G. B. Dalla Porta / Astrolog

G. B. Dalla Porta / Astrolog
úklid knihovny

Jméno mi nic neříká, název divadelní hry mi nic neříká, ale mám tu – v hromádce divadelních textů z Dílie  z osmdesátých let (rozmnožované materiály v cca 150 výtiscích) – text, na internetu se dozvídám, že se to hrálo na několika místech v Praze a možná i jinde, takže to nemůže být nějaká pitomost. Tož se na to podíváme.

Jméno autora nacházím na Wikipedii trošku v jiné podobě – Giovanni Battista della Porta (tj. Jan Křtitel atd.), také Giambattista atd., narozen 1535 v Neapoli, zemřel 1615 tamtéž, italský učenec, vědec a dramatik, nejznámější dílo Magiae Naturalis (Přírodní magie, 1558), které je typickým výrazem manýrismu (přítomnost astrologie, alchymie, okultní filozofie atd.). Kniha pozoruhodná, zachycující jedny z mála dochovaných receptů čarodějnických mastí (které si vtíraly do kůže, když letěly na sabat), autor tvrdil (nebyla to pravda), že ji napsal v pouhých patnácti letech. V roce 1560 založil společnost pro zkoumání přírody (Academia Secretorum Naturae), jednu z prvních v Evropě, která byla zakázána papežem. Pozoruhodný badatel se zabýval důlním inženýrstvím (odvětráváním šachet), kamerou obscurou, napsal knihy o pěstování ovoce (Pomarium, 1584), oliv (Olivetum), posléze celé agrikultuře. V roce 1586 vyšlo druhé jeho významné – lékařské –  dílo, De humana physiognomia. Zabýval se i „fyziognomií rostlin“. V roce 1592 se musel zpovídat inkvizici, která jej obvinila z magických praktik. Možná ale právě díky inkvizici se v následujících letech přestal věnovat vědě a začal psát dramatická díla. Jedno z nich je Astrolog.

Po několika stránkách četby mě napadají ideové podobnosti s Chválou bláznovství Erasma Rotterdamského (1509), především v onom „převrácení“ ideje – také u Porty je zřejmá ironie vůči astrologovi a jeho suitou podvodníků (jak to píšu, tak ta návaznost může jít ještě dál, až k Mistrovi a Markétce Michaila Bulgakova, také vůdčí postava Podstaty-Zla-Démona na tomto světě atd., v Astrologovi hned v úvodním obraze představení Astrologa a podvodníků), ale snad ještě více podvojností knih „vážných“, vědeckých a jejich zrcadlení v beletrii. Nu a – v podobných souvislostech pak s renesančním principem Sluhy a Pána, která prochází celými dějinami dramatu (v nejznámější podobě v pozdější Goldoniho hře Sluha dvou pánů, napsané sice až 1745, ale vycházející z žánru commedia dell´arte, která v Itálii dosáhla největšího rozmachu v létech 1570 - 1650), ale i v dílech prozaických, v Donu Quijotovi (Miguel Cervantes y Saavedra, 1605), kde je ironizující realismus sluhy Sancho Panzy v kontrastu s idealismem pána – rytíře Dona Quijota, a řadě dalších. Také v Astrologovi Clicca, sluha bláznivě zamilovaného sedmdesátiletého starce Pandolfa, ironicky převrací prakticky vše řečené, co se vznáší v oblacích, a ukotvuje do reality. Stejně tak, jako v renesančních komediích je i zde podstatnou vrstvou textu hra s jazykem, převracení významů a smyslu slov. V úryvku ¹⁾ vybírám ten, kde se obrací slůvko „rozum“, stejně jako na řadě jiných míst.

Ale pojďme projít sujet „komedie o pěti dějstvích“, která je konstruována na základním půdorysu postav: astrologa Abu-Mašara (božského) s třemi podvodníky - Tulichem, Drápem a Pejrem, dvou starců – Pandolfem a Guglielmem, a jejich dcerami Artemisií (Guglielmova) a Supitia (Pandolfova), mladíků, synů obou Eugeniem (Pandolfův) a Leliem (Guglielmův) a dalších postav: sluha Clicca, vinař, kurtizána Babilona a služka Armellina (zvláště první dvojice připomínají pozdější rozvržení Moliérova Lakomce, 1668, i motiv se „ztraceným pokladem“ se zde, v jiné podobě, nachází).

I. dějství / první výstup: Astrolog má s podvodníky dalekosáhlé záměry všichni jsou „odhodláni ke všemu“, vynoží „všechen svůj důvtip a nevšední píli“, jak v jednom „podniku“ podfouknout zamilovaného starce Pandolfa, když – druhý výstup – vyslechnou u dveří jeho rozhovor se sluhou Cliccou, aby je pak – třetí výstup – mohli začít balamutit ²⁾ , posléze vchází astrolog, který už pochopitelně ví vše předem, protože „pátral v stěžejích nebes a pídil jsem se v excentrických a koncentrických křivkách a v epicyklech“, a řekne podstatu celého děje: „Přál byste si vědět o jistém Guglielmovi, zda je živ či mrtev, přislíbil vám svou dceru Artemisii za choť a vy jemu na oplátku svou Sulpitii. Pak odcestoval do Barbarie“, další služebníci sehrají divadlo-souboj – pátý výstup – a domluví se, že astrolog na čtyřiadvacet hodin promění někoho v Guglielma a potvrdí domluvu.

II. dějství / první výstup: vinař je zamilován do Armelliny, ta se mu vysmívá, typicky renesanční „naturalistický“ rozhovor ³⁾, Pandolfo přemlouvá vinaře, který se nachomýtl, aby ho astrolog proměnil – druhý výstup, třetí výstup – přišli astrolog a Pejr a astrologickým jazykem připravují proměnu, Clicca chce všemu zabránit: „Á, už se to peče. Astrolog jistě něco provede, dědek dostane Artemisii, vyfoukne ji vlastnímu synovi i proti vůli jejího bratra Lelia, teď nesmím ztrácet čas. Najdu je, upozorním je, co se chystá, a něco se musí udělat.“ Pátý výstup – přípravy pokračují, šestý výstup – Eugenio, Lelio, Clicca je varuje, oni přemýšlejí, jak zabránit, aby nepřišli o nevěsty, zamilovaná Artemisia – v sedmém výstupu – vyznává Eugeniovi lásku, v následujícím, osmém výstupu zase paralelně (jako v šestém mladíci) hovoří dcery, Artemisia a Sulpitia, hovoří o nespravedlivých zákonech podle mužů a o bláznivých starcích.

III. dějství / první výstup: Pandolfo přemýšlí, jak se vyvléci ze závazku, slibu dát astrologovi zlatý řetěz a jak zachovat stříbrné nádoby, které má přinést k provedení kouzla, budou předstírat, že astrolog ukradl nádoby a řetěz mu nedají, dokud je nevrátí (zmíněná podobnost motivu s Moliérem, kde je poklad opravdu schován), astrolog je však opravdu s pomocí svých kumpánů a najaté kurtizány okrade, nahraje i všechno ostatní, především „proměnu“ vinaře,  nakonec odvalí i sud, vše naloží na galéru a chtějí odvézt do Říma – druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý, sedmý, osmý výstup.

IV. dějství / první výstup, přichází skutečný Guglielmo [vzpomeňme na Goldoniho převleky; od toho okamžiku se ve hře rozjíždějí „konfrontace“ „pravých“ a „falešných“ identit:], druhý výstup – Clicca se domnívá, že je to převlečený vinař, nevěda, že je to skutečný Guglielmo, postupně dialogy-nedorozumění s Pandolfem a dcerou Artemisií a služkou Armellinou, kteří si myslí totéž – druhý až čtvrtý výstup, pátý výstup pokračuje v tomto duchu, Lelio se rovněž domnívá, jaký kouzelník je astrolog, když ani on nerozezná vinaře od svého otce, šestý výstup – monolog skutečného vinaře, sedmý výstup – vinař (domnělý Guglielmo) a skutečný Guglielmo se setkávají, pravý Guglielmo zprvu šokován, že ten druhý není on, a přesto o něm všechno ví, vinař má navrch, Guiglielmo je ochoten přijmout jakoukoli jinou roli. V osmém výstupu se syn Lalio kaje, že vyhnal otce z domu, domnívaje se, že je to vinař, Clicca se vysmívá, že se vinař nechal přemluvit od Pandolfa, a teď nechce věřit, že není, co býval, trvá na tom, že je Guglielmo, a teprve na toázku, zda miluje služku Armellinu, odpoví, že ano – a je tedy vinař (a dále ⁴⁾). V dalším výstupu se Lelio omlouvá otci (pravému Guglielmovi), že ho nepoznal, ten se vzpírá, syn vysvětluje, že je to práce astrologa, nyní Guglielmo přistoupí i na to, že původní domluva o svatbách starců nebude platit a dívky si vezmou mladíci, je toho potřeba docílit malou lstí, totiž aby Pandolfo souhlasil (navrhne Clicca). V desátém výstupu je vinař zoufalý, že jej Armellina nepoznává a domnívá se, že je Guglielmo.

V. dějství / první výstup: Clicca přivede všechny mladé, ve druhém výstupu všichni potvrzují svou poslušnost, budou respektovat rozhodnutí otců, pravý Guglielmo (o němž se Pandolfo domnívá, že je to vinař), pokárá Pandolfa, aby držel chtíče na uzdě a držel se „spořádaného života“, když Pandolfo slyší rozhodnutí, zuří (podobně, jako je v Moliérovi monolog o ukradeném pokladu, tak tady je monolog o zradě a o tom, jak mu sklapla jeho vlastní past ⁵⁾). Ve třetím výstupu ale nadává vinaři, aniž by pochopil, že to není předchozí osoba (pravý Guglielmo), vinař pochopitelně nic nechápe.  Podvodníci ovšem podvedou i astrologa, ten zůstane na holičkách, přece je učil, že držet slovo se nemá a přátelství nic neznamená, tak co by chtěl – čtvrtý výstup. A nakonec Clicca vypráví, jak zařídil, že jim všem poklad vyfoukl a je vše zachráněno – a oslovuje i diváky: „Historie skončila, můžete klidně tleskat, už jste tleskali ledačemu.“

Uk. 1)

Pandolfo: Jsem sice starý, ale jsem z dobrého dřeva a dobré dřevo dýl vydrží, nepustí se do něho červotoč. Staré víno je lepší než mladé víno; ze staré slepice je dobrá polívka a uleželá slanina je nejlepší.

Clicca: Jenže vy nejste slanina, nejste ani víno, ani slepice, leda to dřevo.

Pandolfo: Neznáš to přísloví: smutný dům, kde není šedivá hlava.

Clicca: Aby k ní chodili pro radu jako k dědečkovi a ne jako k manželovi. Vy si z toho uženete ještě nemoc.

Pandolfo: Já mám zdravý kořínek.

Clicca: Měl byste mít zdravej rozum. Abyste nebyl jako ten cvrček, co umřel u díry.

Pandolfo: Když to starýmu manželovi v pytlíku cinká, je pro manželku lepší než mladík, a penězi já na ní šetřit nemusím.

Clicca: To je pravda, s vámi si užije leda peníze.

Pandofo: Hrom tě bac! Chtěl jsem, abys mě potěšil a ne abys mi dělal těžkou hlavu. Neříkal jsem ti hned na začátku, že jsi byl vždycky osel?

Clicca: Když jsem byl osel, že jsem vám radil, teď budu chytřejší a budu držet hubu. Kdo se chce zavděčit pánům, musí říkat, že jejich neřesti a pitomosti jsou největší ctnosti. Jinak se člověk leda popálí.

(s. 8)

Uk. 2)

Pejr: Co si přejete?

Pandofo: Jste z toho domu?

Pejr: Jsem sluha božského Abu-Mašara.

Clicca: Božského?

Pejr: Božského, je vševědoucí, ví, co se děje na nebi i na zemi, je věstec.

Pandofo: A mohl bych si s vaším věštcem promluvit?
Pejr: Vrátil se zmožen spiritistickou seancí, naplnil sto ampulí životadárným elixírem, úplně se potácel. Ale teď sedí u kvadrantů, astrolábů a stereoskopů a jiných přístrojů a sleduje konjunkci Merkur a Venuše.

Clicca: Takže Merkur kopuluje s Venuší. A kdyby ji zbouchnul? Co z toho vzejde?

(…)

Pandolfo: A když se nají, co pije?

Pejr: Elixíry z planet, rosu z hvězdných paprsků, destilované osudy, fatální kvintesence, nebeské šťávy.
Pandolfo: A jak je nalévá, když se to dá pít?

Pejr: Když v noci pozoruje nebe, kane hvězdná rosa na jeho dlouhý vous, on ji saje a pije, zbytek si ukládá na ukojení žízně do takových velkých sudů, sevřených obručemi zvířetníků, obratníků, rovníků, rovnoběžek, poledníků a do jiných zvláštních díží v obručích polárních kruhů.

Clicca: A kde sebral tyhle zvláštní nočníky?

(…)

[Pejr líčí mimořádné astrologovy schopnosti, Clicca každou repliku shazuje:]

Pejr: Spoutá mužského tak, že s vlastní ženou nic nesvede.

Clicca: Já bych dokázal mužskýho spoutat provazem, že by se na nic nezmoh ani s cizí ženou.

Pejr Vykouzlí člověku rázem na čele parohy, že vypadá jako jelen.

Clicca: To dokáže každá vdaná panička.

Pejr: Udělá z mužského hovado, osla, kozla a z ženské krávu nebo svini.

Clicca: No, to se stává každej den a není k tomu zapotřebí žádný kouzlo.

Pejr: A předpovídá, ještě se niky nezmýli.

Clicca: Špatná předpověď se vyplní vždycky.

(s. 11, 12, 13)

Uk. 3)
Vinař: Ó, to je ručička, taková baculatá, taková tlusťoučká.

Armellina: Tak povíš, co bys chtěl?

Vinař: Já bych chtěl bejt ta palička, co tluče do tvýho moždíře.

Armellina: A já bychtěla, jednou, až ho budu mít špinavej, abys mi vylízal moždíř. Ale teď musím jít.

Vinař: Utekla, jalůvka moje.

Uk. 4)

Vinař: Aha, už mi to dochází.

Clicca: Ty holomku, když se Guglielmo utopil, je z něho mrtvola, není už na světě, kdyb ys ty byl Guglielmo, byl bys mrtvola, nebeo jen vzduch a puch, jenže já tě vidím, takže jsi vinař.

Vinař: Ty jsi mi zamotal šišku, takže už sám nevím, jestli jsem Guglielmo nenovinař. Ale když už mě proměnili a nejsem Guglielmo, kdo bych tedy byl? To jsem se vypařil a změnil jsem se v bůhvíkoho, nebo dokonce v nějaký hovado?

Clicca: V hovado se nezměnil, hovado jsi byl vždycky.

Vinař: Ne, kdekdo mě považuje za Guglielma, jeden jeho dlužník mi vrátil deset dukátů, jeho milenka si mě pozvala do bytu, všichni si mě jako Guglielma váží, ale ty mi závidíš moje štěstí, nechceš, abych byl něco lepšího než ty, a proto koukáš, jak bys měl přesvědčil, že jsem vinař. Jenže já jsem Guglielmo, měj si vzteka, pukni si závistí, heč! Ale když mi tolik závidíš, zajdi si za astrologem, on tě taky promění.

(s. 74)

Uk. 5)

Pandolfo: Ó, ďáble, ty jsji za třicet ďáblů, ty zrádče, ty hulváte, hodil bych tě řeznicím psům! Škoda, že tě nemůžu dát rozčtvrtit, abys poznal, co jsem musel vytrpět! Všechno bylo marné, srdc se mi svírá, já nevím čím to, že mě to ještě nesklátilo? O proradná, prokletá lásko, ničemné ženské, proradné stáří! Všichni se proti mně spikli, můj vlastní syn, Clicca i vinař, podplatilis a nastrojili na mě past, podvedli mě, všichni proti mně! Už jsem se viděl, že mám na dosah ruky slavné vítězství, už jsem natahoval ruku po odměně, a najednou ležím na lopatkách. Ó nebesa, ó hvězdy, ó ten ničemný svět! Štěstěna je děvka! Ale proč si naříkám na nebesa, na hvězdy, na svět a Štěstěnu a ne sám na sebe, vždyť jsem byl strůjcem svého neštěstí! Copak se takováhle důležitá věc dá svěřit do rukou podvodníka, hrubiána, blbce, falešníka? Pochopil jsem svou chybu, když se nedá nic napravit, na to už je pozdě. Zbývá mi jediná útěcha, pomsta. Nechal jsem se zesměšnit, urážet a zradit od chlapa, který by nemoh urazit a podvést ani chrousta! Ať mi utnou obě ruce, jestli se mu nepomstím, i kdybych měl umřít, já si na něho počkám, já ho dopadnu, já s ním zatočím! No vida, ten darebák si jde, jako by se vůbec nic nestalo!

(s. 89)

Překladatel si to užil se slovníkem, jak je patrné – kromě samostatných ukázek – třeba z těchto příkladů:
Astrolog: A já zatím usednu ke svým přístrojům a použiji azimut a čumnadrát, abych pro vás vyhledal nejpříznivější body. (s. 21)
Vinař: Zatracená láska i ta kurva, která ji zplodila. Dřív jsem si z ničeho nedělal hlavu, prostě jsem si žil na vesnici, ale co jsem se zamiloval jako hovado, mám pocit, jako by na vsi byla věčná zima, jako by jaro uteklo do města, aby okolo mý Armelliny všechno jen kvetlo. (s. 23)

Inscenace z poslední doby:

Na zábradlí, (v archivu), režie Evald Schorm, Jiří Bartoška Astrolog Abu-Mašar, Bořík Procházka Pejr, Jan Přeučil Dráp, Karel Heřmánek Pandolfo, Ladislav Mrkvička Gugliemo, Pavel Zedníček Clicca, Oldřich Vlach Vinař, Vladimír Dlouhý Eugenio, Petr Pospíchal Lelio  Jana Preissová Artemisa, Michaela Mišková Sulpitia,Hana Smrčková Babilona, Zuzana Bydžovská Armellina

Rokoko, 10. 10. 2011: hlavních rolích Jiří Hána (Astrolog), Jiří Janků, Vasil Fridrich, Martin Písařík, Jaroslav Vlach, Jan Szymik, Radim Kalvoda, Petr Klimeš, Zdeněk Vencl, Hana Doulová, Viktor Dvořák, (alt.) Jiří Kraus / Jiří Vojta, Zuzana Kajnarová, Evellyn Pacoláková, úprava Nikolaj Penev

https://www.nazabradli.cz/repertoar/archiv/archiv-inscenaci/astrolog/
https://www.ipardubice.cz/900_145284_astrolog-battista-della-porta-penev/
https://www.zenax.cz/divadlo_rokoko_astrolog_10211.htm

https://de.wikipedia.org/wiki/Giambattista_della_Porta#Werke

Giovan Battista Dalla Porta, Astrolog, Komedie o pěti dějstvích, přeložil Zdeněk Digrin, Dilia Praha, 1979, orig. Lo Astrologo, Venetia 1606.