Dvojčata, dvojice, dvojníci

29.01.2011 21:53

Zřejmě v tom bude nějaké hlubší tajemství, protože se již po desetiletí v různých časových intervalech vracím k tomu tématu z toho či onoho úhlu pohledu. Dvojníci v literatuře jako samostatný balík aspektů, od Dostojevského, Stevensona (schizofrenie a identita u Jekylla a pana Hyda), Jakuba Arbese (Il divino boemo, ten to vlastně odstartoval, pak jsem přečetl půl knihovny z té doby a zjistil, že to bylo oblíbené téma) a mutace toho námětu v proměnách (už zmíněný Stevenson, ale později třeba Gandalf, tedy znovuzrození), zkrátka materiál na dost tlustou studii.

Námět dvojčat se občas vrací v novinách, jejich „šestý“ smysl a více než u běžných sourozenců provázaná existence, různé články obecné nebo o konkrétní dvojici (výtvarnice sestry Válovy). V mém případě to je ale také rodinná záležitost, dvě mé tety, dcery bratra mé babičky, Jiřinka a Eva jsou dvojčata, a samozřejmě různé příběhy jsou součástí rodové mytologie, včetně úvahy o dalších potenciálních dvojčatech při každém novém očekávaném dítěti. Pak krajní případ, siamská dvojčata, to je ovšem vždy taková atrakce, jakou vždy zpráva o nich bývala, a zároveň položená otázka o tom, co je to vlastně lidské vědomí. Jsou to dvě bytosti nebo jedna? Jedno tělo a dvě duše?

Nu a pak dvojice v nejrůznějších souvislostech. Takřka neodmyslitelnou součástí představy o kultuře byly pro mne všechny ty dvojice – Voskovec a Werich, Laurel a Hardy od ranných studentských let,  na první dva navazující Šlitr se Suchým, jejichž písničky hrálo rádio každý den, hovořilo se doma vždy o Patovi a Patachonovi, v sedmdesátých letech k tomu přibyly dvojice písničkářů, jejichž řady se rozšířily takřka na standard tohoto žánru, pak byly i dívčí pěvecké dvojice (pravda, taky trojice, tria). Nu a pak třeba slavní bratří – Humboldtové, Grimmové, Veverkové (tak to byli bratranci, budiž), vždycky byly ty portréty na dopisních známkách v profilech za sebou… A čas od času se objeví nové dvojice (Benedikta), nebo tady dávno byly, jen nevystupovaly společně, nýbrž v jiných oborech a věděli o nich ti zasvěcenější (architekt Ladislav Lábus, bratr herce Jiřího Lábuse).

Několikrát se mi stalo, že jsem říkal, podívejte, tenhleten se podobá neskutečně téhle známé osobě. Stejné pohyby, stejná vizáž. Nevím, zda jsem si to namlouval, ale mnohdy mi to ostatní vyvraceli. Teď ale nedávno, je to asi týden, jsem se jednoho člověka (nebudu prozrazovat jeho jméno) ptal, zda mu někdo někdy řekl, že se podobá Milanu Chladilovi. Odpověděl mi, že ano, že mu to často říkali, když byl mladší.

Nevím, co z toho mám vyvozovat. Jestli za tím je jistý druh senzibility, který mne nutí si všímat vztahů mezi osobami v nejrůznějších souvislostech, sledovat jejich příběhy. Nebo jestli je to pouze skryté pedantství, školometský duch, který mne vede k tomu, abych si stále dělal ve věcech „pořádek“. Možná právě proto, že to je věc, kterou při tom všem, co dělám, nezvládám či zanedbávám, možná také proto, že mi prostě pořád chybí prostor na věci. Určitě tím důvodem není být tou klepnou, kterou zajímají bulvární drby „kdo s kým“.

Je ovšem pravda, že právě bulvár tyhle souvislosti zajímají. Dokonce je to tak, že jsem se domníval, že to u mne je nějaká prazvláštní posedlost, která mne u fenoménu „podvojnosti“ fascinuje, a jakýsi bulvární portál, tuším „Konvalinky“ nebo jak se to jmenovalo, mne upozornil, že opravdu nejsem sám, kdo si této věci všímá. Nu a v poslední době bylo pár takových příkladů, souvislostí, například onen příběh tragické lásky, který byl námětem nejznámější Shakespearovy hry a za pár set let muzikálu atd., které mne nakonec zavedly na webové stránky Wikipedie, kde jsem zjistil, že jsou zde kategorie bratři, sourozenci, manželské páry, umělecká dua apod.

Mám tedy usnadněnu práci, jestliže se chci trochu téhle problematice věnovat. Prozatím tedy několik krátkých a kratších kapitol.

1.
Slavní bratři
Bratři Grimmové

Hans Christian Andersen, Božena Němcová a Karel Jaromír Erben – a bratři Grimmové. Když vyslovíme jejich jméno, bude to první, co nás napadne – klasikové pohádky (či chcete-li pohádková klasika). Přitom je to jen zlomek jejich práce v oblasti jazyka a kultury, vezmete-li v úvahu třeba jejich Německý slovník, (práci na něm započali v roce 1838, v roce 1961, po 123 letech, vyšel poslední, třicátý druhý svazek). Gigantické dílo, podobně jako Česko-německý slovník našeho Josefa Jungmanna. Sbírání pohádek byla záležitost jejich rané práce v Kasselu, byť se tématu lidové slovesnosti věnovali – v souladu s romantickými idejemi – i později. Zakladatelé německé filologie, popřípadě germanistiky, Jakob (ale i Wilhelm) také právník, oba literární vědci, editoři starých textů atd. pobývali později v univerzitním městě Göttingen a posléze v Berlíně (Pruská akademie věd), kde oba zemřeli.
Od studentských let jsem vnímal jako malé jazykové tajemství používání výrazu „Gebrüder“ místo obyčejného „Brüder“, pak jsem pochopil analogii s „Geschwister“ (sourozenci), ale tajemství nezmizelo. Když se podíváte na náhrobky Jakoba a Wilhelma na Starém hřbitovu sv. Matouše v Berlíně, spíše zesílí.

bratří Grimmové
http://de.wikipedia.org/wiki/Gebr%C3%BCder_Grimm
http://de.wikipedia.org/wiki/Jacob_Grimm
http://cs.wikipedia.org/wiki/Brat%C5%99i_Grimmov%C3%A9
slovník
http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Deutsches_W%C3%B6rterbuch_Grimm_-_Titel_Band_1.png&filetimestamp=20060814160115
poštovní známky
http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:DBP_1959_325_Wohlfahrt_Sterntaler.jpg&filetimestamp=20080928004000
náhrobky
http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Alter_St-Matth%C3%A4us-Kirchhof_Grimm_Wilhelm_Jacob.jpg&filetimestamp=20090218174450

kompletní pohádky na projektu Gutenberg (v originále)
http://gutenberg.spiegel.de/?id=5&xid=969&kapitel=1#gb_found
texty na Wikisource
http://de.wikisource.org/wiki/Br%C3%BCder_Grimm

další stránky
http://www.udoklinger.de/Deutsch/Grimm/Inhalt4.htm
v češtině
http://www.pohadky.org/index.php?co=autori&autor=4
http://ld.johanesville.net/grimm

Alexander a Wilhelm von Humboldt

Vydáte-li se v Berlíně po historické třídě Pod lipami směrem k Braniborské bráně, nejvýraznější budova po vaší pravé straně bude Hulboldtova univerzita, nejstarší ze tří berlínských univerzit. Myslím si, že zmínka o ní je nejlepší způsob, jak otevřít téma dvou bratří, kteří – podle slov na stránkách německé Wikipedie – jsou osobnostmi, které ovlivnily jako žádný jiný sourozenecký pár v dějinách svou epochu. Zatímco Alexander otevřel nové horizonty svým přírodovědným bádáním, těžiště Wilhelmova přínosu jsou kulturněvědecké souvislosti se vzděláním, teorie státu, analytické zkoumání řeči, literatury a umění a aktivní politické působení při reformování základního a vysokého školství, jakož i pruského diplomata.
Pocházeli z významné  šlechtické rodiny. Wilhelmovi se dostalo velmi kvalitního vzdělání, již ve třinácti letech hovořil plyně řecky, latinsky a francouzsky. Na univerzitě v Göttingen se Wilhelm více než studiu práv, na která se původně zapsal, věnoval  filozofii a dostal se i do styku s výmarskými klasiky Goethem a Schillerem. Do Schillerova působiště, Jeny, se přestěhoval se svou ženou Caroline. S básníkem a dramatikem jej spojoval vztah k antice, jejíž filozofii, literatuře, umění a kultuře se Wilhelm Humboldt intenzívně věnoval. Jako velvyslanec Pruska v Římě, ale i v pozdějších státnických funkcích se Humboldt setkával s tehdejší elitou Evropy. Jakožto teoretik státu platí Humboldt jako otec německého liberalismu, na Vídeňském kongresu byl coby pravá ruka ministra zahraničí a pruského kancléře Hardenberga tím, kdo se zasazoval o svobodu a mír.
Ve věku 51 let se usadil Wilhelm von Humboldt v zámečku v Tegelu, přestavěném významným architektem  Karlem Friedrichem Schinkelem. Z této doby pocházejí i jeho jazykovědné teorie, z nichž znají i dnes studenti germanistiky například jeho dodnes v mnohém platné názory stavby jazyků podle typů.
Nejstarší berlínská universita, Alma Mater Berolinensis, byla založena na základě Humboldtovy iniciativy v roce 1809, v roce 1810 se zde začalo vyučovat podle koncepce, kterou Humboldt vypracoval.
Wilhelmův bratr Alexander byl už v roce 1804, po návratu z Ameriky, slaven jako „druhý Kolumbus“. Zakladatel geografie jako oboru empirické vědy cestoval po celém světě. Osobně prováděl svá zkoumání v oborech fyziky, chemie, geologie, mineralogie, vulkanologie, geobotaniky, klimatologie (izotermy) či oceánografie. Vytvořil vlastní „síť“ vědeckého bádání, a to je jeden z důvodů, vedle například neuvěřitelného množství korespondence s významnými vědci té doby (asi 30 000 dopisů), proč je považován dnes, ve „věku sítí“ za jakéhosi praotce této myšlenky, za objevitele principu propojení. Líbí se mi i myšlenka, kterou je vědec a cestovatel charakterizován na německé Wikipedii, totiž charakteristika jeho životního díla jako „otevřené knihy“.  Na těchto stránkách je rovněž odkaz na digitalizované Humboldtovo dílo, které si dnešní čtenář může v klidu své pracovny, daleko od papírového originálu, „otevřít“ a přečíst.
Jestliže jsem uvedl jeho bratra Wilhelma pohledem na berlínskou univerzitu, nemusím hledat dlouho nějakou paralelu ani u jeho bratra – Humboldtův proud by měl znát každý gymnazista.
http://de.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_von_Humboldt http://de.wikipedia.org/wiki/Alexander_von_Humboldt
http://de.wikipedia.org/wiki/Humboldt-Universit%C3%A4t_zu_Berlin
http://de.wikipedia.org/wiki/Humboldtstrom

Bratři Wrightové
Bratři Willbur a Orville Wrightové dali lidstvu křídla. Dávná antická idea, kterou máme spojenu se jménem Ikara, se stala realitou. Přesněji a „přízemněji“ stavba letadla těžšího než vzduch. Jejich Wright Flyer či Kitty Hawk, pojmenované podle malého městečka v Severní Karolíně (v dnešních dnech má asi 3000 obyvatel), vzlétlo 17. listopadu 1903. Letadlo uletělo během dvanácti sekund něco přes třicet šest metrů, výška byla tři metry. Přesto je toto datum, které si zapsali bratři po dvou letech pokusů, přelomové.
Absolventi střední školy a závodní cyklisté se nadchli pro dobovou módu plachtění. Řemeslně zdatní výrobci kol, které si také navrhovali, měli prostředky pro svého koníčka. Důležité také bylo, že se vydali správným směrem, totiž na zdokonalení řízení stroje. Navázali mimo jiné na práci německého konstruktéra Otto von Lilienthala, který sestrojil v roce 1891 první řiditelný kluzák Derwitzer (podle města Derwitz).

http://cs.wikipedia.org/wiki/Brat%C5%99i_Wrightov%C3%A9
http://cs.wikipedia.org/wiki/Wright_Flyer
http://en.wikipedia.org/wiki/File:Wright_Brothers_Memorial-27527-1.JPG
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otto_Lilienthal
http://www.libraries.wright.edu/special/wright_brothers/patents/
http://wright.nasa.gov/wilbur.htm
http://wright.nasa.gov/orville.htm
http://www.google.cz/images?client=firefox-a&rls=org.mozilla:cs:official&channel=s&hl=cs&q=Willbur+Wright&um=1&ie=UTF-8&source=univ&ei=P2JETYqPHceQswb34o3QDg&sa=X&oi=image_result_group&ct=title&resnum=5&ved=0CE8QsAQwBA&biw=1229&bih=518

Auguste a Louis Lumiérové
Bratři Lumiérové je pojem synonymní s počátkem filmu. Zatímco fotografie (chemická fotografie, jejímiž pionýry jsou Nicéphore Niépce a Jacques Daguerre) měla už své pionýrské začátky za sebou, první kinematograf byl patentovaný v roce 1894 Léonem Boullym. Přesto se za rozhodující datum počátku filmu uvádí 22. března 1895, resp. 28. prosince téhož roku. Důvodem je přítomnost (platících) diváků, totiž ono druhé datum je dnem prvního veřejného promítání. Podobně jako u prvního vzletu letadla bratří Wrightů byl pětačtyřicetivteřinový statický shot Dělníci odcházejí z Lumiérovy továrny vším, jen ne tím, co si dnes představujeme pod slovem film. Přesto to musel být šok, a svědectví prvních diváků, na něž se – v jiném z prvních filmů – řítila lokomotiva, dnes stěží někdo dokáže pochopit. Podstatné je, že tady vznikl záznam skutečnosti s časovým rozměrem, který spolu s vynálezem gramofonu, respektive jeho předchůdců, byl počátkem jiné reprodukce skutečnosti, než tomu bylo dosud. Epocha knihtisku a slova byla vystřídána epochou novou, v níž dominantní úlohu dostala vizuální (audiovizuální) kultura, vystřídaná za sto let kulturou multimediální a digitální.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Fratelli_Lumiere.jpg
http://cs.wikipedia.org/wiki/Auguste_a_Louis_Lumi%C3%A8rov%C3%A9
http://cs.wikipedia.org/wiki/Port%C3%A1l:Film

Bratři Čapkové
Jestliže se porozhlédneme po české literatuře, nebude zde velká nouze o dvojice spisovatelů. Neruda a Hálek, Hanka a Linda, Vrchlický a Zeyer (případně Herites)… To však byli přátelé, případně konkurenti. Sourozeneckých dvojic už tolik nemáme. Bratři Mrštíkové a pak bratři Karel a Josef Čapkové.

Psát jakkoli rozměrný článek rok po velkém výročí Karla Čapka by bylo v kontextu těchto stránek nejspíš nošením dříví do lesa. Ostatně myslím, že jsem jakousi zmínku už přičinil. Přesto by možná nebylo na škodu alespoň zdůraznit povahu bratří Čapků jako ikon české kultury trochu z literárněvědného odstupu, totiž říci, že zatímco ostatní spisovatelé, autoři, básníci i prozaici, jakkoli velcí až čítankoví, se uplatňují především právě v literárním prostoru. Bratři Čapkové jsou pak z těch, které vnímáme v širším kulturním a společenském kontextu. Karla také jako dramaturga Vinohradského divadla, novináře, překladatele francouzské poezie a autora svědectví o T. G. Masarykovi, Josefa rovněž jako výtvarníka a výtvarného kritika, jevištního výtvarníka a rovněž oběť fašistického režimu.

Přesto se význam obou bratří nedá měřit jako pouhý součet všech těchto aktivit, nýbrž je někde nad nimi, v obecnější kulturní intenci, překračující i interdisciplinární souvislosti, které nalezneme u řady jiných autorů té doby. Na druhé straně jsou tu některé momenty, které mne zajímají i samy o sobě. Například fotografie a její zapojení do knihy, svým způsobem unikátní (něco podobného v té době nalezneme jen např. u Jaromíra Johna v jeho Moudrém Engelbertovi). Josefův i Karlův zájem o „okrajové“ oblasti umění (Karlův Marsyas, Josefovo Umění přírodních národů či Nejskromnější umění), které se ukazují jak v literatuře, tak v umění nosnou myšlenkou, kterou Čapkové předběhli svou dobu: v druhé polovině 20. století se žánry jako detektivka či špionážní román nebo kreslené útvary integrovaly do „vysokého“ umění nebo se jím dokonce staly, ve výtvarném umění je pop-kultura něčím, co navazuje na ručně malované vývěsní štíty krámků před sto lety. Robotizace je dnes takovou samozřejmostí, že se zdá až banální o tom dnes ještě hovořit. Domnívám se, že každé velké dílo v průběhu času odhalí své další a další možnosti pohledu na něj. A tak tomu je i u bratří Čapků.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_%C4%8Capek
http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_%C4%8Capek
kompletní dílo K. Čapka v digitální podobě
http://www.mlp.cz/karelcapek/

Bratři Coenové
Ethan a Joel Coenové, první žijicí ze zde uváděných bratrských dvojic, tentokrát z filmového světa. Američtí režiséři, scénáristé, kameramani a producenti. Příklad umělců, u nichž se často používá výraz „kultovní“. (Pozoruhodné je, že slova kulturní a kultovní mají týž společný jazykový základ.) Svou kariéru začali v polovině osmdesátých let thrillerem Blood simple, což je hommage na film noir, doslovně „černý film“, filmový styl 40. a 50. let v USA. Film noir byl ovlivněn americkou kriminální literaturou a německým expresionismem, což jej kladlo do protikladu s hollywoodskou produkcí. A to je právě východisko filmové tvorby obou bratří.

Přiznám se, že mě vždycky zajímal film více jakožto umění než jako zábava, i když to druhé nevylučuju. Právě tady je ale příklad, kdy „nižší žánr“ se stává žánrem „vyšším“, jak jsem se o tom zmínil v předchozím článku, u bratří Čapků. Od film noir vede stylově k neo-noir, případně cyberpunku, který znamená i integraci jiných médií do filmu. Děj debutu bratří Coenonových začíná tím, že Abby, žena majitele baru Juliana Martyho, se zaplete s jeho zaměstnancem Rayem. Když se manžel dozví o nevěře, chce na detektivovi Lorenu Visserovi, který ji odhalil, aby oba za honorář deset tisíc dolarů oba sprovodil ze světa. A jak to pokračuje? To ať si každý najde – nebo se podívá na film. Více než tucet filmů dosud následuje, mezi jinými  Big Lebowski (1998), posledním (2010) je Opravdová kuráž (True Grit), ohlášeny jsou filmy Suburbicon a Gambit.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Brat%C5%99i_Coenov%C3%A9
http://en.wikipedia.org/wiki/Blood_Simple
http://www.csfd.cz/herec/2849-joel-coen/

2.
Slavní bratři / Esej
Je to pozoruhodný fenomén, zvláštní „tvar“ blízkosti. Jedním směrem, jakoby „od sebe“ jsou všichni ostatní lidé, kteří k sobě mají nebo nemají vztah daný nejrůznějšími okolnostmi, směrem druhým, „k sobě“ (nevím, jestli se hodí říkat konvergentně a divergentně či zda to působí škrobeně akademicky) jsou jednovaječná dvojčata, v jádru tatáž osoba, ale „dvakrát“.
Ona blízkost je daná rodem, „navždy“, tedy je pevná, i v případě, že je popírána. Bratři se více než jiné osoby bezvýhradně milují nebo naopak nenávidí. Ta druhá varianta může být častější z několika důvodů. Jsou to muži, a v případě, že převládne touha po dominanci, je to v háji. Ten druhý se buď podřídí, nebo – a to je častější případ, nastane jiskření, rozkol, nenávist. Ten druhý důvod spočívá právě v tom, že to nejsou dvojčata, a pak to znamená, že jeden je prvorozený. Už v Bibli je to pro toho druhého nepřekonatelná výhoda prvního, bez ohledu na zásluhy, snahu být lepší atd. Je pravda, že spor Kaina a Ábela, alespoň jak jsem tomu porozuměl, nespočíval v tomto momentě. Nicméně v tradiční patriarchální kultuře to bylo tak, že prvorozený měl všechny výhody z toho plynoucí. Byl následníkem, dědil, byl větší autoritou v rodině atd. Toto samozřejmě v dnešní době, kdy pyramidy tohoto druhu padly (ekonomická nezávislost dnešního člověka, ani ředitel podniku už není ten absolutní vůdce, neboť je odvolatelný správní radou, tím jsou dnes už jen diktátoři a kmotři mafiánských společenství), takže tento argument už nemá ony ostré hrany jako kdysi.
Pozitivní může být stále onen předobraz prvního, snaha se vyrovnat ovšem už nemusí záviset na pořadí narození.
Ovšemže tato úvaha vlastně vyčleňuje něco, co je vlastně v lidské kultuře výjimečné, neboť pouzí dva sourozenci, to je záležitost běžná teprve v posledním půlstoletí. Johann Sebastian Bach měl dvacet dětí a několik bratří se stalo slavnými hudebníky. Různost je ovšem u dvou bratrů oním výrazným zrcadlením právě proto, že lze srovnávat. Bratr Nikoly Šuhaje loupežníka zabíjel z jiných důvodů a za jiných okolností než Nikola, protože byl prostě jiný – a na pozadí jeho charakteru je zřejmější právě Nikolův. Jindy se uplatní jeden z bratří ve zcela odlišném oboru než ten druhý. Wilhelm von Humboldt byl jazykovědec, Alexander přírodovědec a cestovatel.
Bratrství je tak výrazným označení vztahu dvou nebo více lidí, že se používá v jiném než původním sourozeneckém významu, ve významu přeneseném. Volnost, rovnost, bratrství hlásala Velká francouzská revoluce, tedy bratrství bylo rovněž projevem rovnosti a svobody zároveň, na podobném základu se stmelovali Čeští bratří, slovem bratr se oslovují v některých politických stranách. Rudý bratr byl Shatterhandův přítel Vinnetou, český výraz „nezná bratra“ označuje tvrdošíjný individualismus a honbu za svým cílem bez ohledu na cokoli, tedy nárok absolutní. Také bratrství je tedy něčím absolutním, před čím bychom měli aspoň trochu potlačit svůj někdy bezmezný nárok na okolí. Mít bratra je dar.

3.
Možná bude i pokračování.

A je tady:

http://jan-k-celis.webnode.cz/news/dvojcata-dvojice-dvojnici-milenci/

 

Zpět