Douglas Noël Adams

Je s podivem, že mi to jméno donedávna nic neříkalo. Je pravděpodobné, že název Stopařův průvodce galaxií mě odradil předpokládanými konotacemi v záplavě druhořadé sci-fi té doby (pravda, nebyl jsem příznivcem ani té prvořadé jako Star Wars a Blízkých setkání třetího druhu, i když třeba Vetřelec mě naopak mimořádně fascinoval) či onoho podivného druhu knížek, které obsahovaly slovo „příručka“ či „průvodce“. A přitom v díle jiného svérázného spisovatele, o patnáct let staršího Roberta Fulghuma nechybí rovněž jedna rovina, charakteristická pro Adamse, kterou jsem zřejmě neodhadl, pokud jsem (a je to pravděpodobné) některou z jeho knížek držel opravdu v ruce.

Když jsem zmínil srovnání s Fulghumem, pocházejícím rovněž z anglofonní kultury (Fulghum je Američan, Adams Angličan), doplním data narození – Fulghum se narodil 1937, Adams 1952 (zemřel 2001). Pentalogie vycházela od roku 1979, první díl téhož názvu jako celý soubor, tedy Stopařův průvodce Galaxií v tomto roce, další části následovaly: Restaurant na konci vesmíru (1980), Vesmír a vůbec (1982), Sbohem a díky za ryby (1984) a Převážně neškodná (1992).   

Domnívám se, že úspěch, který se u jinak nepraktického muže na literárním poli projevil, je dán originální logikou vidění světa, imaginací svého druhu, která přináší spisovatelům této kategorie okruh fanoušků, kteří jejich životní postoje buď přejímají, nebo jsou jim určitým směrodatným vodítkem. Takovým spisovatelem byl zcela jistě Oscar Wilde se svým nápadem, v Obrazu Doriana Greye originálně zpracovávajícím vzájemnost života a umění, Lewis Carroll se svou Alenkou v říši divů či koneckonců naši Cimrmani (Zdeněk Svěrák se dožívá, jak média všude dávají na vědomost, osmdesáti let), určitě pak je právě takto svébytná poetika skupiny Monty Pyton, v něž vkládal Adams naděje (s Grahamem Chapmanem však daleko nedošli, protože se věnovali více než literatuře ginu). Příkladem zmíněné logiky u Adamse může být „teorie vnímající louže“, která nám může připomínat logiku raných filozofických úvah Járy da Cimrmanna, konkrétně jeho „úkrok stranou“.

Určitě sympatický je u Adamse jeho vztah k ekologii. Ještě je můžeme vidět je název rozhlasového seriálu a později knihy, v projektu Zachraňte nosorožce se projevil i Adamsův humor, když si při výstupu na Kilimandžáro v roce 1994 na sebe vzal kostým tohoto zvířete, který si pak každý z účastníků na chvíli oblékl. U nás má osobnost Douglase Adamse zřejmě značnou obec příznivců, o čemž svědčí i Ručníkový den, happening či svátek, o němž si každoročně 25. května v Praze a v Brně jeho účastníci sebou vezmou ručník, nejdůležitější věci, které musí „stopař po Galaxii“ mít.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Douglas_Adams
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ru%C4%8Dn%C3%ADkov%C3%BD_den