John Lennon / 70

10.10.2010 23:54

Liverpool - Fanoušci po celém světě si dnes připomínají nedožité sedmdesáté narozeniny bývalého člena legendárních Beatles Johna Lennona. V Liverpoolu a nedaleko Reykjavíku byly na jeho počest postaveny památníky, chystají se vzpomínkové koncerty, clevelandská rocková síň slávy mu věnovala časovou schránku a krátkou animací uctil jeho památku i internetový vyhledávač Google.

Lennonovu památku dnes lidé uctili také v newyorském Central Parku, jehož část Strawberry Fields je pojmenovaná po jedné z Lennonových písní. Na islandském ostrově Vioey nedaleko Reykjavíku rozsvítí Lennonova manželka Yoko Ono památník nazvaný Imagine Peace Tower podle další z jeho skladeb.

Rocková síň slávy v Clevelandu vypravila časovou schránku, ve které budou pro příští generace uchovány hudební a filmové nahrávky, několik knih o slavném hudebníkovi a dva vzkazy, které pro muzeum napsala Yoko Ono. Schránka bude znova otevřena v roce 2040 u příležitosti Lennonových stých narozenin.

Dnes večer místního času (časně ráno v neděli SELČ) vystoupí v newyorském Central Parku Pete Seeger a členové Lennonovy původní školní skupiny The Quarrymen. Na dalším koncertě budou v listopadu hrát v newyorském Beacon Theatre Jackson Browne, Patti Smithová nebo Cyndi Lauperová.

(z denního tisku)

Tuto sobotu by oslavil sedmdesátiny. Kdyby ho byl Mark David Chapman 8. prosince 1980, téhož dne, kdy mu jeho oběť několik hodin předtím podepsala Double Fantasy, nezastřelil. V řadě tragických nedožitých kulatých výročí o tomto podzimu (Jimi Hendrix, Janis Joplin) je to poslední jméno velké osobnosti historie hudby – John Lennon. Pro mě osobně je dost obtížné se jakkoli k ex-beatlovi, jak se někdy – mně to zní ošklivě – říká členům liverpoolské čtveřice, vyjadřovat. Ve své době Beatles byli pro mě, nejspíš podobně jako pro milióny jiných, stejně starých výrostků, synonymem hudby vůbec. Ač jsem vyrostl na klasické, „vážné“ hudbě, tahle muzika mě fascinovala od prvního okamžiku, kdy jsem ji zaslechl, a tato fascinace se opakovala s každou novou deskou. To se totiž nikdy předtím, ale ani potom, neopakovalo – aby každé nové album bylo tak odlišné od těch předchozích, vždy něčím zásadně nové, vlastně převratné. Ať už to bylo zapojení klasického smyčcového kvarteta do „bigbítu“, do té doby hraného v obsazení třech kytar a bicích, maximálně varhan (u jiných kapel, The Animals třeba), či jiných nástrojů, od vodních varhan po orientální sitár, pestrost žánrů, kompozice alb (Sgt. Pepper´s Lonely Heart Club Band, Abbey Road), nové, do té doby neslýchané zvuky (Lucy in the Sky with Diamonds) atd. atd..  Když v Jičíně hráli poprvé v kině film Help!, šel jsem na něj – vlastně jsem to už pak nikdy neudělal – od půl šesté a týž den rovnou od osmi ještě jednou. Když kdosi na Letní škole slovanských studií pouštěl na magneťáku Bílé album, bylo do té míry jiné, že jsem v první chvíli vůbec nepoznal, že to jsou Beatles (pravda, přístroj byl takový křaplák, situace podivná, takže nebylo ani divu). Skladby Rolling Stones, jakkoli byli rovněž „úžasní“ (Satisfaction byla kultovní skladba i u jičínských Preachers of Beat), nedosahovala takové šíře inspirace, která mě vedla až k pevnému přesvědčení, že jednou napíšu knihu o těch vnitřních souvislostech, které jsem v muzice Beatles spatřoval. Nevadilo mi ani, že pořádně neumím anglicky. Byla to samozřejmě velká troufalost a naivita. Nemohl jsem tušit, že v budoucnosti každý jejich krok – do mrtě – bude stokrát popsán, převrácen, zinterpretován.

Zuřil jsem pak, když Yoko Ono svou dominancí Beatles zlikvidovala, jakkoli hudební publicisté své čtenáře ujišťovali, že to, co následovalo, je také zajímavé. Jakkoli jsem později poslouchal i Harrisonovo trojalbum do omrzení, nikdy už to nebylo to, co jsem zažíval předtím s každou novinkou liverpoolského kvarteta. Nikdy už to nebylo tak převratné, písničky Paula, jak je nahrál třeba s Wings, jsem si poslechl a řekl si, dobrá – a co dál? Písničky Beatles zůstaly zajímavé i v odstupu času, návraty, které následovaly (čtyřdílná Antologie, nedávné nové vydání kompletu jejich skladeb) i nové možnosti, jak jejich hudbu poslouchat (nejdříve cédéčka, dnes empétrojky či videa na YouTube, dívídíčka, archivy pořadů atd.) nic neubraly na jejich působivosti. A John, jeden ze čtyř, zůstal tím originálním člověkem i muzikantem právě ve spojení s ostatními, a přitom zřetelnou silnou individualitou někým, kdo podstatným způsobem ovlivnil život každého z nás, kteří jsme jeho muziku tenkrát poslouchali, stejně jako ji posloucháme dodnes.

http://www.novinky.cz/kultura/213664-john-lennon-by-oslavil-sedmdesatiny.html
http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/lennon-se-k-nedozitym-sedmdesatinam-dockal-nekolika-pomniku/539755
http://www.lidovky.cz/john-lennon-submisivni-0v2-/ln_noviny.asp?c=A101009_000116_ln_noviny_sko&klic=239330&mes=101009_0

http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-stestena-je-zhava-zbran-1-2-dud-/p_kultura.asp?c=A101007_113019_p_kultura_wag

http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-stestena-je-zhava-zbran-2-2-duf-/p_kultura.asp?c=A101008_193436_p_kultura_wag

http://www.boskowan.com/www/jirka/beatles/

http://en.wikipedia.org/wiki/John_Lennon

Zpět