Hity devatenáctého století (II)

08.04.2011 00:29

 

Když jsem psal první část tohoto textu, mírně jsem tušil, že skladby, které zde uvádím v kontextu jednoho tématu, jsou od sebe časově nemnoho vzdáleny. Po vložení na stránky jsem si řekl, zkusím ještě fakticky ověřit svůj pocit, a byl jsem sám překvapen časovými údaji, které mi vyšly. Vyhledal jsem ještě i čtvrtou skladbu, kterou jsem hodlal zařadit do tohoto pokračování:

Petr Iljič Čajkovskij         Klavírní koncert b moll                  1878
Johannes Brahms           Uherské tance                             1869/1880
George Bizet                  Carmen                                      1874
Edvard Grieg                  Peer Gynt                                   (Ibsen 1867, Grieg 1876)

Všechna čtyři díla byla uvedena do hudebního světa v jediné dekádě, tři z nich dokonce v rozmezí čtyřech let. To snad musela být nějaká zvláštní konstelace hvězd či co, protože veškeré matematické zákonitosti, dá-li se s nějakými vůbec počítat, selhávají. V každém případě toto dokládá nebývalý rozmach kultury v době, která přála umění i ekonomicky, původní duchovní zdroje romantismu v první polovině devatenáctého století přinášejí nyní své šťavnaté plody. Nicméně podívejme se na ten avizovaný čtvrtý příklad hitů této doby.

Edvard Hagerup Grieg / Suita Peer Gynt
Vždycky jsem si říkal, ano, to je Nor. Když je to Hagerup, musí to být Nor. Solveiginu píseň mi kdysi, ještě jako malému chlapci, pouštěl jeden starý pán, zcela zaujatý hudbou, ponořený do jejího poslechu z rádia v místnosti, kam se zavíral před ostatním světem, jen aby ho nikdo nerušil. Byl ze starého světa, hudba pro něj byla prostě posvátná. Tenkrát jsem tomu nerozuměl, ale to jeho tajemství jsem ctil a respektoval. Už jsem potom takových lidí mnoho nepotkal. A teprve později jsem si ujasňoval souvislosti s Peerem Gyntem.
Námětem pro Griegovu hudbu bylo veršované drama Henrika Ibsena z roku 1867. Původně to nebylo dílo určené pro jeviště, ale báseň. Teprve po několika letech od vzniku změnil Ibsen svůj názor a přepracoval báseň, mimo jiné také tak, že ji zkrátil. K tomuto námětu napsal Edward Grieg na žádost dramatika šestadvacetidílnou jevištní hudbu. V roce 1876 se konala premiéra v divadle Christiania ve stejnojmenném městě, dnes hlavním městě Norska Oslu. Z této hudby posléze sestavil Grieg v letech 1888 a 1891 dvě orchestrální svity, které se tedy dnes hrají samostatně.
Je zajímavé, jak byla Griegova hudba vnímána, totiž jako problematická, nehodící se k dramatickému dílu. Velmi pohrdlivě se k ní například vyjádřil pohádkář Hans Christian Andersen, v dobových materiálech k divadelním představením bývá opomíjena, buď nezmiňována vůbec nebo s ironií. Po druhé světové válce vznikla k divadelní hře jiná hudba, jejím autorem je Harald Sæverud.
Zajímavá postava v souvislosti s Peer Gyntem je Peter Christen Asbjørnsen. Ten vytvořil předlohu pro Ibsenovu divadelní hru, a tím i pro Griegovu hudbu. Asbjørnsen byl norský lesník, vědec, spisovatel a sběratel lidových pohádek. Zajímavá kombinace, že? Pohádka a les – obojí vyrůstá z magických sil, příroda a představivost jsou, pateticky řečeno, rodné sestry. Norský pohádkář se sice narodil v Oslu, ale kořeny měl v Gudbrandsdalen, tedy v Gudbrandském údolí řeky Lågen (Laagen, pro představu: je to severně od Lilehammeru, proslulého centra zimních sportů). Za studentských let se spřátelil s pozdějším spisovatelem a duchovním Jørgenem Engebretsen Moe  a prochodili spolu zemi. Později spolu vydali knihu norských lidových pohádek s názvem Norske Folkeeventyr (Norská lidová dobrodružství – všimněte si, slovo „dobrodružství“ se používalo dříve i v jiných kontextech, např. německá Nibelungenlied se rovněž dělí na dobrodružství).  Ty byly zveřejňovány od roku 1841 a souborně vyšly v roce 1847. Pod vlivem německého jazykovědce a pohádkáře Jacoba Grimma se drželi při záznamu co nejpřesněji svého zdroje, v tomto ohledu byli vlastně velmi moderní ještě v době, kdy nebyly formulovány zásady vědeckého národopisu. Zajímavý je i Asbjørnsenův postoj, respektive názorový vývoj v pohledu na život. Podobně jako později Arthur Rimbaud, ukončil tuto činnost a věnoval se, zdánlivě zcela prozaickým věcem, totiž lesnictví. Uveřejňoval četné přírodopisné vědecké práce atd. Ostatně i Ibsen korigoval později svůj vlastenecký romantický přístup. Asbjørnsenovy pohádky o vílách, které byly bezprostředním pramenem pro Ibsenova Peer Gynta, vyšly mezi léty 1845-1848 pod názvem Norske Huldre-Eventyr og Folkesagn.

Poslechy

http://www.youtube.com/watch?v=ii2Adi2iFRM&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=Xxjw6ZsHjNU&feature=related

Info
http://cs.wikipedia.org/wiki/Peer_Gynt
http://de.wikipedia.org/wiki/Peter_Christen_Asbj%C3%B8rnsen
O Griegově skladbě jsem psal v materiálu pro PSO, lze najít na tomto prokliku:
hudebni-skladatele-v-repertoaru-pso/

Richard Wagner / Svatební pochod z opery Lohengrin
Lohengrin je romantická opera německého skladatele Richarda Wagnera z počátečního období jeho tvorby. Její téma se opírá o historické souvislosti brabantského království z první poloviny desátého století. Pramenem byl středohornoněmecký veršovaný epos Parzival, jehož autorem je Wolfram von Eschenbach. V poslední kapitole eposu vystupuje Loherangrîn  jako postava. Rytíř grálu, syn krále Parzivala, je vyslán na labuti vévodkyni z Brabantu jako pomocník a ochránce.  

Děj Wagnerovy opery, který je ovšem komplikovanější, je pěkně popsán v komentáři k pořadu České televize Opera nás baví (najdete zde: 4957 )
Elsa, obviněná z bratrovraždy, vzývá rytíře, který se jí zjevil ve snu a slíbil, že ji bude chránit. Následuje proslulá scéna, kdy rytíř přijíždí po vodě na labuti a nabízí jí ochranu, Elsa se však nesmí zeptat, kdo vlastně je. To se odehrává již na konci prvního dějství – a na začátku třetího dějství se po svatebním obřadu Elsa s Lohengrinem ocitají sami, vyznávají si lásku a Elsu přemáhá zvědavost, kdo tajemný rytíř vlastně je… Toto je vytržená část příběhu, která se bezprostředně týká našeho tématu. (Celý příběh si můžeme v hrubém obryse  přečíst na zmíněné adrese, případně na anglické či německé Wikipedii s ještě většími podrobnotmi.) Na začátku třetího dějství zazní totiž právě náš hit – Svatební pochod. V partituře je uveden ovšem nikoli jako „pochod“, ale „Brautlied“, tedy Píseň nevěsty, v první scéně prvního obrazu pod názvem
"Treulich geführt ziehet dahin'' a zpívá se v okamžiku, kdy čerstvě zasnoubený pár skutečně vstupuje do manželství. Bohatě ozdobená manželská postel, zdálky přichází zpěv, otevírají se dveře, zprava vcházejí ženy, mezi nimi Elsa, zleva muži, král, vedou Lohengrina, vpředu chlapci se světly…

Treulich geführt ziehet dahin,
wo euch der Segen der Liebe bewahr’!
Siegreicher Mut, Minnegewinn
eint euch in Treue zum seligsten Paar.
Streiter der Jugend, schreite voran!
Zierde der Jugend, schreite voran!
Rauschen des Festes seid nun entronnen,
Wonne des Herzens sei euch gewonnen
!

Jak v této první sloce, tak v dalších se opakují slova o věrnosti, o nejšťastnějším páru a o tom, jak si mají užívat potěchy srdce a zachovat požehnání lásky.

Tak, bývá to podobně v řadě případů. Tady je ještě stále zřetelná celá melodie skladby, u rakouské/německé hymny je to horší, tam vlastně její první skutečná melodie zazní v Haydnově Císařském kvartetu vlastně jen na chvilku, a to ještě v takové úpravě, v jaké bychom ji málem nepoznali.

K Eschenbachově eposu se Wagner vrátil na sklonku svého života ve stejnojmenné opeře, která byla – zatímco Lohengrin byl jedním z prvních hudebně dramatických děl – dílem posledním.

Ještě na závěr jedna zajímavost, která se uvádí na německých stránkách Wikipedie. Podle německé opery Lohengrin se jmenuje čokoládová tyčinka, která je velmi známá v Norsku. Patří k nejdéle vyráběné sladkosti v zemi a v roce 2009 byla vyhlášena za národní kulturní památku. Čokoládu vyrobila firma Freia (což je postava z Wagnerovy opery  Zlato Rýna) při příležitosti uvedení opery v Národním divadle v Oslu a byla nabízena divákům 7. prosince 1911 při premiéře a použita jako rekvizita na jevišti. Do roku 1914 byla podle smlouvy prodávána výhradně v divadle a teprve poté se rozšířila v běžném obchodě.

Poslech
http://www.youtube.com/watch?v=h5ypER3lkHQ&feature=related

Info:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Wagner http://de.wikipedia.org/wiki/Lohengrin
http://de.wikipedia.org/wiki/Hochzeitsmarsch

Obsah opery
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10212440340-opera-nas-bavi/21054215028-richard-wagner-tvurce-hudebniho-dramatu/?deid=3327&recid=4957

http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-recenze/Richard-Wagner-Lohengrin~13~unor~2010/
Text „pochodu“
http://www.richard-wagner-werkstatt.com/texte/?W=Lohengrin/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Parsifal

Zpět