České doteky hudby / Ohlédnutí za 19. ročníkem festivalu

České doteky hudby
Ohlédnutí za 19. ročníkem pražského mezinárodního hudebního festivalu
16. 12. 2017 – 6. 1. 2018

Před několika dny skončil MHF České doteky hudby, jediný velký pražský festival v období adventu, vánočních svátků a první dní v roce, orientovaný v jádru na klasickou hudbu. Datum 16. prosince coby den zahájení je dodržováno coby datum narození Ludwiga van Beethovena, což je jedním ze symbolických  vyjádření vazby k evropské hudbě, zatímco je tato vazba jednou z řady dalších, počínaje k hudbě národní, české, či hudebních kultur jednotlivých zemí, často v jejich vzájemných souvislostech, jak to označuje například pravidelně se vyskytující titul Ruské hudební klenoty.

Letošní ročník festivalu naplnil v plné míře dramaturgii, pečlivě zpracovanou během již prvních měsíců minulého roku, rozvrženou samozřejmě v záměrech ještě dříve. Na rozpracování návrhů některých koncertů se podílel také prof. Václav Riedlbauch, dlouholetý člen správní rady a v posledních letech externí dramaturg, který stál v době zrodu festivalu u jeho základů a který na konci minulého roku, v době, kdy festival byl již kompletně připraven, odešel do hudebního nebe.

Program festivalu vycházel z klasických, dá se říci osvědčených formátů, v minulých letech příznivě přijímaných poněkud konzervativním pražským publikem, jako každý rok nicméně přišel také s řadou nových impulsů či novinek. Jednou z nich byl projekt Miro Žbirka Symphonic & Beatles v Kongresovém centru Praha 19. 12. 2017, jiný pozoruhodný večer titul Iva Bittová v Rudolfinu. Oba koncerty představovaly zároveň „velkoformátový“, jinak řečeno symfonický rozměr, jak už napovídá i titul prvního z nich, a jak to dávají tušit i prestižní rozměrné sály, v nichž se oba projekty uskutečnily, a v celku festivalu je můžeme číst ve dvojí protilehlé souvislosti.

Tou první jsou ony formáty vskutku klasické, jakým byl slavnostní zahajovací gala koncert ve Španělském sále Pražského hradu se zahraniční sólistkou, německou houslistkou Sophií Jaffé , orchestrem PKF – Prague Philharmonia s dirigentem Petrem Vronským, „uprostřed festivalu“ (27. prosince) ve Smetanově síni se konající koncert ruské dirigentské legendy Vladimíra Fedosejeva, který vystoupil s Velkým orchestrem P. I. Čajkovského, Pražským filharmonickým sborem a českým klavíristou Janem Simonem, interpretem ikonického Čajkovského klavírního koncertu b moll, či konečně závěrečný koncert 6. ledna 2018 s titulem „Milostné operní gala“, rovněž ve Smetanově síni, na němž vystoupili přední čeští operní pěvci, Aleš Briscein a Barbora Polášková a – rovněž zahraniční, tentokrát maďarský klavírista Dénes Várjon.

To je jedna protilehlá linie, tu druhou pak představovaly komorní formáty, jakým byl již několikátým rokem se opakující koncert pro děti a rodiče, letos na Novoměstské radnici s titulem „Těšíme se na vánoce“, kde vystoupil Dismanův rozhlasový dětský soubor, či večer „Něco málo na dobrou noc“, reprezentující literárně-hudební formát, charakteristický pro festival České doteky hudby od jeho počátků, dokonce ještě z doby, kdy veřejnost v prvních letech mohla zaznamenat titul „Doteky hudby a poezie“. Tentokrát recitoval Morgensternovy a Lorcovy básně známý herec Saša Rašilov a o hudební složku se postaralo flétnové kvarteto Ensemble Martinů, večer pak byl zároveň vzpomínkou na Václava Riedlbaucha. Smyčcová kvarteta byla letos zastoupena dokonce dvakrát, Wihanovo kvarteto v Sukově síni Rudolfina s programem z díla Ludwiga van Beethovena, Ivana Kurze a Johannese Brahmse a Sedláčkovo kvarteto ve „Velkém komorním večeru“ s podtitulem „Schubert – Glinka – Bartók“, v  díle dvou z nich se ke kvartetu přidal další zahraniční klavírista Boris Kraljević (Černá hora / Singapur) a v jednom český kontrabasista Jiří Hudec.

Komorní obsazením a „velký“ prostorem, v němž se koncerty uskutečnily – oba na témže místě, v kostele sv. Šimona a Judy – byly „Evergreeny ke konci roku / Zasněné tóny trubky a varhan“ Miroslava Kejmara a Aleše Bárty či gala koncert Evy Urbanové v doprovodu Moravského klavírního tria. Violoncellista Jiří Bárta se souborem Musica minore obsadili ve „Vánočním barokním koncertu“ též  prostor rozměrnějšího sálu, totiž Smetanovu síň.

Strukturu stručně, ale jen v náčrtu tímto popsanou, vyjadřuje rovněž členění na koncertní řady – ekluzívní, crossover, komorní, orchestrální, stará hudba a literárně-hudební. To umožňuje návštěvníkům lépe se orientovat v pestré nabídce, zahrnující přední české i zahraniční umělce, komorní soubory i orchestry, hudbu jednotlivých žánrů a oblastí i v přesazích například k poezii. Ředitel festivalu Miroslav Matějka v úvodním slově k rozměrnému katalogu, který může být rovněž pýchou festivalu vzhledem k podrobným informacím k jednotlivým koncertům, ale i prostorům, v nichž se koncerty realizovaly či biografiím participujících osobností a souborů, vzpomněl i na odchody přátel a osobností české hudby v minulém roce, vedle již zmíněného Václava Riedlbaucha též Antonína dvořáka III, hudebního publicisty Antonína Matznera či skladatele Jiřího Matyse.

Snad jedinou vadou na kráse byla absence v pořadu pro děti ohlášené Simony Postlerové a italské klavíristky Diany Nocchiero (v koncertu Wihanova kvarteta), již ale plnohodnotně nahradil mladý umělec Miroslav Sekera. Hudební publicisté reagovali kromě drobných noticek  na festivalové dění dvěma recenzemi v časopise OperaPlus či v Týdnu či na stránkách www.radio.cz, bez ohledu na mé komentáře prakticky ke všem koncertům si myslím, že by si tento festival vzhledem k tomu, co nabízí, zasloužil více pozornosti odborníků. Na vyprodaných sálech a bouřlivých aplausech publika to ovšem nic nemění. Přál bych festivalu rovněž, aby i v příštím roce získal dostatek sponzorů, bez nichž by nemohl dosáhnout té kvality, jíž se může dlouhodobě vykazovat.

Jan K. Čeliš / prosinec 2017
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH