Erik Charell

Erik Charell
kouzlo starých šlágrů/nahrávek

Erik Charell je německý režisér a herec, vlastním jménem Erich Karl Löwenberg. Narodil se ve Vratislavi 1894, zemřel v Mnichově 1974. Charell studoval tanec a podle vlastního vyjádření vystoupil v roce 1913 v představení baletní pantomimy Venezianische Abenteuer eines jungen Mannes Karla Vollmöllera v Německém divadle v inscenaci Maxe Reinhardta. Charell založil baletní skupinu a vydal se s ní během války a po ní na evropské turné (umělecké vedení Ludwig Kainer; hudební ředitel Friedrich Holländer). Svůj herecký talent demonstroval ve dvou němých filmech, Prinz Kuckuck – Die Höllenfahrt eines Wollüstlings (1919, režie Paul Leni) a Nachtgestalten (1920, Richard Oswald). V roce 1023 angažoval Charella Max Reinhardt pro newyorské hostování s hrou  Karla Vollmöllera The Miracle v úloze „Assistant Stage Manager“, po návratu do Německa Reinhardt nabídl Charellovi a jeho staršímu bratrovi Georgovi vedení berlínského divadla Großes Schauspielhaus, které patřilo k tzv. Reinhardt-Bühnen.

V roce 1924 vytvořil Charell svou vlastní revui, měla titul An Alle.  Jako senzace se považovalo, že se Charellovi podařilo angažovat světoznámé „Tiller Girls“, dívčí skupinu z Londýna. Následovaly další věci, Für Dich a Von Mund zu Mund, vždy s mezinárodním obsazením hudebníků, k nimž patřili Irving Berlin, Jerome Kern či Ralph Benatzky. Po sérii vlastních revuí následovala po roce 1926 řada modernizovaných úprav klasických operet jako Mikádo, Jednou v máji, Madame Pompadour či Veselá vdova jakožto jazzový špektákl. Poté dával dohromady se skladatelem Ralphem Bernatzkym vlastní operety, přičemž vznikla operetní trilogie, na nichž spočívá dodnes Charellova sláva: Casanova (1928), Tři mušketýři (1929) a U bílého koníčka (Im weißen Rößl, česky viz odkazy dole). Právě poslední z nich byla nejúspěšnější kreace v celé Charellově umělecké kariéře, kus inscenoval v řadě metropolí – v Londýně (1931), Paříži (1932) a New Yorku (1936).  Přitom vznikly nové samostatné úpravy s novými překlady, další hudbou i částečně novou instrumentací.

Pod Charellovou režií vystupovala později celá řada významných umělců, jako např. Marlene Dietrichová, Joseph Schmidt, Max Hansen a Camilla Spira. Také Comedian Harmonists byli objeveni pro Casanovu a díky jí se stali během několika večerů světoznámými.

Ufa-producent Erich Pommer v roce 1931 Charellovi svěřil režii filmu Der Kongreß tanzt (Kongres tancuje), což byl jeden z nejúspěšnějších raných hudebních filmů éry zvukových filmů. Přesto v roce 1933 vzhledem k Charellově židovskému původu firma zrušila smlouvu na další filmové záměry. O tři roky později dokonce chtěl německý soud vrátit 26 000 marek, které Charell dostal jako zálohu na operetní projekt Odyseus (s Hansem Albersem v hlavní roli).

V tu dobu ovšem byl Charell už v USA, kde točil úspěšný film Caravan (s hudbou Wernera Richarda Heymanna). Ten byl ovšem neúspěšný, a tak právě nastartovaná filmová kariéra v Hollywoodu skončila fiaskem, nerealizoval se ani plánovaný hudební film firmy MGM o tanečníku Nižinském.

Vedle velice úspěšné produkci White Horse Inn v Center Theatre v roce 1936 pracoval Charell v celé řadě divadel na Manhattanu, pozoruhodná byla mj. hudební adaptace Shakespearova Snu noci svatojanské z roku 1939 pod názvem Swingin‘ the Dream , kde účinkovali pouze černí představitelé, jevištní zpracování bylo podle Walta Disneye a hudba Jimmy van Heusena.

Po válce se Charell vrátil do Mnichova, kde inscenoval v Staatstheater am Gärtnerplatz hudební komedii Feuerwerk (Ohňostroj, hudba Paula Burkharda). Podařil se mu husarský kousek, číslo „O mein Papa“ se stalo mezinárodním hitem. V padesátých letech vytvořil Charell ve Francii znovu inscenaci Der Kongreß tanzt, ovšem bez výraznější odezvy. Svým úspěšným inscenacím pak dával filmovou podobu, tak zmíněný Feuerwerk v roce 1952 s mladou Romy Schneiderovou a Lilli Palmerovu.

Z frustrace z poválečné operetní scény se Charell v šedesátých létech odvrátil od svého celoživotního oboru a začal se věnovat sběratelství. Vytvořil např. kolekci litografií Toulouse-Lautreca. Zemřel v osmdesáti letech v roce 1974 a byl pohřben na mnichovském Východním hřbitově.

https://de.wikipedia.org/wiki/Erik_Charell

https://cs.wikipedia.org/wiki/U_b%C3%ADl%C3%A9ho_kon%C3%AD%C4%8Dka
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ralph_Benatzky

Der Kongreß tanzt, full movie, 1931
https://www.youtube.com/watch?v=Gf9jSGr2B7c

Das Feuerwerk, mit Romy Schneider
https://www.youtube.com/watch?v=4L1e-RFCbY4