Howard Shore / Hudba k Pánu prstenů

Howard Shore / Hudba k Pánu prstenů
filmová hudba

Když vyšel soundtrack k Pánu prstenů, bylo zřejmé, že v případě hudby Howarda Shorea, který je jejím autorem, nejde jen o jakýsi nutný doplněk, hudební kulisu k legendárnímu příběhu podle J. R. R. Tolkiena, v trilogii filmově ztvárněnému Peterem Jacksonem (v kinech 2001-2003). Filmová hudba je ovšem vždy součástí útvaru, na kterém se podílí řada tvůrců z nejrůznějších oborů, na druhé straně je ovšem právě dnes aktuální záležitostí prezentovat ji samostatně, v koncertní orchestrální podobě, přičemž se naopak příběh dostává do pozadí v představě zpřítomněné hudbou. V případě Howarda Shorea, který je autorem hudby k zhruba osmdesáti filmům, je právě hudba k Pánu prstenů jeho nejznámějším dílem.

Kanadský skladatel (nar. 1946) odjel po střední škole do Bostonu, jednoho z významných hudebních center Ameriky, kde studoval na Berklee School of Music (z našich hudebníků tam byl tuším jako první Martin Kratochvíl) a hrál v rockové kapele. Když si poslechnete Pána prstenů, uvědomíte si, že se do této hudby tato zkušenost rovněž promítla. Stačí pak vyjmenovat alespoň několik dalších titulů a přehrát si jejich hudbu v mysli, abychom si uvědomili, jak působivá Shoreova hudba je – Moucha, Philadelphia, Naked Lunch (podle předlohy Williama S. Boroughse) obzvláště výživný snímek Sedm, Na hraně temnoty, Skrytá identita, Dějiny násilí, Mlčení jehňátek etc. Samé temné příběhy, a temná síla je základním motivem i Pána prstenů. Některé z uvedených titulů jsou dílem režiséra Davida Cronenberga.

V případě Pána prstenů studoval Howard Shore skladatelskou techniku leitmotivu Richarda Wagnera. Termín je, vzhledem k německému pozdnímu romantikovi, autorovi, který hudebně dramaticky zpracoval zásadním způsobem příběh o prstenu (tetralogie Prsten Nibelungův, Der Ring des Nibelungen), nepřesný alespoň v tom ohledu, že Wagner sám používal termín „Erinnerungsmotive“ (český překlad uváděný na Wikipedii, „vzpomínkové motivy“, je ovšem rovněž nepřesný, protože sloveso „erinnern“ je zde myšleno nikoli jako vzpomínání, ale jako něco, co něco dalšího připomíná, totiž co je pak s motivem v syžetu (ději, příběhu) svázáno a upomíná na něj vždy, kdy se ve filmu objeví). Shore vycházel především z prvního dílu tetralogie Zlato Rýna (následují Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů), nejkratší ze všech částí (trvá „jen“ dvě a půl hodiny a uvádí se bez přestávky, celkem celý cyklus obnáší snad patnáct-šestnáct hodin). Už tento rozměr (a související „košatost“ příběhu) je tak trochu společný s Tolkienovým a Jacksonovým knižním a filmovým příběhem.

Aranžmá pro orchestr vytvořil John Whitney. V interview s Emanuelem Levym uvádí Shore ony skoro čtyři roky, která strávil prací na Pánu prstenu, jako nejvděčnější úlohu ve své kariéře a toto dílo jako obec shrnutí své umělecké práce. Shore posléze svou filmovou hudbu k Pánu prstenů uspořádal do šestidílné suity, určené ke koncertnímu provedení (také to je charakteristický postup u klasické vážné hudby).

Za filmovou hudbu k první části trilogie Společenstvo prstenu obdržel kanadský skladatel filmové hudby  svého prvního Oscara a Grammy. (V následujících letech pak přibyly, v roce 2004 další Grammy, dva Zlaté glóby a dva Oscary, v roce 2005 další dva Grammy, jeden z nich za třetí díl trilogie atd. V roce 2010 pak v rámci gala filmové hudby „Hollywood in Vienna“ ve Vídeňském koncertním domě (Wiener Konzerthaus) dostal cenu Max Steiner Film Music Achievement Award.

Nejspíš stojí alespoň za zmínku, že Shore je rovněž skladatelem komorní a operní hudby. Z posledního řečeného oboru lze uvést operní převod filmu Moucha (premiéra 2008 v pařížském divadle Théâtre du Châtelet), v dalších za všechny ostatní vybrat klavírní koncert Ruin and Memory pro i u nás populárního Langa Langa, který byl uveden v rámci pekingského hudebního festivalu Beijing Music Festival v roce 2010.

Howard Shore
https://de.wikipedia.org/wiki/Howard_Shore
Suita k Pánu prstenů
https://www.youtube.com/watch?v=ywERL6h8ep8