Isola / Ostrov

Isola / Ostrov
nejstručnější noticka

Když jsem nedávno četl jeden z „příležitostných textů“ Umberta Eca v jeho knize Vytváření nepřítele (Argo, 2013) s názvem Proč nebude ztracený ostrov nikdy nalezen, neřeklo mi mé tušení, ačkoli tomu bylo blízko, že téma ostrova, které jsem vždy vnímal jako jedno z nejzajímavějších literárních topoi, je pravděpodobně nejaktuálnějším tématem nejen literatury, ale dnešního světa vůbec. Protože je Eco Ital, prozradil ve svém textu, že indoevropský základ jména pro ostrov, tak jak se promítá do italštiny, zní „isola“, tedy něco izolovaného. Wictionary nám prozradí: lat. insula, angl. isle, island, fr. île, něm. Insel, špan. isla.

Před dvěma dny vystoupila Velká Británie, souostroví, které se vždy čímsi odlišovalo od „pevninské“ Evropy, z Evropské unie. Není to věc, která by převrátila svět tak úplně naruby, i když důsledky tady samozřejmě budou, ale kvůli tomu to nepíšu, neřku-li že bych vůbec brexit jakkoli aktuálně hodnotit (samozřejmě jsem zaznamenal, den poté, přání Skotů po referendu, oddělení se od Britů a návratu do Evropy). Jen je fakt, že se právě tato věc přihodila, dokladem toho, že téma „izolace“ je veskrze aktuální a navíc modelový případ toho, že se bude různými způsoby promítat v obou částech toho, „co zbylo“, tedy že se netýká jen těch, kteří se oddělili.

Konvergence a divergence jsou většinou záležitosti propojené a dynamické, krásným příkladem je starší historie Japonského císařství, které se v minulém tisíciletí chovalo tak, že se na určitou dobu otevřelo ostatním kulturám, nasálo z nich podstatné prvky, uzavřelo se a zpracovalo je po svém (čajová kultura, keramika, architektura etc., ostatně i „telefony a auta“, i když to už je trochu jiná, globální situace). Romská ghetta v naší zemi jsou jiným příkladem „insulí“, od ostatní kultury odděleného prostoru, a kdybychom po tématu šli, měli bychom desítky příkladů vydělování a vyčleňování a naopak tendencí po integraci (například ta hrůza, která nás čeká ve školství), kdysi dost probíraným tématem, které se nyní tak trochu u nás dostaly mimo zorné pole (možná právě eskalací romského tématu a migrační krize) byly národnostní menšiny.

A uvědomuju si teď, že jiným pojmenováním takřka téhož problému, (politicky a aktuálně jen o dvacet let starší) je „zeď“. Rovněž zeď odděluje, rovněž u zdi bychom mohli hovořit o „kulturním prostoru“ (Kulturraum) – od The Wall Pink Floyd přes našeho Vladimíra Holana – a o politicko-společenském (mocenském) prostoru, symbolizovaném Berlínskou zdí. Rozdíl je primárně v tom, že ostrov je vytvořen přírodou a zeď člověkem, v oněch přenesených významech se ale tento rozdíl stírá. A především je onen fenomén všudypřítomný, všeprostupující – taktřeba úvaha o „alternativách“ ve společnosti atd.

V každém případě se už asi dva měsíce chystám půjčit si Ostrov pokladů a další klasiku v jedné knihovně, v níž jsem si – skoro kvůli tomu – po letech znovu zařídil průkazku. Takže tahle rychlopoznámka, byť vyplynula v okamžiku, není jen záležitostí tohoto večera.