Johannes Brahms / Houslová sonáta č. 1

Johannes Brahms / Houslová sonáta č. 1
dílo Johannesa Brahmse

Sonáta pro housle a klavír č. 1 G dur, op 78

1. Vivace non troppo
2. Adagio
3. Allegro molto moderato

Johannes Brahms koncentruje ve své první sonátě G dur německou romantickou tradici v koncentrované podobě. Brahms, kterého nazval Robert Schumann géniem, zde kombinuje klasický styl s romantickým temperamentem. Široká škála zvuku sahá od mohutného takřka symfonického zvuku až po delikátní šepot písně.

V soukromí byl Brahms tvrdohlavý a rezervovaný, ale také loajální a velkorysý. Jeho celoživotní vazba na rodinu Schumannových je dobře známa; ačkoli on zůstal starý mládenec, měl jeho vztah ke Claře Schumanové, vdově po Robertovi Schumannovi, a jejím dětem zvláštní význam i pro jeho hudební tvorbu.

Brahms zkomponoval svou sonátu G dur, op. 78, krátce po předčasné smrti čtyřiadvacetiletého houslisty a básníka Felixe Schumanna. Ačkoli Brahmsova sonáta zrcadlí smutek, působí dílo jako celek spíš senzitivně než jako výraz zoufalství. Poté, co Clara Schumannová obdržela hotový rukopis, prý řekla: „Nemohla jsem jinak, než že mi vytryskly slzy radosti (…) Přeju si, aby mne poslední věta doprovázela na onen svět.“

Svým vznikem v Pörtschachu v jižních Rakousích v létě 1878 a 1879, časově sonáta následuje houslovému koncertu, op. 77, jednomu z nejoblíbenějších skladeb houslové literatury. O sonátě se tvrdí, že je to třetí nebo dokonce pátý Brahmsův pokus, napsat houslovou sonátu. Při příležitosti narozenin Josepha Joachima napsal v roce 1853 ve spolupráci s Schumannem a Albrechtem Dietrichem Scherzo, které se stalo částí sonáty. V následující době až do rok 1878 učinil Brahms několik pokusů, psát skladby pro housle a klavír, z nichž nicméně žádná nepřetrvala.

Sonáta G dur sestává ze třech vět, z nichž první a poslední obsahuje fragmenty dvou dřívějších Brahmsových písní: Regenlied (Píseň o dešti) a Nachklang (Dozvuk), op. 59, Nr. 3 und 4 z roku 1873. Jsou to zhudebněné básně Klause Grotha, Brahmsova přítele, pojednávající téma deště symbolickým, poetickým způsobem. V první básni probouzí déšť sny z dětství a „skropil mou duši nevinnou úctou k rodičům“ (benetzte meine Seele mit unschuldiger, kindlicher Ehrfurcht). V druhé se mísí kapky deště a slzy, takže trávník, když slunce opět vysvitne, je „dvojnásobně zelený, když se odráží v lesku slz a mých žhoucích tváří“ (doppelt grün ist, wenn es sich im Glanz der Tränen auf meinen brennenden Wangen spiegelt). To neznamená, že by se zde jednalo o programovou hudbu, nicméně tento kontext může nechat nahlédnout do myšlenek a pocitů skladatele.

První věta začíná mezza voce, oba nástroje hrají klidně, umírněně. Houslím patří hlavní téma, opakující v tečkovaném rytmu„D“, jímž začíná melodie. Rytmické uspořádání je typické pro Brahmse, zvláště v úvodní větě. Zdá se, že silné akcenty houslí a klavíru nemohou najít společný základ. Když jej konečně naleznou, je účinek tím silnější a vzájemně se překrývající linie dvou nástrojů vytvářejí podivuhodným způsobem dojem prodloužené fráze.

Počáteční rytmus třech tečkovaných not zaslechneme během celé věty, stejně tak jako v prostřední části druhé věty, v Adagiu. Tato část se vyznačuje temnějším tónem smutečního pochodu, který je v kontrastu k melodickým částem před a po ní.

V poslední části (všimněme si, že v tomto díle není žádné Scherzo, jak je to v tomto žánru obvyklé) se tři „D“ znovu vynoří. Melodii, která začíná tečkovaným rytmem, doprovází šestnáctiny, které navozují romantickou představu lehce plynoucí vody, možná deště nebo slz. Později se vrací téma druhé věty. Vzbuzuje naději a vede k triumfálnímu veselí. Znovu zazní úvodní melodie a skladba tiše končí, s letmým připomenutím minulého.  

Text přeložen z německého na adrese
https://www.gotomidori.com/german/

Muzika
Vladimir Ashkenazy – Itzak Perlman 1985
https://www.youtube.com/watch?v=YxpEa6U2ccI

(pro porovnání v interpretaci týchž umělců Brahmsova 2. sonáta:)
https://www.youtube.com/watch?v=MO0eIj_LUv8

Uldis Sprudzs, housle, Sergej Osokin, klavír, z koncertu 19.10.2005
(na nahrávce je ještě Adagio z 3. sonáty)
https://www.youtube.com/watch?v=7e4Xqhly5kE