Ještě k Nemesis Jo Nesbøa

V komentářích ke knize, která má také v Čechách horující přívržence, bývá Nemesis, detektivní román norského spisovatele Jo Nesbøa, srovnáván s jinou sérií skandinávské literatury, totiž Stiegem Larssonem. Jirka Nekola píše ve svém blogu, jako by se po úspěchu trilogie Stiega Larssona roztrhl se severskými autory thrillerů a detektivek pytel. Srovnáme-li si trochu data, pak ovšem musíme říci, že knihy s detektivem Harry Holem (první Netopýří muž) předcházely Mužům, kteří nenávidí ženy (Nesbø v originále 1997, Larsson 2005 ad.), přestože oba jsou takřka současníci Nesbø nar. 1960, Larssonovy knihy vyšly až posmrtně (žil v letech 1954 – 2004) a norské detektivky přišly, alespoň u nás, do kurzu teprve pod vlivem úspěchu Larssonových knih. Na tom nic nemění skutečnost, že právě kniha Nemesis (v originále 2002) byla uvedena na trh s páskou „Nový Stieg Larsson! …ale lepší…“. Upřesňující chronologické souvislosti najdeme na stránkách „Centra detektivky“ (viz odkaz dole).

Obě série (s Harry Holem je celkem osm příběhů) mají několik věcí společných. Všechno to jsou „tlustospisy“ (Nemesis má na pět set stran, stejně tak Larssonovy knihy tento rozsah i překračují), v obou případech jsou jejich hrdinové hodně „nestandardní“, Švédovy i Norovy knihy mají strhující tempo, hlavní hrdina je posedlý případem, je workoholik a má na jeho vyřešení osobní zájem. Ale to je asi tak všechno. Správně to postihla Karolína Stehlíková v recenzi na iLiteratuře a ještě kdosi v čtenářských komentářích, že Larssonovy knihy je žánr kriminálního thrilleru se společenským přesahem, zatímco Nesbøovy knihy jsou čisté detektivky (Tomáš Odaha dokonce ve svém komentáři říká, že nejsou „nic víc než moderní detektivkou, která … místy nudí tak, že ji čtenář má chuť odložit a zahodit“).

Podobně jak to říká jeden z komentátorů, nebylo by vhodné prozrazovat příliš z „obsahu“ knihy, nemá-li se prozradit cokoli, co je důvodem číst právě detektivky (napětí, „jak to dopadne“). Nicméně mohu alespoň prozradit, že je tady propojeno několik „případů“, vzájemně do sebe dějově „zapadajících“, že se tady několikrát ocitáme v okamžiku, kdy „všechno je jinak“, tzn. příběh je „uzávorkován“ do dalších rafinovaných souvislostí, které jsou teprve postupně prozrazovány (jak rovněž kdosi poznamenal, je to místy až překombinováno), v názvu knihy se nachází rovněž několik dalších významových souvislostí, dokonce se tady pracuje s lingvistickými šiframi, jak je ostatně známe nejlépe z Dana Browna. Jsou to také charaktery, motivace, životní postoje, leccos k zamyšlení, nejen dějový úprk k cíli. Zkrátka, nelituju, že jsem knížku přelouskl, i když míra uchvácení nebyla tak vysoká jako u Milénia.

https://www.iliteratura.cz/Clanek/28225/nesb248-jo-nemesis
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jo_Nesb%C3%B8
https://www.palacinky.net/jo-nesbo-nemesis
https://www.techno.cz/recenze/38901/knizni-recenze-jo-nesb-nemesis
https://www.kultura21.cz/content/view/2840/122/
https://detektivky.bestfoto.info/cz/nemesis-jo-nesb%C3%B8-id2011040019