John Zorn

Německy by to bylo Honza Hněv. Ale dost žertů, americký skladatel a bandleader, který bývá řazen k alternativnímu umění, není žádný bavič či hudební komediant, nýbrž velice respektovaný umělec. Pokud budeme akceptovat slovo alternativní, pak by bylo dobře vyznačit, co to v tomto případě znamená. Podle toho, co jsem si poslechl a přečetl, je z pohledu zvenčí (tedy nezávisle na tom, kam se řadí sám) prvním momentem šíře (i množství) jeho tvorby. Je podepsán v té či oné podobě (jako skladatel nebo interpret) na více než dvou stech albech, nepočítá se, kolik jich produkoval,  na svých labelech Tzadik a Avant.

Na stránce české Wikipedie je uvedena jeho základní charakteristika. Připojím pár poznámek.

Autorita v populární hudbě Joachim-Ernst Berendt a hudební publicista Günther Huesmann v kompendiu Jazzbuch popsali Zornovu tvorbu v osmi hrubých kategoriích:
1. volná improvizace, zvl. na albech Classic Guide to Strategy a ve spolupráci s pozounistou Jimem Staleym. Na těchto albech využil dokonce duck calls (vábničky).
2. Game pieces: díla založená na improvizaci, pro něž nejsou základem partitury, nýbrž pevně stanovený znakový jazyk, podle něhož mohou jednotliví hudebníci ovlivnit průběh skladby (příklad v trochu jiné podobě zde nebo v odkazu dole). K nejvýznamnějším albům patří rané Lacrosse a Hockey či série Cobra., v níž variabilní soubor hudebníků reaguje na „pokyny“, které dává dirigent prostřednictvím „kartiček“ a které hudebníci spontánně interpretují. Zde byl Zorn ovlivněn zvláště Novou  hudbou, aleatorickými díly Karlheinze Stockhausena a Pierre Bouleze.
3. File card reces: U těchto skladeb dostanou zúčastnění hudebníci asociativní pokyny, které jsou zachyceny na kartičkách z kartotéky –  file cards. Sem patří například Godard nebo Spillane. Zde je například určujícím prvkem atmosféra filmů nové vlny nebo film noir.
4. Naked City, skupina, která realizovala metodu file cards radikálním způsobem. Její členové byli kytaristé Bill Frizell a Fred Frith, hráč na klávesové nástroje Wayne Horviz, či Yamatsuka Eye. Jejich hudba se postupem času vyvíjela k hardcore.
5. Spojení hardcore a free jazzu: spojení obou žánrů byla podle vyjádření hudebníka podobně šoková situace, jako působení jeho idolu Ornette Colemana v padesátých létech. Tak s některými soubory, např. Naked City, Painkiller či v poslední době Moonchild Trio, vzniká fúze free jazzu, hardcore, punku, noise a death metalu. Často byla zveřejnění v této oblasti kontroverzní, protože Zorn dal skladbám obscénní tituly nebo na obaly dával brutální vizuální obsah.
6. Tribute velikánům jazzové hudby: v průběhu své kariéry Zorn prezentoval hommage tak rozdílným osobnostem jazzu, jako byli Ornette Coleman, Hank Mobley, Lee Morgan a Sonny Clark.
7. Nová hudba: v devadesátých letech psal Zorn celou řadu kompozic, určených pro klasické koncertní soubory, k nim patří například alba Angelus Novus a Chimeras.
8. Radical Jewish Culture: od počátku devadesátých let se Zorn stále intenzivněji věnuje hudbě, v níž reflektuje své židovské kořeny. Tak vzniklo hnutí Radical Jewish Culture či alba Masada Songbooks. S touto oblastí souvisí také název jeho labelu Tzadik.

V zmiňované knize je John Zorn označován jako nejvlivnější jazzový hudebník současnosti. Je to ovšem problematické tvrzení, zvláště z hlediska stylového. Skladatel sám označení jazzman striktně odmítá.

https://cs.wikipedia.org/wiki/John_Zorn
https://www.youtube.com/watch?v=arCDeEv_nHw

v Praze
https://musicserver.cz/clanek/2417/Post-narezova-Masada-Johna-Zorna-se-predvedla-v-cele-sve-krase/

skvělý a podrobný portrét
https://www.muzikus.cz/jazz-clanky/Tvurci-pretlaky-Johna-Zorna~24~listopad~2013/
další
https://www.muzikus.cz/novinky/V-Aeru-pobezi-nemecky-dokument-inspirovany-Johnem-Zornem~11~cervenec~2003/