Fender Rhodes Electric Piano

21.04.2012 14:34

Jedním ze zvuků, které podstatným způsobem rozšířily výrazové možnosti muziky v 60., ale zvláště v 70. letech, bylo – vedle elekrických kytar Fender, Hammondových varhan či řady „přídavných krabiček“, které filtrovaly či zkreslovaly zvuky elektrofonických nástrojů – piano Fender Rhodes. Byl to možná poslední „vynález“, který ještě spadal do oblasti „elektrofonických“, nikoli „elektronických“ nástrojů (jako byl pak Moog atd.), totiž zvuk tohoto nástroje vzniká stále ještě na fyzikálním základě, tedy stejně jako u všech předchozích klávesových nástrojů (u cemballa trsá hrot o struny, u klasických varhan se dostává složitými převody vzduch do píšťal, u harmonia je to podobné jako u akordeonu, u kladívkového klavíru je to kladívko, které opět rozeznívá struhy). U Fender piana kladívko udeří do kovových tyček a teprve zde je zvuk snímán a už elektrickou cestou převáděn do dalších zařízení. Zvuk Fender piana máme dost spojený s jazz rockem, ale i soulem či jazzem, hrál na něj Chic Corea či Keith Jarrett, ale samozřejmě celá řada dalších muzikantů jako Joe Zawinul či Herbie Hancock. Skutečnost, že nebylo třeba stěhovat těžký nástroj, byla určitě rovněž jedním z momentů, proč se Fender piano bleskově rozšířilo na pódia celého světa.
Tvůrce Fender Rhodes Electric Piana Harold Rhodes (1910 – 2000) poslouchal gramofonové desky svého staršího bratra, což jej přivedlo k jazzu, začal brzy hrát na klavír a už ve dvaceti letech se osamostatnil, když přišel v Los Angels se svou Harold Rhodes School of Popular Piano. Koncept byl tak úspěšný, že byl uveden do celé řady škol po celých Spojených státech. Rhodes rozvinul teorii, že jazz lze naučit ve čtyřech krocích v tradici improvizace Duka Elllingtona a Art Tatuma. Přitom měli studenti rozvinout svůj vlastní styl. Rhodes po celý svůj život považoval tuto svou metodu výuky klavíru za důležitější než vznik elektrického klavíru, výuce dětí a stavbě nástrojů se věnoval do svých 86 let, dva roky předtím, než jej postihla mrtvice.

Alpha

Během druhé světové války Rhodos opouští svou pedagogickou činnost podnik a vstupuje do Army Air Corps. Okolnostmi se ocitne v prostředí, která nemá nic společného s tím, co dělal dostu. Je požádán o poskytnutí terapie pro raněné vojáky. Tady přichází nápad. Klavír musí vypadat tak, že se na něj dá hrát v posteli.


Harold začíná experimentovat. Použije hydraulické hliníkové trubky z křídel bombardéru B-17, zdá se, že budou mít dobrý tón, když se zkrátí na délku obvyklou u xylofonu. Představte si klavír jako hračku velikosti jako malý kufřík o 2,5 oktávách s pravidelnou velikostí kláves. Je to velký úspěch, a jsou vyrobeny tisíce takových nástrojů - po válce je Rhodosovi  dokonce udělena medaile za zásluhy a Manuálu Manuální č. 29 v armádním archivu najdeme popis Rhodosovy  metody.

 

Po válce je tento mini-klavír výzvou pro hudební průmysl. Rozměry, cena nesrovnatelná s velkým klavírem, to jsou výhody, které posílají nový hudební nástroj na cestu úspěchu. Rhodos odmítá nabídky a chce vyzkoušet výrobu sám. Zakládá Rhodos Piano Corporation, přichází s výrobkem nazvaným Pre-Piano (NAMM Show 1946) o třech a půl oktávách. Velkou úlohu hraje elektrifikace, zesilující tón, tedy zesilovač a reproduktor, finální produkt stojí 99 dolarů a padesát centů. Vývoj pokračuje, na začátku padesátých let Leo Fender vyrábí řadu svých kytar a zesilovačů a ovládá prakticky celý hudební trh svými výrobky. Rhodos musel být jako ve snách, když byl právě Fenderem osloven. Nicméně celý příběh není tak jednoduchý, nakonec Rhodos spolupracuje s firmou CBS, která také koupí v roce 1965 firmu Fender. Nyní je čas na to, aby Rhodes zahájil vývoj svého finálního modelu s 50wattovým zesilovačem a vestavenými reproduktory. Suitcace 73. Následují modely se stereo vibrátem (1969), rozšířením na dvakrát 50W zesilovač (to je model 200), pak přichází Fender Rhodes 88 atd. atd.

 Piano Rhodes bylo vedle podobných výtvorů, jako Wurlitzer Electric Piano (Rudolph Wurlitzer Company, vyráběno od r. 1955), navazující na pokusy Benjamina Meissnera už ze třicátých let (Rhodos dokonce s Meissnerem korespondoval ohledně některých technických náležitostí), či Hohner Clavinet (1964), je jedním z prvních nástrojů, které začaly proměňovat podobu hudby. Na rozdíl od jiných pokusů se zásadně prosadilo a na pódiích je nalezneme i dnes, i když ve vývoji elektrických nástrojů došlo k celé řadě dalších dost zásadních změn, především onomu kroku, který vyřadil i onen prvotní akustický zvukový impuls a nahradil jej čistou elektronikou. Ale to už je další historie.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fender_Rhodes
Text vychází z velké míry ze stránek
https://www.fenderrhodes.com/history/narrative.php
https://www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Elektricka-piana-FenderRhodes-historie-a-vyvoj-legendarniho-piana~21~leden~2008/
https://de.wikipedia.org/wiki/Harold_Rhodes

Zpět