Davidovo bratrstvo

Davidovo bratrstvo 
fenomén německé kultury

Davidovo bratrstvo, v originále nazvané die Davidsbündler (doslovně příslušníci či členové Davidova spolku či bratrstva), je záležitost německé hudební kultury 19. století. Je to fiktivní umělecký spolek žijících a zemřelých umělců, který vyvolal v život romantický skladatel Robert Schumann. Ti žijící se scházeli pravidelně v kavárně Zum Arabischen Coffe Baum (U arabského kávovníku) v Lipsku, jednom z nejstarších podniků tohoto druhu v Evropě – vedle Café Procope, nazývaného rovněž Le Procope v 6. arrondissementu v Paříži. Lipská kavárna byla poprvé zmíněna v roce 1556, od roku 1711 lze doložit, že zde byla podávána káva, hudebníci z okruhu Davidova bratrstva se zde scházeli od roku 1833.

 Spolek navazoval na tradici tajných spolků, které byly v té době velice oblíbeny, vzorem pro Davidovo bratrstvo byli Serapionovi bratři (Serapionsbrüder), jejichž duchovním otcem byl romantický spisovatel E. T. A. Hoffmann, v jehož berlínském bytě se scházeli po Hoffmannově přesídlení z Drážďan do Berlína v roce 1814. Jméno "Davidsbündler" se objevuje již v prvním stejnojmenném Schumannově eseji o hudbě, který vydal v roce 1833 Karl Herloßsohn ve svém časopise Der Komet. Vypravěč zde fantazíruje o papírovém útržku, který kdosi s ostrým, křivým nosem vyhodí z okna. Na zadní straně je napsáno: „Nálezce! Jsi vyvolen k velkým a dobrým věcem. Měl by ses stát členem Davidova bratrstva, překládat spolková tajemství světu, který zde má ubít filistry, hudební i jiné! Teď víš všechno – konej! Neřiď se v žádném případě maloměstsky, ale ujížděj bláznivě. Mistři Raro, Florestan, Eusebius, Friedrich, Bg., St., Hf., Knif, ten, kdo vstoupil na balkon na St. Georg." Pokračování se lze dočíst v Novém časopisu pro hudbu (Neue Zeitschrift für Musik), který Schumann založil v dubnu 1834.

Robert Schumann, nejvýznamnější člen bratrstva, sám sebe nazýval Jeanquirit či Julius. Velkou roli hrály dvě fiktivní osoby Florestan und Eusebius, do nichž se Schumann personifikoval. Ochráncem bratrstva byl biblický David, korunovaný pěvec a vítěz nad obrovským filistrem Goliášem. Podle fiktivní výpovědi Florestana bylo úkolem Davidova bratrstva „utlouci filistry, hudební i jiné.“ Sledovali cíl, odvrátit se od starých, konzervativních postojů a otevřít nové cesty pro umělecké formy hudby a umění.

Vtaženy byly i osoby, které se na aktivitách Davidova bratrstva nikdy nepodílely, a označeny smyšlenými jmény, jako například

Felix Mendelssohn-Bartholdy – Meritis
Christiane Apitz – Charitas (Schumannova láska v letech 1831 – 1837)
Ernestine von Fricken – Estrella (Schumannova snoubenka 1834/35)
Clara Wieck – Zilia nebo Chiara, popř. Chiarina (Schumannova snoubenka a později žena)
Friedrich Wieck – Mistr Raro (Clařin otec)
Sophie Kaskel – Sarah (klavíristka)

Schumann řadil k členům Davidova bratrstva i velké skladatele minulosti, např. Ludwiga van Beethovena či Franze Schuberta. Spolek a jeho členové hráli velkou úlohu i v Schumannově díle, tak např. v op. 6 nazvaném Davidsbündlertänze, či v Karnevalu (Carnaval), op. 9, nebo v Klavírní sonátě fis moll, op. 11. Těmto dílům se budeme věnovat ve zvláštních příspěvcích.

Výchozí článek na německé Wikipedii
https://de.wikipedia.org/wiki/Davidsb%C3%BCndler