojí na začátku lipové aleje. Dnes už nám také asi nepřipadá tolik významné, že pro desku připomínající velkého českého básníka bylo zvoleno místo, na němž do r. 1918 byla dřevěná deska připomínající návštěvu habsburského císaře a s ním ovšem i porobu českého národa. Neměli bychom však dopustit, aby se tento fakt stal nepodstatným. A ještě jeden úkol bychom si měli vzít za své – a to oživit myšlenky tehdejších zájemců o kulturní a turistickou činnost, kteří se spolu s krásami zdejšího kraje snažili prezentovat i Máchovy návštěvy v Českém ráji a na Jičínsku.
Vždyť kolik je koutů naší země, které se mohou pochlubit popisem v díle významného básníka:
„Rozmanitost byla hlavní vnadou krajiny této: milostná spanilost a vážná velebnost byly v ní spojeny jako v obličeji jarého mladíka, který teď zasmutnělý hleděl v ni. Za ním na půlnoc a vlevo k východu ležely v dálce u velikém půlkruhu hory krkonošské, a temnomodrý stín střídal se po velebných stupních těchto s rudožhavým světlem prvního slunce. Po pravé straně setníka stínily – z temných vystupujíce dolů – temné kopce Kumburk a Bradlec se svými hrady, a za nimi, vysoko nad ně strměla krásná hora Tábor. Z hluboké nížiny táhla se zpovolna vzhůru až k své ohromné výši, a na jejím daleko táhlém hřbetě střídaly se od paty až ku polovici její výše zelená pastviště se zlatem v dlouhých polích dozrávajícího obilí; od polovice však byla rozlehlá pole lemována temnými lesy. Sem tam se míhaly v ranní záři jednotlivé dvory a jiná stavení – buď v ourodné planině, buď ve stínu tmavozelených lesů umístěná. Po její hořejší, o něco příkřejší polovici modraly se husté mladé lesy, a v příkrém čele hory vystupovaly místy šedé skaliny z temného houští, až na nejvyšším temenu se jí bělal málo rozeznaný kostel na obzoru rudého nebe co bílá skalina strmící na krvavém moři. Právě před setníkem, v polední stranu obráceným, byla daleká rovina, po nížto se ourodná pole s květoucími lučinami střídala; na obzoru jejím stál chlum Veliš, korunovaný zdmi starého hradu, a o něco blíže strměl holý kopec Zebín. Tak byla rozkošná krajina kol a kolem uzavřena...“
(Citace z díla K. H. Máchy z knihy Jaromír Plch: Souhvězdí domova. Liberec 1960, s. 83)
Jako součást dokumentace ještě připojuji text, který byl východiskem pro můj krátký proslov, uvedený coby zahájení jičínské kulturní slavnosti.
Dámy a pánové, milí přátelé, dobré odpoledne,
dovolte mi, abych Vás všechny srdečně přivítal při příležitosti slavnostního odhalení pamětní desky pěvci „Máje“ Karla Hynka Máchy. Těmito slovy je tato bezesporu významná kulturní událost formulována v pozvánce. Tam je také uvedeno, že na začátku promluví starosta města ing. Martin Puš. Jestliže nepromluví, neznamená to, že by nebyl zvolen starostou, ale jsem byl pověřen, abych ho zastoupil.
Velice rád se tohoto úkolu ujmu. Jednak mám sám osobní vztah k tomuto magickému místu, k Valdštejnské lodžii, k „Poustevníkovi“, kam jsme chodili, když jsem byl malý, na nedělní procházky – byla to vlastně moje první cesta „za město“ – k Zebínu, odkud jsem poprvé Jičín spatřil shora – a byl to úžasný zážitek. Jednak intenzívně vnímám našeho největšího romantického básníka, který se tady ocitl na svém putování českou krajinou. Byl tady, v tomto prostoru, který má hlubokou kulturní historii, je svorníkem Valdštejnského krajinného konceptu, v němž se protínají vztahy mezi městem a krajinou a vztahy mezi krajinou a kosmem, zastavil se tady na jedné ze svých cest, přespal u svého přítele v Radimi a putoval dál až k místu, které je symbolickým místem celého národa, totiž na Sněžku. Zřejmě vnímal Prahu a Sněžku podobným způsobem, jako my Jičíňáci vnímáme Jičín a Zebín.
Mácha byl poutník. Byl poutník v onom prvotním významu, že prostě chodil pěšky. Pěšky šel do Krkonoš, ale také třeba do Itálie, kreslil si zříceniny hradů – najdete je dnes na internetu, když do vyhledávače zadáte výraz „hrady spatřené“. Myslím si, že v dnešní době, kdy jezdíme autem a létáme letadlem, můžeme vnímat tuto skutečnost ještě výrazněji. A je to věc živá. Viděl jsem před časem na Zvířeticích – to je nedaleko Mladé Boleslavi - dvě dívky, které si kreslily zříceninu tak, jako kdysi Mácha. Ptal jsem se jich, jestli půjdou na hrad Housku. Říkaly, že tam půjdou zítra.
A pak byl Mácha poutník v tom přeneseném smyslu – jako my všichni. Poutník svým životem. Vy dnes uslyšíte závěrečný zpěv Máchovy nejznámější básně, kde tento nás osud vyslovil ve verších, když jeho hrdina noc před popravou pozoruje mraky, které plují nad krajinou, nad zemí, která je „jeho kolébkou a jeho hrobem“.
(následuje recitace z Máje, p. Dana Rajmanová)
Pzn. 1 Portál https://www.craj.info/ uvádí pravděpodobný rok vzniku názvu Český ráj kolem roku 1917, k pojmenování inspirovala vlastence návštěva lázní Sedmihorky.
Pzn. 2 Romantika Kumburku a Bradlece kdysi inspirovala Jaroslava Anděla (dnes kurátor výstav a spoluzakladatel pražského DOXXu) k sérii fotografií, které sledovaly místa Máchovy pouti v Českém ráji.
Odhalení desky „Pěvci Máje“, Valdštejnská loggie ve Valdicích u Jičína 16. 11. 2010
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-macha-deska-pametni-lodzie20101113.html
II.
Máchovských komentářů byla, pochopitelně, při příležitosti dvoustého výročí jeho narození, stejně tak jako množství nejrůznějších akcí, výstav, konferencí, cest atd., po celý rok celá řada. V Instinktu tuším jsem četl, že Máchovy cesty nebyly řízeny romantikou českých hradů, nýbrž pivovary, kterých navštívil málem dvakrát tolik co historických staveb, ježto byl příznivcem pěnivého moku. Jinde jsem slyšel, že by Mácha dnes byl nejspíš politikem (což mi připadá jako nesmysl, byť nepochybuji o jeho autoritativním chování). Diskutovalo se hodně i o jeho podobě, evtl. portrétech. Níže uvádím přehršel odkazů, které se tak či onak váží k našemu tématu.
https://cody.mysteria.cz/magie/houska/macha.htm
texty K. H. Máchy
https://cs.wikisource.org/wiki/Autor:Karel_Hynek_M%C3%A1cha
https://www.mlp.cz/macha/
Josef Jungmann
https://www.slownjk.cz/
O Máchově putování
https://lu.mlp.cz/datumy.php?jazyk=1&orgID=120&tprID=2283&soubor=76873a55f39d981ee59f9aae2c066ba6&mrs=0
https://www.kosmas.cz/knihy/154501/cesty-s-karlem-hynkem-machou/
https://knihovna.doksy.com/machovske-akce-v-roce-2010/machovske-sympozium-v-doksech/
https://knihovna.doksy.com/machovske-akce-v-roce-2010/
Jaroslav Anděl
https://www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=243
Máchovské akce
https://tomasdezodoo.bloger.cz/Vystavy/Vystava-Dve-stoleti-ceske-kultury-s-Machou
https://www.zazrakmacha.cz/machovsky-rok-v-litomericich-2010/
https://www.i-noviny.cz/tipy-na-vylet/po-stopach-karla-hynka-machy-1-cast
https://collegiumlucis.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=110&Itemid=41
https://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/reportaz/na-pivo-s-machou_25671.html
https://i.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/den-s-karlem-hynkem-machou--805495
https://www.radkyne.cz/index.php?p=9
https://www.kohoutikriz.org/priloha/machk.php
https://hn.ihned.cz/c1-48194690-basnik-ktery-nas-naucil-putovat
https://www.academia.cz/cesty-s-karlem-hynkem-machou-broz.html
https://jaromir-slomek.blog.tyden.cz/clanky/4244/v-machovych-stopach.html
https://abicko.avcr.cz/cs/2010/11/index.html
https://www.litenky.cz/clanek.php/id-2261
https://www.advojka.cz/archiv/2006/31/kdo-nema-pohlavi-porostle-mechem
3
V lednu jsem na těchto stránkách krátce připomenul Máchovo výročí s několika odkazy.
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/macha-jirasek-devetsil/
———
Zpět