Dóm ve Frankfurtu n. Mohanem

30.01.2011 12:37

 

Císařský dóm svatého Bartoloměje je největší sakrální stavba ve Frankfurtu nad Mohanem. Jakožto bývalý volební a korunovační kostel římsko-německých císařů je dóm jedním z nejvýznamnějších staveb německých dějin. V 19. století představoval symbol národní jednoty.

Dnešní stavba je třílodní halový kostel, jehož základní formou je vzhledem k velmi krátké raně gotické hlavní (podélné) lodi a velmi dlouhé příčné lodi. Monumentální západní věž (15. století) se svou neobvyklou kopulí patří k velkým dílům německé gotiky.

Frankfurtský dóm nebyl nikdy katedrálním kostelem biskupa a ani stavebně nepatří k největším sakrálním stavbám střední Evropy. Jeho význam spočívá více v politicko-historické roli jakožto národního symbolu v Svaté římské říši národa německého. Dóm nicméně je i architektonicky pozoruhodný, i když nikoli pro svou velikost nebo uměleckohistorické role v komplikované stavební historii. Architekti většiny částí jsou neznámí. Císařský dóm sv. Bartoloměje je největší kostel biskupství v Limburku.

Nejcennější relikvie je kryt lebky apoštola Bartoloměje, který je od roku 1239 patronem kostela. Bartoloměj, který je podle synoptických evangelií Matouše, Marka a Lukáše jeden ze dvanácti evangelistů Kristových, je zřejmě identický s Nathanaelem z Káně galilejské (Kanaan), jehož obrácení na víru se líčí v Janově evangeliu. Tento Nathanael byl synem (hebr. bar) Tholmaje, tedy Bar-Tholmaj.

Podle legendy působil Bartoloměj po smrti Kristově jako misijní apoštol v Arménii a Indii.  Léčil nemocné, například „zlým duchem posedlou“ dceru arménského krále Polymia. Ten se na základě zázraku obrátil na víru. Když byly zbořeny pohanské chrámy, obrátili se pohanští kazatelé na jeho bratra Astyagea a ten prý dal rozkaz, aby Bartoloměji stáhli z těla kůži za živa. Jiná varianta mučednictví hovoří o stětí hlavy. Podle pozdějších legend byl na ostrově Lipari poté, co sem rakev s tělem přinesly vlny, postaven kostel. Ten později zbořili Saracéni v r. 831. (Na českých stránkách Wikipedie jsou osudy Bartoloměje vylíčeny podstatně zevrubněji.) Bartolomějův reliéf se ve frankfurtském dómu nachází na severní zdi křížové chodby. Německý císař Otto III. převezl Bartolomějovy ostatky do Říma, kde byly umístěny v nově zřízeném klášteře. Když se pak vydal císař Friedrich v doprovodu mohučského arcibiskupa Christiana I. na válečné tažení do Itálie, naskytla se příležitost odvézt odtud pozůstatky do Německa. Podobným způsobem byly ze zničeného Milána převezeny ostatky Tří králů a umístěny do kolínské katedrály.

V letech 1562 až 1792 se konalo ve frankfurtském domu deset korunovací císařů. Původně byli císaři korunováni ve Svatopetrské katedrále v Římě. Podle Zlaté buly Karla IV. byl od roku 1356 místem korunovací určen Frankfurt. Královské volby se od pozdního středověku konaly ve Volební kapli, přistavěné jižně k chóru, která jinak sloužila jako knihovna. Pro volbu byl určen zvláštní otlář a sem stolic, které byly při volbách pokryty červeným sametem. Mezi kurfiřty, kteří panovníka volili, byli zprvu tři duchovní – mohučský arcibiskup jakožto první kancléř za Německo, kolínský arcibiskup jakožto první kancléř za Itálii a trevírský arcibiskup za Burgundsko – a čtyři světské osoby, mezi nimiž byl český král.

Císařské volby řídil mohučský arcibiskup. On a další dva duchovní kurfiřti přivítali nově voleného císaře u portálu křížové chodby svěcenou vodou a doprovázeli jej ke korunovačnímu oltáři před lektoriem v hale dómu. Před zraky duchovních a světských kurfiřtů a jiných knížat, zástupců říšských stavů a delegací z ciziny pomazal konsekrator (mohučský arcibiskup) císaře chrisamem (směs balšámu a oleje, odtud rčení „hlava pomazaná“, kromě hlavy ale ve skutečnosti bylo pomazáno ještě několik přesně specifikovaných míst, např. na hrudi či napravé ruce). Dále mu dal meč, nasadil mu prsten a oděl jej císařským kabátem. Všichni tři duchovní mu nasadili na hlavu císařskou korunu, nato císař přísahal na evangelium a byl veden k císařskému trůnu. Tím získal říši do svého vlastnictví. Nakonec se zpívalo Te Deum.

Historie stavby byla, podobně jako tomu je u takovýchto velkých katedrál pozoruhodná. Jedná se vždy vlastně o několik staveb. V tomto případě to byla merovejská palácová kaple (stavba I), karolínská palácová kaple (stavba II/IIa) za Karla Velikého a jeho následovníka Ludvíka Svatého, karolínský kostel svatého Salvatora (stavba III, zatímco po dělení říše mezi tři syny Ludvíka podle smlouvy ve Verdunu Karlova oblíbená falc byly Cáchy, Ludvík Německý zvolil za své sídlo  východní říše, principalis sedes orientalis regni“, Frankfurt), a posléze románská přestavba a patrocinium sv. Bartoloměje (stavba IV). Posloupnost stavby pak lze popsat v nejhrubších rysech podle jednotlivých částí – raně gotické hlavní lodi, vrcholně gotického chóru, transeptu (příčné lodi) postavené na místě původní karolínské lodi, která zde stála pět set let a byla stržena krátce před dokončením chóru, a konečně západní věží, která je, podobně jako tomu je u jiných katedrál, chloubou celé stavby, a v tomto případě je označována za „korunu města“. Kolem roku 1700 pak došlo k barokní přestavbě, poslední významné změně ve výstavbě dómu sv. Bartoloměje.

Je tu celá řada dalších témat, které stojí nejen za zmínku, období evangelické církve a opětovného návratu k církvi katolické, renovace v polovině 19. století, velký požár 1866 a rekonstrukce, zvláště západní věže do podoby, jakou ji dnes známe i my, novogotická přestavba interiéru, další zničení v roce 22. března 1944 a poválečná druhá rekonstrukce, řada nádherných prastarých památek, zvony, varhany. Na to tady ovšem už není čas a prostor. Mnohé nalezneme v řadě odkazů.

http://de.wikipedia.org/wiki/Frankfurter_Dom
http://de.wikipedia.org/wiki/Bartholom%C3%A4us_%28Apostel%29#Biblische_.C3.9Cberlieferung
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bartolom%C4%9Bj_%28apo%C5%A1tol%29
http://de.wikipedia.org/wiki/Frankfurter_Stadtgel%C3%A4ute
http://cs.tixik.com/frankfurt-am-main-930659.htm
http://www.nemecko.travel/CSY/kultura_a_zabava/moznosti_nakupovani_tlshopping-id1078-fstadt_topshopping.htm
 na těchto stránkách
http://jan-k-celis.webnode.cz/news/nemecka-mesta/

Zpět