Jo Nesbø / Netopýr

Jo Nesbø / Netopýr
úklid knihovny

Vlastně to říkám nepřesně, je to naopak knížka nová (vydaná 2013) a je to dárek (vánoční), takže je to nakonec, trochu nadsazeně řečeno, knížka, která mi prošla rukama (samozřejmě, že jsem ji narychlo přečetl) podobně, jako při procesu, pro který jsem si vymyslel tento „řadový podtitul“ příspěvku.
O „králi severské krimi“, norském spisovateli Jo Nesbøovi, jsem tuším asi před rokem na těchto stránkách už jeden příspěvek napsal, nejsem si teď vědom, zda už fungovaly jeho české stránky, kde je možné se mnohé dočíst.
V tomto případě, označovaném i na obálce knihy jako „první případ Harryho Holea“ se samozřejmě nebudu, už jen proto, že u detektivky se to příliš nehodí, pokoušet převypravovávat děj knížky. Napíšu jen pár velice stručných postřehů – svých či převzatých z listování na webu.

První je srovnání se Stiegem Larssonem, švédským autorem Milénia. Ten u nás nastartoval nový čtenářský zájem o detektivku (stejně jako třeba Pavaroti o operu), oba autoři ale jsou současníci (Nesbø se narodil 1960, Larsson 1954, pravda, 2004 zemřel, norský autor žije), a knihy obou vyšly v tomtéž roce (první díl trilogie 2008, stejně tak Netopýr), nicméně překlady Nora byly nepovedené a pořádné začaly vycházet až o několik let později ve Zlíně, ve chvíli, kdy už byl zájem o „nový žánr“ nastartován (právě Netopýr byl vydán 2008. A „nový žánr“ můžeme uvést opět srovnáním: Larssonovy knihy mají „společenský přesah“, jak jsem někde četl, kdežto knihy Nesbøa se více drží klasického formátu americké tvrdé školy (Raymond Chandler aj.).

Tak to alespoň tvrdí jeden ze zdrojů (tuším na iLiteratuře, zde). Přesto bych neopomenul skutečnost, že – oproti klasickým detektivkám – mají Norovy romány výraznější vícevrstevnatost, k níž patří prolínačky se vzpomínkami/příběhy, které dotvářejí portrét hrdiny, konotace k evropské a americké kultuře, ve velké míře filmové (konkrétní odkazy ke scénám z některých filmů, hercům aj.), ale také ke kontextu místa, v němž se základní příběh knihy odehrává, v tomto případě případě k mytologii Austrálců (aboriginců). Jsou tu převyprávěny příběhy z jejich kosmogonie, ale i názvy kapitol a ostatně i celé knížky se váže právě k nim.

Tak se v knize setkáváme (ještě jednou říkám: deletuju samotný příběh:) s postavami, jako je Ingrid Holterová (zavražděná norská dívka), Neil McCormack (šéf policie), Andrew Kensington  (Holeův parťák, Austrálec) policisti Wadkins, Lebie, Young Sue, podezřelý Evans White, boxer Toowomba, rovněž Austrálec, transvestita a klaun Otto Rechtnagel (The Australian Traveling Showpark), ale také Holeova bývalá láska Kristin a současná Brigitta, místy v Sydney (Opera, čtvrť umělců a sexuálních turistů,  Akvárium – to je přelomové, v polovině příběhu a rovněž na konci, to mohu prozradit), podnik The Valbury, s prostředím gayů, drogových dealerů, bulvárních umělců, ale také, jak už řečeno, Austrálců, u nichž se rozvíjí historie jejich soužití s „bílými“, tedy potomky trestanců, i jejich současného postavení i politických řešení (to může zajímat i nás, v jiných kontextech). O příběhu mohu prozradit jen, že se několikrát „zvrtne“, že přichází na řadu několik „koncepcí“ řešení a několik překvapivých dějových vláken příběhu.

K Nesbøovi nacházím řadu dalších odkazů (novinové články, atd.) na následujících adresách.

Ještě předtím vyjmenuju podle seznamu na zadní obálce knihy
Případy Harryho Holea

HH1 – Netopýr
HH2 – Švábi
HH3 – Červenka
HH4 – Nemesis
HH5 Pentagram
HH6 – Spasitel
HH7 – Sněhulák
HH8 Levhart
HH9 – Přízrak
HH10 – Policie

A ještě poznámku: Na Kniha Zlín jsem našel návod, jak „správně skloňovat“ jméno norského spisovatele. Moc se mi to nelíbí. Druhý pád má být Joa Nesbøho. Já píšu Joa Nesbøa. Atd.

https://www.jonesbo.cz/
https://www.knihazlin.cz/autori/jo-nesb