Jan František Beckovský

Jan František Beckovský
Sedmdesát dva jmen české historie
Díl pořadu vysílán 29. 5. 2009 (č. 38)

Jméno Jana Františka Beckovského mám spojeno s napínavými historkami, které jsem kdysi čítával v jakési historické knihovně z Poselkyně starých příběhů. Proč tomu tak bylo, jsem pochopil později. Když katolický kněz, spisovatel a překladatel, historik, následovník Bohuslava Balbína a Tomáše Pešiny z Čechorodu, odešel do Vídně studovat filozofii ve Vídni, postihla toto město morová epidemie, které podlehlo několik desítek tisíc obětí. Není divu, že člověk s otřesnými zážitky s pohřbíváním do šachtových hrobů, u něhož pomáhal, nejen složil řeholní slib v rytířském řádu křižovníků s červenou hvězdou a celý život pak prožil v lůně církve, ale věnoval se i psaní dramatických příběhů na pomezí „krváků“. V úvodu televizního portrétu Beckovského čte moderátor Pavel Soukup následující charakteristický úryvek staré pověsti: Na vrchu spatřuje se pustý hrad Radyně, do kterého žádný nejde, obávaje se, aby ho v něm nějaké neštěstí nepotkalo, neboť od svých předkův toho zprávu mají, že v tom hradu všelicí duchové se zdržují, od kterých kdo do něho vejde, nějakou nesnáz trpěti musí.

O životě Jana Františka Beckovského nevíme příliš mnoho, víme, že se narodil v roce 1658 v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, že měl zájem o antickou klasiku a historii, že – po zmíněných filozofických studiích ve Vídni, složení řeholního slibu a vysvěcení na kněze – pracoval jako správce klášterní kuchyně a administrátor pražského ženského špitálu u sv. Anežky na vltavském nábřeží. Víme, že studoval dále teologii a že pořídil náš nejstarší dochovaný herbář. Nás ovšem nejvíce zajímají jeho historické spisy. Jak řečeno, některé příběhy byly dramatické a děsivé. Mnohé, co známe z četby Aloise Jiráska, zaznamenal právě Beckovský.

Přestože byl pevně poután řádovými povinnostmi, našel si čas na cesty po vlasti i do cizích zemí, po Čechách, Moravě a Uhrách, kde si prohlížel a kreslil historické památky. Sepsal a přeložil téměř pět desítek titulů, psal německy, latinsky a česky, přibližně polovina vyšla tiskem. Pozoruhodné jsou tyto spisy z řady důvodů, k tomu nejdůležitějšímu patří to, že autor zpracovává náměty z českých dějin. Tak tomu je i s nejznámějším dílem Poselkyně starých příběhů českých, což je přepracované vydání Hájkovy kroniky. První díl vyšel v reprezentativní podobě v roce 1700 a obsahuje české dějiny od samých počátků až do roku 1526. Druhý díl zabírá léta 1526 až 1715 a má vyšší hodnotu, protože mohl spis obohatit o znalosti, které získal na svých cestách. Byl vydán až později, na konci 19. století, už jen spíše jako historický dokument. (Pana profesora Charváta, jehož komentář z televizního pořadu reprodukuji, můžeme doplnit informací, že druhý díl, o kterém hovoří, je k dispozici na GoogleBooks).

 Dvaasedmdesát jmen české historie
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169539755-dvaasedmdesat-jmen-ceske-historie/209572232200002-jan-frantisek-beckovsky/
Na stránkách Lecyklopedie
https://leccos.com/index.php/clanky/beckovsky-jan-frantisek
https://leccos.com/index.php/clanky/krizovnici
Stránka na Wikipedii
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Franti%C5%A1ek_Beckovsk%C3%BD