Dvořákův festival / České doteky hudby

O mimořádně invenčním, důvtipném nápadu, jak vytvořit a uchopit velký regionální, tedy mimopražský festival „vážné“ hudby, jsem psal po skončení jubilejního 45. ročníku Dvořákova festivalu na začátku léta loňského roku. Nechci se opakovat, nicméně alespoň bych rád připomenul to, co jsem napsal a co považuji za klíč k úspěšnosti tohoto velkolepého podniku v době, kdy pregnantní profilace je vedle promyšlené dramaturgie a samozřejmých kvalitních výkonů interpretů jejím předpokladem.

U Dvořákova festivalu je to propojení nabídky hudby a místa realizace, konkrétněji rozvržení zajímavých hudebních námětů ve vazbě na atraktivní místa, kde se koncert uskuteční. Explicitně řečeno, propojení dvou velkých kulturních oblastí, totiž hudebního umění a turismu. Dvořákův cestovní pas, „formulář“, který „umí“ tuto myšlenku pojednat, je – vedle katalogu, rovněž tímto způsobem koncipovaného (dvoustránka s programem koncertu a charakteristika města, v němž se koná) – průvodcem po místech konání festivalu a zároveň vstupenkovou slevou k jednotlivým koncertům a návštěvám. Navazuje zároveň na něco, co neodmyslitelně patří k samotnému Antonínu Dvořákovi, totiž k jeho cestování po různých místech planety. A zároveň tak trochu připomíná i jeho zálibu v mašinkách.

Rád bych akcentoval i skutečnost, že jméno Antonína Dvořáka není pouhou nálepkou celého podniku – tedy udělejme nějakou kulturní akci, Antonín Dvořák je to nejznámější jméno, tak si ho dejme do názvu jako vývěsní štít, bude to dobře vypadat. Tak přesně takhle to není. Dvořákův festival vybudoval hudebník a organizátor hudebního života Miroslav Matějka postupně v jednotlivých uvážlivých krocích ze zajímavého malého regionálního festivalu v Sychrově a Turnově s názvem Dvořákův Turnov a Sychrov, který je stále uváděn jako jeden z pořadatelů. Tato hudební slavnost s velkou tradicí se opírá o konkrétní vazby skladatele k tomuto místu. Společnost České doteky hudby, jíž je Matějka ředitelem a která pořádá i další hudební festivaly, koncerty, vytváří kulturní projekty atd., dala řečenému regionálnímu festivalu nový půdorys také tím, že koncept rozšířila do prostoru více než dvaceti měst a tří krajů.

Stejně tak důležitá je vazba obsahu festivalu k tvorbě Antonína Dvořáka. Při přehlédnutí programu festivalu je zřejmé na první pohled, že výběr pořadů se neomezuje na artificiální hudbu, a už vůbec ne na hudby z doby Antonína Dvořáka či dokonce pouze na jeho dílo. Naopak zahrnuje nejrůznější podoby hudby, a to od jazzu (např. již tradičně Jiří Stivín, letos ve Svitavách) přes rockovou hudbu (letos Michal Pavlíček a Monika Načeva ve Valdštejnské loggii v Jičíně) až po speciální projekty jako je „kostýmovaný koncert“ (Vivaldi Orchestra Praga v Mnichově Hradišti) či koncert se sklenkou vína apod. Žánrová a druhová pestrost nicméně neznamená, že by koncepce festivalu byla bezbřehá, že by se rozbředla do libovolné beztvarosti. Onen fígl, jak tomu zabránit, spočívá v tom, že zadání pro účast podmiňuje tematickou či jinou návaznost k Mistrovu Dílu. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť soubor Fidle, orientovaný na lidovou hudbu a kulturu, přijal výzvu a zpracoval úpravy několika Dvořákových písní pro lidový soubor (jejich autorkou byla Lenka Krausová). Tímto způsobem dochází, kromě toho, že jsou rovněž osloveny místní soubory, které v regionu působí, k vzájemnému obohacování a prostupování přístupů, vytváření originální podoby jistého poselství celého projektu, které by mechanicky sestavený program nemohl obsahovat.

Letošním pozoruhodným projektem, který se váže ke jménu, které dalo název festivalu, ale také k jinému velikánu české kultury, který navíc pochází z našeho kraje a jehož dvousté výročí narození letos slavíme, totiž Karlu Jaromíru Erbenovi, byla interpretace Svatební košile, Dvořákovy balady na básníkův text z proslulé Kytice, v podání Filharmonie Hradec Králové, sólistů a pěveckých sborů Smetana, Hradec Králové, a Antonín Dvořák, Turnov (mimochodem i další příklad zapojení místní kultury do festivalu).

Tento pořad je zároveň příkladem určitých formátů, které jsou příznačné pro Dvořákův festival. Mám na mysli projekty, v nichž je vztažena do jednoho večera hudba a slovo. Specifickou podobou takového vztahu jsou sestavy hudebních skladeb a uměleckého přednesu. V tomto ročníku to je například literárně-hudební pořad Naše paní Božena Němcová, nazvaný podle básnické sbírky Františka Halase a uvedený na zahajovacím koncertu na zámku Sychrov v podání Alfreda Strejčka a Hany Kofránkové, která je rovněž autorkou výběru básní Boženy Němcové a korespondence spisovatelky s Josefem Němcem, a Jana Riedlbaucha a Miloslava Klause, kteří proložili umělecký přednes hudbou. Jinou variantou téhož pořadu byl koncert v Nové Pace, kde hudební složku obstaral klavírista Jaromír Klepáč.

Propojení slova a hudby je zajímavé téma v řadě souvislostí, v posledním uvedeném případě se jedná navíc o útvar, který má v české kultuře hlubokou tradici: Uveďme například pásma barokní lidové poezie či dramatizace literárních děl z třicátých let minulého století, jejichž autorem byl E. F. Burian. Tenkrát se opírala tato forma o širší kulturní zájem doby, zahrnovala spolupráci literátů, hudebních vědců a divadelníků (František Halas, Vladimír Holan, Bedřich Václavek a Radim Smetana atd.)., jejím výsledkem byly divadelní a hudební představení, ale i třeba knižní publikace.

Ani v případě Dvořákova festivalu nespadl tento útvar z čistého nebe. Vzpomínám si na dobu prvních projektů Ensemble Martinů, flétnového kvarteta, které Miroslav Matějka založil. Jedním z nich byly právě komponované pořady z české poezie a hudby klasiků české hudební avantgardy. Ensemble Martinů rovněž vystupoval na festivalu v minulých ročnících, letos přináší tento námět v koncertu s názvem České doteky – Milostné tóny v podání Pavly Švestkové, Markéty Janáčkové a Miroslava Matějky v jeho hudební podobě.

Když si pozorně prohlédnete logo společnosti České doteky hudby, která, jak už bylo řečeno, Dvořákův festival pořádá, najdete vpravo nahoře ještě jakousi šifru, která zní EM-Art. Ona to není šifra, je to jedna z vrstev budování této malé hudební říše. Ono „EM“ je zkratka právě za Ensemble Martinů, tzn. zkratka je názvem agentury, která obstarávala produkci stejnojmenného komorního souboru. Stejně tak význam slova „doteky“ původně znamenal to, jak hudba emocionálně působí na posluchače, ale také, jak se dotýkají jednotlivé obory umění, totiž hudba a poezie. Matějka napsal ve své době pět či šest scénářů postavených právě na onom „dotýkajícím se“ obsahu v jednom společném prostoru, v diskografii Ensemble Martinů lze dohledat nahrávky těchto projektů.

Jak je už při tomto krátkém zamyšlení zřejmé, celý koncept provozování hudby, z něhož vychází i Dvořákův festival, vychází z propojování jednotlivých rovin věci (stejně tak bychom mohli rozvinout souvislosti mezi jednotlivými oblastmi hudby a jejich možnosti usouvztažňování). Je to způsob veskrze neakademický, což nevylučuje profesionalitu, naopak. Je to způsob kreativní, otevřený, způsob, který představuje reflexi nejrůznějších podob české kultury v minulosti a přenášení jejich nejlepších tradic do žhavé současnosti. Není divu, že se i u hudebního publika shledává se značným ohlasem.