Blue Effect / Svitanie

alba české rockové hudby

Kdo by se setkal s kapelou Blue Effect poprvé (jakkoli je to u klasiků českého progresívního rocku nepravděpodobné) a dostalo se mu přitom do ruky album Svitanie, položil by si asi otázku, proč má slovenský název. A vzápětí se ujistí, že je to z jiného důvodu, než když český básník Adolf Heyduk psal básnickou sbírku Cymbál a husle nebo jinou poezii, v níž vyznával lásku s bratrským Slovákům. V tomto případě tady ta slovenská rovina byla samozřejmě rovněž dána účastí vynikajícího slovenského baskytaristy Fedora Freša, který se výrazně podílel na celém tvaru alba, ale i mnohem prozaičtější skutečnosti, že album bylo ochotno vydat (píše se rok 1977, doba snad nejtužší normalizace) pouze slovenské nakladatelství Opus.

Však také na první stránce jsou první a třetí skladba instrumentální - Vysoká stolička, dlhý popol a V sobotu popolední – a skladba prostřední je slovenská lidová píseň Ej, padá padá rosenka. Tím jsem chtěl vlastně začít, neboť z toho, co mohlo být původně vlastně jakýmsi východiskem z nouze, vznikla jedna z nejzajímavějších nahrávek Blue Effectu vůbec. Za prvé v té době totiž zdaleka nebylo obvyklé, aby rocková kapela nahrávala lidové písně – dnes jsme v jiné situaci, o čtyřicet let později je samozřejmostí integrace, kterou přinesl Vlasta Redl či Čechomor. Za druhé pak způsob, jak se to muzikantům podařilo, je cosi jedinečného. Rosenka netransformovala lidovou melodii do nové skladby, jak se s tím setkáváme u jazzových muzikantů (u nichž ostatně ty lidové motivy byly v podstatně větší oblibě už tenkrát), na druhé straně vznikla působivá baladická rocková skladba, jakou v celé diskografii českých rockových kapel najdeme jen stěží.

Ani na druhé straně zpěvu příliš není – takřka dvacetiminutová titulní skladba Svitanie je v zásadě instrumentální záležitostí, slovenský překlad Hutkova textu lze vnímat jako chór, jeden z hlasů „orchestru“. Možná stojí na tomto místě za zmínku, že Jaroslav Hutka byl kamarád kapely a chtěli s muzikanty Blue Effectu spolupracovat už na prvních albech, ale normalizační zákazy učinily své. Hodnocení této skladby je u dnešních posluchačů různé, je zajímavé sledovat názory na stránce progboard.com, kde se komentující do sebe pustili tak, že se diskuse až poněkud vymkla z rukou (smysluplné je přečíst si komentář Petra Gratiase), je nicméně dokladem i mého pocitu, že skladba, jakkoli je v některých pasážích skvělá, posluchačsky může působit řadou modulací „přearanžovaně“, a že ztrácí tah. Je třeba ale mít na mysli rovněž to, že Blue Effect usilovali vždy o to, prozkoumat možnosti, případně až do krajních mezí, což je samo o sobě hodnota, a možná tento případ. A skladba může být rovněž odkazem na improvizace na živých koncertech, kde – podle Hladíkova svědectví – byli muzikanti schopni zahrát dvě skladby za celý koncert o délce hodiny a půl. Nechci zacházet do podrobností, když odhlédneme o zmíněných modulací, často v rockové hudbě překvapivých harmonických postupů, je zajímavá barevnost ploch klávesových pasáží, Radim Hladík pak v jednom místě, kde hraje na španělku (akustickou kytaru) připomíná španělského virtuóza a interpreta flamenca Paco de Luciu.

Odkazy / Info
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svitanie
https://www.progboard.com/Blue-Effect/Svitanie/87

Muzika
Ej, padá padá rosenka
https://www.youtube.com/watch?v=LOO9mtjfF9k
https://www.youtube.com/watch?v=saM2HqJcO1w
Ej, padá padá rosenka / V sobotu popolední
https://www.youtube.com/watch?v=-8-6556rQoo

Vysoká stolička, dlhý popol
https://www.youtube.com/watch?v=5XvH0UsYuQM
Svitanie
https://www.youtube.com/watch?v=ZdmH6I2LasA