Fígle ještě nevymřely

Podle kontrol České obchodní inspekce vás okradou v každé třetí české restauraci. jak to dělají? Slivky a mletí nedojedeného masa už jsou snad minulostí, některé triky přesto přežívají. A pár jich také přibylo.

Z hovězího plátku se první den udělal biftek, a když se neprodal, nabídnut druhého dne znovu jako biftek. Když se opět neprodal, uveden třetího a čtvrtého dne coby znojemská roštěná. Když ani takto neuspěl, posloužil pátý a šestý den jako španělský ptáček, v případě dalšího nezdaru chystán z něho sedmého a osmého dne mexický guláš, pak domácí sekaná a nakonec dvanáctého dne rozmělněno maso na játrovou rýži do polévky, která se prodá vždycky…

Takto popisoval kritik někdejšího režimu Vladimír Páral život hovězího masa u hoteliéra Volrába ve své Profesionální ženě (1971), posledním díle tzv. „černé pentalogie“. Párala cituje autor článku Milan Eisenhammer v článku Hospodské fígle dnes (23. ledna 2012, 4/2012, s. 24 ad.) a uvádí nejen zmíněné „fígle“, přičemž přiznává, že se poměry v mnohém i zlepšily (slivky jsou snad už historií, podobně jako mytí zkažených párků a masa v octu), ale i takové skutečnosti, jako že např. v roce 2008 ze zákona o ochraně spotřebitele vypadl termín „dobré mravy“ a zůstaly jen „nekalé praktiky“. Při dnešních politických poměrech, kdy se všelijak lobuje a ovlivňuje, si člověk samozřejmě klade otázku, jak to tedy je. V článku se hovoří o takových fíglech, jako je „dokup“, tj. uplatnění věcí, které v batohu dovlečou „pinglové a kuchaři“ do práce a pak si účtují do své kapsy. Ukazuje se známá věc, že to není často jen majitel, kdo se snaží nepoctivě se obohatit, ale jeho podřízení. Autor článku dává příklad, jak obsluha jednoho podniku v Praze okrádala svého šéfa tak dlouho, až od něho restauraci koupila. Další příklady, „když dostanete zakalenou whisku, znamená to, že ji naředili a zároveň že ani neumějí okrádat, protože ji dolili nepřevařenou vodou,“ říká jeden číšník, dále o podvodném plnění i drahých lahví vína atd.
Za sebe musím říci, chci-li to říci stručně, že mám pocit, že odzvonilo oněm obecným, stále stejným neinvenčním „přílohám“ úplně ke všemu, sestávajících s bílého a červeného zelí, plátků okurky, několika hrášků a kukuřice, které byly projevem toho, že se na začátku devadesátých let pustili do podnikání ti, kteří nebyli kuchaři a ničemu nerozuměli, jen měli patřičnou odvahu. Čímž došlo na čas k totální likvidaci české kuchyně. Během let se vyprofilovaly dobré a špatné hospody, přičemž ve svém městě znám i dvě výborné a několik docela slušných.

Přepíšu tady ještě radu, jak poznat dobrou restauraci.

1) Je tam stále plno.
2) Voní.
3) Je čistá, ubrusy, sklenice, oblečení obsluhy, toalety…
4) Má krátké menu.
5) Jasná názvy pokrmů, v opačném případě kuchař neví, co vař.
6) Příjemná obsluha, na každý dotaz má uspokojivou odpověď.
7) Dobré jméno, dejte na doporučení známých.
8) Aktuální internetové stránky.
9) Výsledky, Maurerův výběr.

Tak to poslední bych asi neřešil, protože chodím do „normálních“ restaurací. V každém případě restaurace jsou asi téma, které stojí za pozornost. Je to součást kultury národa, jeho vizitka pro návštěvníky ze zahraničí. To, že se vařením doma i v restauracích zabývají i všelijaké pořady na každém televizním kanále, patří spíš k „folklóru“ dneška, ale i tak dobře. Samozřejmě i názory, jaké jsem se dočetl při procházení následujících odkazů, jako např. že „ceny jsou smluvní“, a je v pořádku, že prodám kachnu za tisíc korun, protože má pozlacené nožičky (takřka doslovný citát), je jednou z obludností tohoto „neřízeného“ (a proto nezřízeného) hospodářství. A ať mi nikdo nevykládá, že chci zpátky socialismus s jeho univerzální omáčkou. To samozřejmě opravdu nechci.

Odkazy
„minus“
https://www.ahaonline.cz/clanek/trapasy/36794/oblibene-hospodske-figle-a-triky.html
https://finance.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A080422_184120_viteze_hla
https://www.cs-magazin.com/semag/index.php?a=a2004101088
https://www.mesec.cz/clanky/seznam-restauraci-ktere-vas-okradaly-na-cenach-a-potravinach/nazory/
„plus“
https://www.grandrestaurant.cz/
https://life.ihned.cz/jidlo/c1-55962580-10-nejlepsich-restauraci-v-zemi-v-zebricku-odborniku-zvitezilo-prazske-sansho
https://byznys.lidovky.cz/internet-a-psi-jako-standard-restaurace-bojuji-o-zakazniky-paw-/firmy-trhy.asp?c=A120530_102702_firmy-trhy_rka
https://life.ihned.cz/c1-51804940-10-skrytych-perel-nezname-ale-skvele-restaurace