Edward Elgar / Pomp and Circumstance No. 1

28.08.2017 23:14

Anglický skladatel Sir Edward Elgar je v hudební historii zajímavé jméno. Nádherný Violoncellový koncert e moll op. 85, sen o nesmrtelnosti v rané skladbě The Dream of Gerontius, symfonické pochody, které jsou námětem tohoto příspěvku, dvě oratoria Apoštolové a Království z plánované trilogie, nahrávka houslového koncertu, napsaného pro Fritze Kreislera, se zázračným dítětem Yehudi Menuhinem, zajímavá biografie syna ladiče pian z Doveru, od působení G. F. Händela prvního významného skladatele v Británii, pocty na konci života (šlechtický titul, výrok v dopise příteli „Již nemám, čeho bych dosáhl.“).

Hudební vydavatelství EMI uspořádalo v ediční řadě British Composers, „která se snaží o co možno nejširší a zároveň ucelený přehled britských skladatelů doby rozkvětu symfonismu" (recenze v Harmonii), průřez Elgarovým orchestrálním dílem a zařadilo do něj Nursery Suite, Smuteční pochod z Grania and Diarmid op. 42, Severn Suite op. 87, Meditace z The Light of Life op. 29, a Woodland.  (EMI Classsics / EMI Czech Republic, Royal Liverpool Philharmonic Orchestra, Sir Charles Groves) V recenzi k jiné nahrávce (Britten, Elgar, rec. V. Němec) se říká, že nejhranějším Elgarovým dílem jsou Enigma-Variations op. 36.

Pomp and Circumstance No. 1, první a nejznámější z šesti (pěti za života dokončených) pochodů tohoto jména, složených v létech 1901-1930 (1. D dur, 1901, 2. a moll, 1901, 3. c moll, 1904, 4. G dur, 1907, 5. C dur, 1930, 6. g moll, jen náčrt, dokončen 2005-2006 Anthony Paynem) je myslím veřejnosti rovněž dostatečně známý – z koncertů Last Night of the Proms v londýnské Albert Hall, kde se pravidelně každým rokem uvádí. Titul skladeb je vysvětlen na (české i jinojazyčné, německé či anglické) Wikipedii – pochází z textu třetího jednání Shakespearova Othella:

Farewell the neighing steed and the shrill trump,
The spirit-stirring drum, th'ear-piercing fife,
The royal banner, and all quality,
Pride, pomp, and circumstance of glorious war!

Skladba byla věnována „mému příteli Alfredu E. Rodewaldovi a členům Liverpoolského orchestrálního sdružení [Liverpool Orchestral Society]“, které ji uvedlo s velkým úspěchem společně s 2. pochodem na koncertu 19. října 1901 a reprízovány na Londýnském promenádním koncertu (London promenádě Concert) v Queen´s Hall pod taktovkou Henry Wooda, přičemž pochod č. 1 byl hrán jako druhý. Sir Henry Wood dirigoval i některé jeho další skladby, např. 5. pochod v r. 1930, rovněž v Queen´s Hall.

Slávu skladbě přinesl s největší pravděpodobností také text „Land of Hope and Glory“ (Země naděje a slávy), která představuje vedle oficiální hymny God Save the Queen a dalších, jako Rule, Britannia!, Jerusalem či I Wow to  Thee, My Country jednu ze slavnostních písní Anglie. Text, zpívaný v monumentální melodii Tria, pochází od Arthura Christophera Bensona (1862 – 1925), anglického esejisty, básníka a spisovatele, 28. ředitele Magdalene College (Kolej Maří Magdaleny) v Cambridgi. Benson pocházel z významné rodiny, jeho otec Edward White Benson byl arcibiskupem v Canterbury, bratr Edward Frederic Benson romanopisec, dcera Margaret první z žen archeoložek, která prováděla vykopávky v egyptském Karnaku.

Na české Wikipedii máme zajímavé podrobnosti již řečených souvislostí, které nebude marné zopakovat: Podle vzpomínek tehdejšího dirigenta Henryho Wooda: Bylo to jedinkrát v historii promenádních koncertů, kdy si orchestrální kus vysloužil dvojnásobný přídavek. Sotva jsem si tehdy pomyslel, že krásná, široká melodie tria se jednoho dne rozvine do naší druhé národní hymny - Land of Hope and Glory.

O rok později byl Elgar pověřen složením slavnostní ódy ke korunovaci krále Eduarda VII.. Na výslovné přání samotného krále do finále Korunovační ódy zakomponoval i oblíbenou melodii Pochodu č. 1, kterou opatřil slovy A. C. Benson. Tak vznikla píseň Land of Hope and Glory (Země naděje a slávy), která svou oblíbeností mezi Angličany předčila tradiční britskou hymnu. Jako první text zpívala anglická altistka Clara Butt (1872 – 1936), vyznamenaná několika britskými panovníky (královnou Viktorií, Edwardem VII. a Jiřím V.), a ověnčená i Řádem britského impéria.  

Říká se, že úspěchy těchto slavnostních orchestrálních pochodů činí z Edwarda Elgara právě skladatele Pomp and Circumstance, řadící jej do éry imperiální Británie, a zapomíná se tak na řadu jeho skladeb, v nichž dokázal i překročit pozdní romantismus, do něhož je primárně zařazován. To už záleží na našem dalším poslechu Elgarova díla.

Odkazy
Informace
https://cs.wikipedia.org/wiki/Edward_Elgar
http://www.casopisharmonie.cz/recenze/edward-elgar-nursery-suite-smutecni-pochod-z-grania-and-diarmid-op-42-severn-suite-op-87-meditace-z-the-light-of-life-op-29-woodland.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Pomp_and_Circumstance_Marches
Muzika
https://www.youtube.com/watch?v=moL4MkJ-aLk
s Jiřím Bělohlávkem na Last Night of Proms
https://www.youtube.com/watch?v=Vvgl_2JRIUs

 

Zpět