Bruno Walter

Bruno Walter
významní dirigenti

Pro případná nedorozumění musím zdůraznit, že se mi nejedná o stejnojmennou legendu kulturistů, jejíž jméno vyskočí ve vyhledávačích vedle jméno jednoho z nejvýznamnějších dirigentů dvacátého století, o němž je tento příspěvek. Bruno Walter je umělecké jméno, které vzniklo ovšem poněkud zvláštním způsobem, i když ne úplně výjimečným. Rodilý Berlíňan (1876) se jmenoval Bruno Walter Schlesinger, a tak Bruno Walter není pseudonymem v běžném smyslu, nýbrž vlastně jen vynecháním skutečného rodového jména a využití dvojznačnosti jména Walter coby osobního i příjmení při jeho přesunu od jednoho ke druhému. Rakousko-německý skladatel, dirigent a klavírista patří ovšem především k významným dirigentům, na tomto poli dosáhl největší proslulosti coby kapelník lipského Gewandhausu, šéfdirigent Newyorské filharmonie či stálý hostující dirigent Vídeňské  filharmonie.

Pocházel z židovské německé rodiny. Ve věku osmi let započal studium na berlínské konzervatoři (Stern´sches Konservatorium, podle Julia Sterna, německého židovského skladatele a pedagoga, jednoho ze zakladatelů, dnes součást Univerzity umění Berlín), v devíti letech poprvé vystoupil veřejně jako klavírista. Dojem, kterým na něj zapůsobil Hans von Bülow, jej přiměl k rozhodnutí stát se dirigentem. Po ročním působení v Kolínské opeře se stal asistentem Gustava Mahlera v Hamburské opeře. Mahler byl pro Waltera vzorem, považoval se za jeho žáka, i když nechtěl vyhovět jeho přání, aby jej následoval z Hamburku do Vídně, kde se Mahler měl šéfdirigentem opery. Teprve po řadě dalších štací, k nimž patřila Vratislav, Bratislava a Riga, následoval v roce 1901 Mahlera do Vídně, kde se stal kapelníkem Dvorní opery. Mahler mu prý předtím napsal: Než přijedete do Vídně, oholte si vousy.

V témže roce si Walter vzal sopranistku Elsu Kornecovou. Měl s ní dvě děti, Lotte a Margueritte. V následujících letech začala jeho mezinárodní kariéra. Byl hostujícím dirigentem v Praze, Londýně a Římě. Po Mahlerově smrti dirigoval dvě jeho významná pozdní díla: symfonii pro tenor, alt a orchestr Píseň o zemi (1911 v Mnichově) a 9. symfonii (následující rok ve Vídni). V roce 1911 obdržel Walter rakouské občanství a právě při té příležitosti škrtl oficiálně „Schlesinger“ ze svého jména a uváděl svou osobu pouze jako „Bruno Walter“, což dělal ovšem už předtím ve Vratislavi. V roce 1912 stál přinejmenším osmsetpadesátkrát u dirigentského pultu, na příští rok ovšem Vídeň opustil a stal se hudebním ředitelem opery v Mnichově. Zůstal tam do roku 1922.

V roce 1923 cestoval poprvé do Spojených států, v roce následujícím se stal hudebním ředitelem Státní opery v Berlíně Charlottenburgu a započal svou dlouholetou činnost při Salzburském festivalu (Salzburger Festspiele), založeném v roce 1920. V roce 1929 přesídlil do Lipska, kde se stal následovníkem Wilhelma Furtwänglera ve funkci šéfa Orchestru Gewandhausu.

Když Bruno Walter v březnu 1933, krátce po uchopení moci nacionálními socialisty, připravoval svůj čtvrtý koncert s Berlínskými filharmoniky, hrozili noví mocipáni, že vytlučou sál, jestliže se Walter objeví na scéně. Ten emigroval do Vídně, kde dirigoval Vídeňské filharmoniky, uváděl představení ve Vídeňské opeře a pracoval i v Salzburku. Stal se rovněž hostujícím dirigentem Concertgebouw-Orchesteru v Amsterodamu. Zpráva o anšlusu Rakouska v roce 1938, o vpochodování wehrmachtu do země, jej zastihla na koncertní cestě do Amsterodamu. Emigroval nejdříve do Lugana, získal francouzské státní občanství, přesto pak v roce 1939 odjel do USA, kde dostal coby prominentní dirigent okamžitě místo v Losangelském filharmonickém orchestru. V roce 1946 dostal státní občanství.

Ve Spojených státech dirigoval řadu významných orchestrů, v letech 1941 – 1959 uváděl operní díla v Metropolitní opeře. Bydlel v Beverly Hills v Kalifornii coby soused jiného významného Evropana, spisovatele Franze Werfela a jeho ženy Almy Mahlerové-Werfelové (s Gustavem Mahlerem byli velcí přátelé). V roce 1943 pomohl náhodou mladému, tenkrát pětadvacetiletému Leonardu Bernsteinovi k jeho raketovému vzestupu. Když kvůli chřipce nemohl dirigovat rozhlasový přenos Newyorské filharmonie, poslal za sebe právě Bernsteina, kterého tak slyšela celá Amerika.

V padesátých letech dirigoval opět ve Vídni, obdržel Čestný prsten města Vídně a o tři roky později Cenu Karla Rennera. S Columbijským symfonickým orchestrem se vydal na turné po západním pobřeží. V té době také vydal knihu esejí O hudbě a o muzicírování, kde se mimo jiné přihlásil také k myšlenkám antroposofie. Zemřel v roce 1962 ve svém domě v Beverly Hills.

Zatímco jakožto dirigent byl již za svého života velice ceněn, jeho dílo skladatele zatím odpočívá ve vídeňské Univerzitě hudby a výtvarného umění, kam jej předala po skladatelově smrti jeho dcera Lotte. Mezi jinými se tu nachází dvě symfonie a jedna houslová sonáta.

Zdrojem pro tento text je adresa
https://de.wikipedia.org/wiki/Bruno_Walter
Mj. o přátelství s G. Mahlerem
https://www.mahler.cz/cz/gm/ohlas-ve-svete

Interview a reminiscence
https://www.youtube.com/watch?v=lFtQcv8TcUQ
https://www.youtube.com/watch?v=EBGRBkQtfYo
Hraje J. S. Bacha na klavír (vzácné)
https://www.youtube.com/watch?v=r4675jBxXuc
Diriguje Beethovenovu Pastorální symfonii
https://www.youtube.com/watch?v=R3YfBGR-WSo
Diriguje Brahmsovou Čtvrtou symfonii
https://www.youtube.com/watch?v=030vBnXQz8c