Decadence now!

31.10.2010 10:46

Decadence Now! Za hranicí krajnosti
30.9.2010 - 2.1.2011
kurátor: Otto M. Urban

V teorii umění se v posledních letech stále více objevují pojmy dekadence a dekadentní, často také v souvislosti se současným uměním. Obecnost pojmu dekadence, respektive jeho paralelní existence i vně sféry umění, umožňuje nové metodologické postupy a kombinace, objevuje nová teritoria a vztahy. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. Dekadence je pevně spojena i s jasným postojem krajního individualismu. /
 V této souvislosti je patrný i zvýšený zájem o dekadenci ze strany odborné i laické veřejnosti. Výstavy představující díla dekadentního umění vyvolávají nadšené reakce, stejně jako provokují veřejné skandály. Vždy ale otevírají diskuzi k celé řadě klíčových témat jako odcizení, ošklivost, krása, halucinace, smrt, pornografie, násilí, drogy, nemoc, šílenství, která formují základní otázky současné kultury a společnosti.
/
Výstava Decadence Now! Za hranicí krajnosti je mezinárodním projektem, který koncepčně pracuje s pojmem dekadence v současném umění. Výstava není dělena chronologicky, ale tematicky do pěti oddílů, jež na sebe plynule a logicky navazují a vytvářejí tak pomyslný a uzavírající se kruh.

To jsou tři odstavce z textu, kterým je charakterizován výstavní projekt, který lze bezesporu označit jako zásadní záležitost kulturního dění u nás na podzim tohoto roku.
(na stránkách Galerie Rudolfinum, u textu změněno pořadí sekvencí)

Část výstavy, která probíhá v Rudolfinu, je uváděna na stránkách Facebooku takto:

Výstavy představující díla současného dekadentního umění vyvolávají nadšené reakce, stejně jako provokují veřejné skandály. Ukazuje se, že i témata zdánlivě zastaralá a neaktuální, jako např. cenzura, se v kontextu nové politické korektnosti opět dostávají na scénu. Výstava představí současné umělce a jejich díla z oblasti malby, plastiky, fotografie i videa v pěti hlavních kapitolách, z nichž kapitola Pop, rozšířena o samostatnou instalaci „Pokoj č. 13“ v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, ukáže současné dekadentní trendy také v módě či designu.

Kapitoly výstavy:
Krajnost sebe: Bolest
Krajnost těla: Sex
Krajnost krásy: Pop
Krajnost mysli: Šílenství
Krajnost života: Smrt

V rámci výstavy Decadence Now! Za hranicí krajnosti se uskuteční široká řada doprovodných programů zahrnujících filmová, divadelní představení, hudební festivaly, koncerty, přednášky, diskuse, publikace. /

V okamžiku, kdy jsem vstoupil do prvního sálu výstavy v Rudolfinu, jsem si uvědomil závažnost projektu, jaký u nás dlouho nebyl realizován. Vzpomněl jsem si na reakce na výstavu Damiena Hirsta, na níž vlastně bylo jen pár věcí (přes účinnost jeho děl jsem si říkal, a to je všechno?), slyšel jsem o několikahodinových frontách (to je výborné, to už je jako v Louvru, tady naposled na Valdštejnské výstavě ve Valdštejnské jízdárně). Zřejmě jsme vystihli dobrý čas, nečekali jsme prakticky vůbec.

Hlavou mi blesky především tři momenty: První, že v Praze uvidíme díla, která zřejmě není jednoduché sem dostat – vzhledem k provincionalismu, jejíž kartu hrají takoví jako Milan Knížák (neskutečný paradox, ten, který který svou celou slávu založil na Fluxu), a vzhledem k finanční náročnosti něco podobného realizovat. Ale časy se mění i zde, to jsem pochopil, když jsem viděl Kaplického v DOXXu (J. Anděl je jedním z těch nejschopnějších, ověřených Amerikou už v osmdesátých letech atd.), zaregistroval nové galerie (první byla Heda Mládková, pak Švestka, ten otevřel svou pobočku tuším vloni v Berlíně, zkrátka teď už rostou jako houby po dešti).

Druhá věc, že se jedná o koncepční práci, totiž že tady máme ucelené téma v širším kontextu a na několika místech. To zdaleka nebývá samozřejmé. Ovšem, mohou být i „objevné“ výstavy, které ukážou problém z nového úhlu pohledu nebo vycházejí z toho, že se nějaké věci třeba doslovně objevily, nebo se svezou ze všech koutů světa (ale to si většinou může dovolit Londýn, Vídeň či Paříž). Opačným příkladem byl pro mě Mucha v Obecním domě, zkrátka něco podobného, jako se omílají koncerty Vivaldiho či Mozarta v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, kde pro turisty hraje, nepříliš nadneseně řečeno, kdo má právě čas.

A třetí věc, že je to téma, které vyloženě visí ve vzduchu. A to v plné šíři. Devalvace hodnot, ať tak či onak pojatá, paralela ve společnosti pojmenovaná jako „krize“ (hospodářská, ale taky mravní, vyvolávající následně – i očistnou – kritičnost), chaotičnost dnešní doby, vnímaná jako hrozba, možná spíš neukotvenost či nezajištěnost, a pak existenciální pocit úzkosti, který může mít i řadu vnějších okolností, včetně reakce na konzumní a povrchní životní styl, může mít ekonomické či ekologické akcenty, ale pramení především z podstaty lidské existence.

S těmito pocity jsem vstoupil do prostorů noblesní budovy na nábřeží (pomíjím záblesk zlomyslnosti, že téma, které můžeme vnímat také souřadně s pojmem „alternativa“, je prezentováno někde, kde byl kdysi parlament a které patří k těm nejoficiálnějším místům v Praze). Nemohu říci, že by se mi výstava „nelíbila“. Některá díla opravdu „zabírají“, nechci uvádět jednotlivá, to by muselo být obšírnější pojednání – nebo snad přece, oba fotoobrazy Gottfrieda Helnweina či z našich věci Jana Pinkavy, samozřejmě se člověk zasměje Hitlerovi jako předložce či parafrázím budovatelských soch jako Mickey Mausů, ta komika k absurditě patří, nicméně měl jsem pocit, že to byly spíše výjimky než pravidlo.
Mohu tento dojem svádět na skutečnost, že to jsou věci, které byly razantní, provokativní před třiceti lety, například „boj“ Gilberta a George mi připadá, alespoň v Čechách už trochu pasé, homosexuálům se přece už, alespoň v mladé generaci, nikdo nevysmívá a nikdo je neuráží. To je jen příklad, a myslím, že platí obecně, travesty show byla před pár lety hitem pomalu na každé malé vesnici coby součást venkovské zábavy a nevím, jestli na ni ještě dnes někdo chodí. Tedy paradoxně v Čechách, které jsou určitým způsobem „otevřené“, působí některá témata „zastarale“ - byť krásný obraz ztopořeného údu v těžkém zlatém rámu je nejspíš typicky dekadentní, ale v době, kdy jsou na každém krámku běžně přístupné porno-časopisy, mu chybí ona „zakázanost“, jakou by disponoval na konci 19. století.
To nic ale nemění na tom, že jsem neměl onen intenzívní zážitek, kdy člověka mrazí. V případě décadence že by pocit hrůzy, děsu, nechutnosti, hnusu byl tak silný, že by se člověku obracel žaludek. Chápu, že k dekadenci patří třeba také stylizovanost, která třeba brání naturalistickým polohám, chápu, že jsem možné mnohé viděl a moje „hranice“ mohou být posunuty někde jinde, nicméně odmítám, že by mi scházel onen druh citlivosti, který by mne roztřásl přes silným uměleckým dílem. A dám hned příklady, které mne takto oslovily a které mohou sloužit k porovnání s představou, kterou o dekadenci mám:  

Hned na počátku je Mršina, báseň Charlese Baudelaira, která je děsivá tím, na kterém kontrastu je postavena. Samotný motiv zapáchajícího mrtvého těla u cesty, dobře, je to hnusné, ale ten efekt spočívá v tom, že milenec říká své milé (v okamžiku, kdy jiní laškují, snesli by jí modré s nebe), takto budeš ty také jednou vypadat. Z výtvarného umění některé Kupkovy vize z počátku dvacátého století či Munchův Křik, ale také symbolistické obrazy Jamese Ensora, ze staršího samozřejmě Goya, El Gréco, ale i novější – dodnes, když si vzpomenu na instalaci Ilji Kabakova v Centre Pompidou, mi běhá mráz po zádech, ale třeba taky Otto Dix atd.. To není ale zhlížení se v minulosti, stejně tak, dokonce mnohdy silněji v dnešním kontextu tady máme třeba knihy Chucka Palahniuka, Philipa Rotha atd.. Nebo film Sedm film Davida Finchera, jedna z nejobludnějších věcí, která kdy byla natočena. Ale můžete také jít až do středověku, Isenheimský oltář Mattiase Grünewalda nebo Hieronymus Bosch třeba. A ovšem Markýz de Sade, abych nevynechal jednoho z nejdůležitějších. A určitě bych si vzpomenul na řadu dalších.

Tak, ovšem to je jen jedna stránka věci. Ještě, ať nezapomenu, v Praze proběhla před pár lety výstava Dekadence, s námětem té české dekadence na sklonku 19. století. Krásný katalog mají v shopu v Rudolfinu. Katalog k letošní výstavě ještě na pultě nebyl. Nechci kritizovat, přestože je ve světových galeriích běžné, že při otevření výstavy je katalog k dispozici. V Čechách se žel mnohdy stává, že není katalog žádný.

Nechci kritizovat už proto, že si uvědomuju obrovitost celého projektu. Když si pročtete brožurku k němu a zjistíte, že nejen, že se výstava v Praze koná na několika místech, vedle Rudolfina hned naproti v Uměleckoprůmyslovém muzeu, ale také v DOXXu (Gilbert & George), v Domě umění města Brna (Joel-Peter Witkin), v Západočeské galerii v Plzni (Josef Bolf, Ivan Pinkava), když zjistíte rozsah doprovodných akcí, koncertů (např. Monika Načeva) či filmových projekcí nejen v Praze, besed či čtení (Ivan Wernisch) atd. atd., musíte smeknout klobouk. Nejsem si jist, zda v Čechách byl kdy takto rozměrný projekt výtvarného umění. V oblasti populární hudby, která je určena širšímu publiku, se festivalová scéna rozšířila po Listopadu velmi rychle. Ve vážné hudbě je mezinárodní prezentace na jedné straně zlatým pokladem české kultury (Pražské jaro), na straně druhé větší bohatost či širší způsob pojetí je záležitostí poslední dekády (můj příklad: regionální Dvořákův festival).

Takže, jen tak dál!!!

Odkazy
Dekadence

http://www.google.cz/search?client=firefox-a&rls=org.mozilla%3Acs%3Aofficial&channel=s&hl=cs&source=hp&q=james+ensor&btnG=Vyhled%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD+Google (Ensor)
http://fr.wikipedia.org/wiki/Fichier:Bal_du_rat_mort.JPG
http://www.moma.org/visit/calendar/exhibitions/312

Philip Roth
http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=15423
Chuck Palahniuk, poslední knížka
http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=26733
Charles Baudelaire
http://www.baudelaire.cz/works.html?aID=1&artID=31&artIDtran=5
http://fr.wikipedia.org/wiki/Charles_Baudelaire
Sedm / Se7en
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sedm_%28film%29

Décadence now!

http://www.decadencenow.cz/
http://www.youtube.com/user/GalerieRudolfinum#g/c/AEEFAE0C92954D12

Samozřejmě se stojí za to seznámit. Tady alespoň pár odkazů, ostatně můžete brouzdat po internetu, tak jako budu nadále i já.

Jeff Koons
http://www.artknowledgenews.com/Jeff_Koons_MCA.html
http://www.jeffkoons.com/site/index.html
http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=526
http://www.designmagazin.cz/umeni/15340-jeff-koons-navrhl-sedmnacte-sportovni-bmw-art-car.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeff_Koons

Gottfried Helnwein
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gottfried_Helnwein
http://cesko.helnwein.com/

Matthew Barney
http://www.cremaster.net/#

http://cremasterfanatic.com/

Robert Mapplethorpe
http://cs.wikipedia.org/wiki/Robert_Mapplethorpe

Jména, jak jsou uvedena na výstavě v Rudolfinu podle kapitol:
Krajnost sebe: Bolest
Matthew Barney, Genesis Breyer P-Orridge, Gilbert & George, Gottfried Helnwein, Damien Hirst, Jürgen Klauke, Robert Mapplethorpe, Yasumasa Morimura, Catherine Opie, Pierre et Gilles, Cindy Sherman, Andreas Sterzing, Joel-Peter Witkin, David Wojnarowicz
Krajnost těla: Sex
Nobuyoshi Araki, Marc Bijl, Wim Delvoye, Martin Gerboc, Jake a Dinos Chapman, Jeff Koons, Niba, ORLAN, Jan van Oost, Pierre et Gilles, Andres Serrano, Cindy Sherman, Géza Szöllősi, Tsang Kin-Wah, Joel-Peter Witkin
Krajnost krásy: Pop
Boaz Arad, Ondřej Brody, Jiří Černický, David Černý, Gilbert & George, Martin Gerboc, Gottfried Helnwein, Zsófia Keresztes, Nick Knight, Alexander Kosolapov, David LaChapelle, Zbigniew Libera, Alexander McQueen, Robert Miller, Yasumasa Morimura, NIBA, Shimon Okshteyn, Erwin Olaf, ORLAN, Pierre et Gilles, Jamie Reid, Terry Rodgers, Comenius Roethlisberger, Paolo Schmidlin, Richard Stipl, Géza Szöllősi, Mark Ther, Maciej Toporowicz, Joel-Peter Witkin
Krajnost mysli: Šílenství
David Bailey & Damien Hirst, Matthew Barney, Josef Bolf, Gottfried Helnwein, Jake and Dinos Chapman, Jürgen Klauke, Joachim Luetke, Ikuko Miyazaki, Yasumasa Morimura, Catherine Opie, Zhang Peng, Joel-Peter Witkin
Krajnost života: Smrt
Steven Gregory, Keith Haring, Damien Hirst, Václav Jirásek, Robert Mapplethorpe, Jan van Oost, Ivan Pinkava, Joel-Peter Witkin

Zpět