Hrad Frankenstein

27.07.2011 21:27

Neznám nikoho, kdo by neznal Frankensteina. Chladnokrevné vraždící monstrum, které nelze zastavit, o němž byla kdysi napsána jakýsi hrůzostrašný román a natočeno spousta hororových filmů. Tak za prvé jen zhruba polovina věcí v předchozí větě sedí, v žádném případě netvor není necitlivý robot zabiják a dokonce to ani není jméno jeho, nýbrž jméno jeho tvůrce, Viktora Frankensteina. Za druhé celý ten příběh se strašidelným románem není záležitost brakové literatury či komerčních filmů, nýbrž má základy v nejvyšším patře evropské literatury. A za třetí, příběh si autor nevycucal jen tak z prstu, nýbrž v německém Hesensku skutečně hrad tohoto jména, který prý byl impulsem k sepsání příběhu, existuje, a existuje dokonce i rod, který se takto jmenuje.
Když pomineme obsah vlastní knihy, který je – i vzhledem ke zmíněné známosti – popsán dobře na příslušné stránce Wikipedie, a řadu filmových zpracování (zajímavé jsou ty černobílé, už historické, dnes bude spíš známý Van Helsing, na němž se podíleli i čeští herci), zůstane nám kontext jejího vzniku (a tím i vzniku celé oblasti literatury a kultury, popř. dnes i popkultury), který je zajímavý právě v zasazení do reálného kontextu. I o něm je na české stránce Wikipedie poměrně dobrá informace.
Skupina anglických básníků v čele s lordem Byronem hledali na cestách Evropou zdroje romantických příběhů. Mary Godwinová, pozdější manželka básníka Percy Bysshe Shellyho, napsala v létě 1816 ve vile poblíž břehu Ženevského jezera, kterou si pronajal Byron pro své přátele, mezi nimiž byla i jeho tajná milenka Claire Clairmontová, Maryina nevlastní sestra, příběh, který dva roky nato vyšel anonymně pod názvem „Frankenstein neboli Moderní Prométheus“. Rok 1816 vešel do dějin jako „rok bez léta“, což bylo způsobeno výbuchem sopky Tambora (Temboro) na indonéském ostrově Sumbawa. Pro romantiky, pro něž přírodní živly byly zásadní záležitostí, musel tento výbuch být inspirací – v každém případě z onoho setkání ve vile Diodati vznikly paralelně dva příběhy, které jsou základem hororové literatury. Mary Shelleyová (zvaná někdy též Wollstonecraftová) napsala Frankensteina, Byronův osobní lékař John Polidori povídku Vampýr, více než půlstoletí před proslulým Stockerovým Draculou.
Maryin manžel se znal od dětství se skotským lékařem Jamesem Lindem, který se společně s Luigim Galvanim, podobně jako řada dalších v té době, zabýval experimenty s žábami a elektrickým proudem. Krátce předtím (1799/1800) těmto pokusům předcházel vynález elektrické baterie, přesněji řečeno jejího předchůdce tzv. Voltova sloupu, vynálezu italského fyzika Alessandra Volty, jímž začalo století elektřiny. V roce 1803 prováděl Giovanni Aldini, Galvaniho příbuzný, pokusy se svalovou reakcí na elektrický proud na právě popravené mrtvole dvojnásobného vraha George Fostera.
Je tedy zřejmý onen „přírodovědný“ aspekt vzniku příběhu jakožto zrodu živého tvora z již neživé hmoty, popřípadě oživení mrtvé substance. Samozřejmě bychom mohli v tomto literárním tématu pokračovat dalším hledáním souvislosti, u nás třeba s manýristickou či barokní myšlenkou mechanické bytosti, která je nějakým způsobem oživena (ať to jsou ony různé barokní „stroje“ či židovská legenda o Golemovi), kterou lze zahrnout do linie myšlenky v evropské kultuře rozvíjející se po staletí v té či oné podobě vlastně až do současnosti. V době romantismu nicméně lze hovořit o dvou „zdrojích“ či „vláknech“ námětu, přičemž jedním jsou zmíněné nové objevy v přírodovědě, druhým ona oblast tajemnosti, magie a mystiky romantickému duchu vlastní.
Od šedesátých let minulého století se různí žurnalisté či historici pokoušeli dát do souvislosti hrůzostrašný román Mary Shellyové a hrad Frankenstein nedaleko Darmstadtu. V roce 1968 vyšel článek v časopise Life, který se odvolává na pověst o rytíři Georgu von Frankensteinovi. Historik Radu Florescu hovoří zase o alchymistovi Johannu Konradu Dippelovi, který se na hradě narodil a o kterém prý Mary, když navštívila hrad, slyšela vyprávět. Novinář Walter Scheele, který dělal na hradě rovněž průvodce, doplnil Florescovu tézi o tvrzení, že Jakob Grimm napsal dopis Shelleyho maceše, v němž vypráví hrůzostrašnou historku o kouzelníkovi, který žil na hradě a z ukradených částí lidských těl vytvořil novou bytost. Samozřejmě, doložit všechna tato tvrzení je obtížné, ne-li nemožné. Jak to opravdu bylo, se nejspíš asi nikdy nedozvíme. Čteme-li si nicméně příběh a sledujeme, jak si nadmíru nadaný a poznáníchtivý Viktor Frankenstein už v mládí studuje díla Agrippy Cornelia s Nettesheimu, Alberta Magna či Paracelsa, klíčových osobností v oblasti duchovních věd, nejsme na pochybách o tom, že je vlastně docela lhostejné, jestli Mary Shellyová opravdu na hradě byla či nikoli.
Mohu ostatně doložit některé skutečnosti z vlastní zkušenosti. Na navigaci, která nás měla dovést na jiné místo, jsme zadali místo běžného geografického údaje údaj mytologický, související s rytířskými boji v kraji. Ačkoli přímá linie do místa vedla jinudy, v podstatě přímou cestou po hlavní silnici, navigace se „zbláznila“, začala nám ukazovat po malých silničkách kamsi do kopců – a nakonec nás dovezla přímo před hrad Frankenstein.

Frankenstein
http://cs.wikipedia.org/wiki/Frankenstein

http://cs.wikipedia.org/wiki/Frankenstein_%28rozcestn%C3%ADk%29
http://de.wikipedia.org/wiki/Frankenstein_%28Roman%29
http://de.wikipedia.org/wiki/Frankenstein_%28Adelsgeschlecht%29
Originální text
http://www.literature.org/authors/shelley-mary/frankenstein/
Film (1931)
http://www.csfd.cz/film/9728-frankenstein/
Moje fotky na Rajčeti
http://jankcelis.rajce.idnes.cz/Hrad_Frankenstein/
Překlad nápisu na hradební zdi:
1252 první zmínka doložená listinně. Založení hradu Konradem II. Reiz zu Breuberg, jehož rodina se s přestěhováním do nového sídla přejmenovala. Páni z Frankensteinu používali hrad čas od času v mnohých větvích rodu. Od 14. do 16. století byl hrad několikrát přestavěn a rozšířen o předhradí. 1662 prodej Hesensku-Darmstadtu. Až do 18. století garnizón pro invalidy, od roku 1730 se hrad rozpadá a částečně je stržen, mj. nájemkyní, která z hradu vynesla veškerý upotřebitelný inventář. V průběhu 19. století znovuobjevení jakožto výletní cíl. 1851 restaurování hradní zříceniny velkovévodou Ludwigem III v romantickém duchu a otevření hradu veřejnosti. 1892/93 následovaly další historizující úpravy jádra hradu.

Zpět