Cirkus Rudolf Berousek v Jičíně

Včera jsem se vypravil s Barčou (vnouče, pět let) do cirkusu. Už dříve jsem se v jednu chvíli zajímal o to, jak to v současnosti je s tradičními českými cirkusy a věděl jsem, že pod názvem Berousek vystupuje vlastně několik podniků, když jsem si ale chtěl upřesnit dobu představení, vyhledávač mě sveřepě odkláněl na Národní originální cirkus Berousek, který v tuhle dobu ale pořádá svá vystoupení v Kutné Hoře (ani v kalendáři akcí na jičínských webových stránkách nebyla žádná informace), a musel se tedy spolehnout na ženu, která si pamatovala začátky vystoupení (teprve později jsem dohledal stránky Rudolfa Berouska a další informace).

Už podle toho, co se povídalo, jsem věděl, že tenhle cirkus nemá medvědy a další velká zvířata jako jeho zmíněný jmenovec, ale už v prvním okamžiku po vstupu do šapitó, postaveného na volné ploše nedaleko jičínského zimního stadiónu, užívaného jindy jako parkoviště právě pro tamější akce, mě překvapily malé rozměry kruhu manéže, a říkal jsem si, jak se mi později opravdu potvrdilo, že tenhle cirkus jezdí po malých městech a bude svým vystoupením skromnější. To by ale přece nemuselo vadit, jedinečný zážitek si můžete odnést i z představení, které nemusí být bombasticky hýřivé, dech se vám může tajit nad výkony akrobatek těsně mezi sloupy pod střechou i tak, a hřejivý pocit si může odnést z jedinečné rodinné atmosféry.

Z toho všeho, co jsem zmínil, tu ale bylo mnohé naopak a lecčeho nedostatek. Hřejivý pocit určitě nepřineslo půlhodinové zpoždění začátku představení, dvakrát omlouvané, zatímco postarší žena v černém přiléhavém trikotu, svými perleťově blyštivými rty tak trochu parodie na playmate pánských magazínů (byť vím, že tenhle glitter-styl tak trochu k cirkusu patří), roznášela svítící vrtulky a jiné LED předměty. Jeden tatínek, který se už trochu výhružně ptal, na co tak dlouho čekáme, zůstal bez odpovědi, a žena se vrátila teprve poté, co konečně začal program, a po celou dobu představení se pak protahovala mezi publikem se zdviženými pažemi a nabízela cukrovou vatu (50,-, kolik musely stát ty vrtulky, které, stejně jako hot-dogy, někteří tatínkové kupovali dokonce po dvou!).

O řečenou hřejivost usilovali účinkující možná tím, že klaun (který ovšem měl do alespoň řádně namalovaného clowna, všimněte si toho, že jsem se k jeho označení zdráhal použít ten tradiční pravopis, opravdu daleko) podal návštěvníkům v první řadě v lóžích kolem dokola ruku, stejně tak jako dva malí kluci-klauni, kteří měli alespoň odpovídající kostýmy, házeli pak při svém druhém výstupu dětem míč a ukázali palcem nahoru, když jej dostali správným způsobem vrácený. Klaun celou dobu pískal na píšťalku, jedno z jeho vystoupení spočívalo v tom, že z publika pozval tuším pět dětí (nakonec pak, když se jedno stydělo a muselo se vrátit, i jednoho dospělého), navlékl jim paruky a rozdal hudební nástroje, na které pak „hrály“ („zahrál“ zvuk z režie), druhé pak, že postupně inscenoval skeč dvojice motocyklisty a stopařky. Sám nepředvedl nic, kromě toho, že dvakrát klopýtl a upadl do pilin.

Velkolepost nedělní kulturní události měly zřejmě navodit LED PAR reflektory či lineární stroboskopické projekce, úvodní mlha v manéži či podobné efekty, s jakými se můžeme setkat ve vybavení diskoték či na rockových koncertech, a hlasitá hudba, neboť o uhrančivosti vlastních výkonů, které jsou vedle karnevalového veselí tím důvodem, proč chodíme do cirkusu, nebylo, až na pár výjimek, možné vůbec hovořit. V první polovině před přestávkou, v níž se ze zvířat v prostoru manéže objevili dva poníci a čtyři malí pejskové, kteří jezdili v dálkově řízeném dětském autíčku, to byla jediná akrobatka vytažená na laně pod střechu, která předvedla standardní výkon, který si zasloužil ocenění potleskem. Člověk si uvědomuje i nebezpečnost tohoto oboru (v jiném z cirkusů z rodu Berousek, Original cirkus Sultán se před necelým rokem při vystoupení v slovenské Prievidzi zřítila, naštěstí bez trvalých následků, z osmi metrů dvojice akrobatů), mohu částečně rozumět i dnešním tvrdým ekonomickým podmínkám v jakékoli podnikáni v oblasti kultury a zábavy, nicméně tohle je opravdu málo, zvláště když si řekneme, že za srovnatelnou cenu předvádí, alespoň podle programu, Národní cirkus Berousek podstatně více (vstupenky na představení, které jsem viděl, stojí 200 korun pro dospělého i dítě, dítě do dvou let zdarma, do lóže pak dospělý 250, dítě 200 korun, v Národním cirkuse 280 dospělý, 180 dítě, do lóže pak dražší, 350 a 250 korun za představení o půl hodiny delší, zdarma děti do 3 let).

Po přestávce, ohlášené slovy, že bude trvat pět minut, protáhne se na deset a za čtvrt hodiny se tady znovu setkáme, což ve skutečnosti znamenalo půl hodiny (kdyby aspoň konferenciér nevtipkoval!), během níž se mohly svézt na dvou ponících za 30 korun (druhý přišel právě na tu přestávku), jsme viděli právě ty dva poníky a nakonec ještě jednoho bílého koně a jednu opičku, která ovšem nedělala nic, než se seděla na hřbetě poníka (opičí show je jedním z high points jiného berouskovského cirkusu, Bernes), a tím byla kapitola cvičeného zvířectva vyčerpána. Žádná drezúra větší skupiny koní či voltiž, s alespoň jednou akrobatkou na koňském hřbetě, vznášející se v bílém kolem manéže (jak poetická a svůdná záležitost!), žádná další zvířata, natož sloni či krocení šelem za mříží, o přestávce vybudovanou kolem manéže – což jsem samozřejmě nečekal, to bychom museli opravdu jít někam jinam či se posunout o několik desítek let zpátky a bylo by nefér srovnávat nesrovnatelné.

Skrovná ovšem byla i samotná akrobacie, po poněkud dramaturgicky nevyužitém motivu pavoučí sítě, kterou dva silní muži přenesli doprostřed manéže a jíž dvě akrobatky prostě jen prolezly, než byla zase odnesena (při intenzívním metání stroboskopickými paprsky, které mělo opět svou působivostí nahradit vlastní obsah, se jedno dítě za mnou, strachem málem rozplakalo), se konečně – opravdu už před koncem – začalo něco dít. Dvě čísla, která byla po přestávce jediná byla na přijatelné úrovni, první akrobacie s kuželkami a hula-hop s desítkou obručí, kde měly světelné efekty umocňující pohled na jeviště skutečně smysl, neboť rozehrávaly na pastelových barvách obručí  poutavou hru světel, a pak opravdu pěkná akrobacie na šálách, jak jsem se dočetl v kterémsi novinovém článku, nové číslo. Vlastně to byla všechno práce jedné skupiny označené jako trio a dalších jednoho dvou mužů či žen.

A pak už následovalo závěrečná klaněčka, z níž bylo zřejmé, jak malá je to vlastně sestava, s akcentem na to, že jde o rodinný podnik, když jedna z žen přinesla v náručí jen roční mimino, a do manéže se dostavila principálka Jana Berousková (na webových stránkách je uveden jako ředitel Rudolf Berousek, který získal před léty proslulost představeními na čtyřicet metrů vysokém námořnickém stožáru a jízdou na motocyklu na laně, nevím, zda to byl on, koho jsem před třiceti lety viděl na jičínském náměstí, ten ale před několika lety, v srpnu 2010, zemřel). Podtrženo a sečteno, ohlášené dvouhodinové vystoupení sestávalo (nezapočítávám čas úvodního zpoždění) ze dvou částí po zhruba pětačtyřiceti minutách a půlhodinové (ohlášené jako čtvrthodinové) přestávky. Protahování ovšem mělo za efekt dlouhou frontu ve stánku na světélkující hračky, popcorn a hot-dogy pro hladovějící děti, které ovšem jinak byly zřejmě spokojené. Není divu. Když jste se rozhlédli, bylo zřejmé, že tím hlavním publikem byly děti do osmi deseti let, které možná byly v cirkuse poprvé.

Vzpomínám na všechna ta cirkusová představení v Jičíně, kde bývaly na Lidickém náměstí (na Novém Městě), později za kasárnami v Lípách, nebo dokonce kousek o prvního jičínského supermarketu, kde je dnes vietnamská tržnice, rovněž na Novém Městě, coby takřka ještě dítě jsem vlezl někdy odpoledne do šapitó a dal se tam do řeči s trumpeťákem (v té době byla v cirkusovém stanu tribuna s živou muzikou, kde bývalo až devět hudebníků), jakési krátké kamarádství, opar romantiky, druhý den jsem mu přinesl hrušky z naší zahrádky. A vystoupení v Praze na letenské pláni, a jiné s mou matkou v Drážďanech v Großer Garten naproti fotbalovému DDV-Stadionu, když mě tam na začátku devadesátých let navštívila, to byl její poslední cirkus, který celý život milovala.

Co se vlastně stalo? Tyhle klasické cirkusy nemohou být přece konkurencí Nového cirkusu, ohromujícího umění (s Rosťou Novákem otcem jsem hovořil, když byl s La Putykou na jičínském pohádkovém festivalu), pochopitelně nejsou dnes cirkusy státní, dotované a nezávislé na ekonomické stránce věci, jako tomu bylo před Listopadem (i o naší historii, bylo tu tuším pět cirkusů, se píše v jedné práci, na niž je odkaz dole pod textem, pochopitelně měl v tomhle obrovský vliv Sovětský svaz, jinak uzurpátor naší země, který nicméně měl na prvotřídní úrovni státní cirkusové školy), do jaké míry tu mohou být případné „rodinné nesrovnalosti“ mezi rozvětveným rodem (Rudolf Berousek pocházel z devíti dětí, tento cirkus založil s manželkou v roce 1997, některé další podniky spojené s jeho rodinou, zmiňuji), netuším (jsou-li jaké, hledám jen důvody tohoto šíleného propadu).

Dobře, o všem lze diskutovat, mít na to různé názory, chápat problémy. U čeho to ovšem nejde, a i já mám názor zcela nekompromisní, je hygiena. Jediný záchod, společný po muže i ženy, naproti pokladně s rozbitou klikou (tedy zevnitř nešel zavřít) a netekoucí voda z kohoutku umyvadla, to je pro mne naprosto nepřijatelné. Kdo za to zodpovídá? Zmíněná ředitelka cirkusu, František Ruml, uvedený na ceduli u pokladny jako zodpovědný vedoucí? Na internetu jsem nedohledal, zda je František Ruml, který měl ve svém podnikání uvedeno vedle Stravování v restauracích, u stánků a v mobilních zařízeních a dalších aktivit uveden i Podpůrné činnosti pro scénická umění, ale v rejstříku má uvedeno datum zániku obchodní firmy 2014 (Nezjištěno), táž osoba jako František Ruml s adresou v Kuníně, který má zapsánu Ostatní zábavní a rekreační činnosti j. n.. Nebo má svůj díl zodpovědnosti nějaká tomu příslušná kontrolní organizace?

Stačí. Je to i pro mě zkušenost, spojená především s určitou nostalgií po něčem, co bylo zajímavé. Cirkus je něčím neodmyslitelným v celé evropské kulturní historii (to slovo kultura tu nepadlo několikrát nazdařbůh), u nás, v době působení uměleckého svazu Devětsil stejně jako tenkrát kabarety a jiná lidová zábava, u řady významných hudebních skladatelů součást poetiky jejich díla, etc.), cirkus se stal i literárním námětem, který byl dokonce i předlohou jednoho z nejoblíbenějších českých starších televizních seriálů – Cirkus Humberto Eduarda Basse, mimochodem též kabaretiéra, stejně jako námětem výtvarných umělců (u nás F. Tichý, Henri Toulouse-Lautrec). Rád bych se někdy podíval na představení, po němž bych nemusel reagovat textem jako je tento.

13. 3. 2017

Problematika cirkusů
https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/37061/KellnerovaK_Problematika%20dnesnich_MB_2010.pdf?sequence=1&isAllowed=y
https://cs.wikipedia.org/wiki/Cirkus

Karel Berousek
https://tn.nova.cz/clanek/nestesti-v-cirkuse-akrobati-se-zritili-z-osmi-metru.html

Národní originální cirkus Berousek
https://www.berousek.cz/

Cirkus Rudolf Berousek
https://www.cirk-berousek.cz/ (stránky v rekonstrukci)

Rudolf Berousek
https://www.lidovky.cz/zemrel-rudolf-berousek-principal-cirkusu-a-provazochodec-p3w-/lide.aspx?c=A100830_095644_lide_mk

Cirkus Bernes
https://www.denik.cz/kralovehradecky-kraj/ludvik-berousek-volny-cas-v-cirkuse-nezname-52v3-de26.html