Benjamin Britten / Průvodce mladého člověka orchestrem

Tak jako je v ruské hudební kultuře Péťa a vlk Sergeje Prokofjeva didaktickým a přitom svěžím dílkem, které otevře malému/mladému posluchači pohled na orchestr, je alespoň námětově srovnatelným dílem v anglické hudbě Průvodce mladého člověka orchestrem, op. 34, Benjamina Brittena. Možná je to, vedle velkých vážných děl, jako je Válečná symfonie, Brittenova nejpopulárnější skladba. Také v tomto případě jde o skladbu orchestrální se slovním komentářem, který ovšem nemá podobu pohádky. Starší generace zná nejspíš nahrávku Suprafonu z roku 1976, samozřejmě ještě na černé desce, v interpretaci České filharmonie a komentářem Luďka Munzara. Že je to muzika, která má stále co říci, o tom svědčí i nastudování pražského FOKu v roce 2011. Skladba je „variací a fugou na téma Henryho Purcella“, skladatele, který byl jedním z Brittenových hudebních vzorů.

Skladatel napsal Průvodce v roce 1946. Původně měl zadání napsat hudbu k filmu „Nástroje v orchestru“, který měl být produkován v režii Muira Mathiesonse s Londýnským symfonickým orchestrem pod vedením Malcolma Sargenta. Kromě zmíněného Péťi a vlka lze vedle hudební didaktiky do třetice zmínit ještě rovněž populární Karneval zvířat francouzského skladatele Camille Saint-Saënse. “Dílo je s něhou věnováno dětem Johna a Jean Maudovým: Humphrey, Pamele, Carolině k jejich poučení a zábavě.“

Skladba má charakter ronda a vychází z Purcellovy suity, která má deset částí: Ouverture, Rondo, Air, Air, Menuet, Air, Jig, Hornpipe, Air, Song „Lucinda is Bewitching Fair“ a byla napsána k dramatu Abdelazer anglické spisovatelky Aphra Behn (1676). Purcell zkomponoval ouverturu a mezihry pro reprízu hry v létě roku 1695. Britten zkomponoval skladbu vzhledem k možnostem ukázat různé části orchestru, použil přitom také části Arlézanky (L’Arlésienne Suite No. 2) francouzského skladatele Georgese Bizeta.

V úvodu zahraje téma celý orchestr, pak jednotlivé skupiny nástrojů – dřevěné, pak žesťové nástroje, pak smyčcové a nakonec bicí. Pak každou variaci pojednává jeden nástroj v následnosti nástrojových skupin podobně jako u tématu a zpravidla od nejvyššího po nejhlubší. Tak například v první variaci hrají pikoly a flétny, ve druhé hoboje, ve třetí klarinety, až skončí fagot. Poté, co celý orchestr zahrál variace, nastoupí fuga, počínaje opět pikolou, dřevěnými, žesťovými, smyčcovými a konečně bicími nástroji.

Celá skladba má pak následující průběh:

Téma: Allegro maestoso e largamente
    Tutti, dřeva, žestě, smyčce, bicí
Var. A: Presto
    Pikola, flétna
Var. B: Lento
    Hoboje
Var. C: Moderato
    Klarinety
Var. D: Allegro alla marcia
    Fagoty
Var. E: Brillante: alla polacca
    Housle
Var. F: Meno mosso
    Violy
Var. G: -
    Violoncella
Var. H: Cominciando lento ma poco a poco accel. al Allegro
    Kontrabasy
Var. I: Maestoso
    Harfa
Var. J: L'istesso tempo
    Horny
Var. K: Vivace
    Trubky
Var. L: Allegro pomposo
    Pozouny a basová tuba
Variation M: Moderato
    Bicí nástroje (ve velmi silném obsazení, vč. tamburiny, trianglu, xylofonu, kastanět či biče)
Fuga: Allegro molto

https://www.antikvariatmotyl.cz/gramodesky/klasicka-hudba/bnjamin-britten-pruvodce-mladeho-cloveka-orchestrem-variace-a-fuga-na-purcellovo-tema-ceska-filharmonie-ludek-munzar-komentar.html

https://operaplus.cz/dnes-v-prazskem-foku-brittenuv-pruvodce-mladeho-cloveka-orchestrem/

Muzika
(nabídka třech interpretů)
https://www.youtube.com/watch?v=4vbvhU22uAM
https://www.youtube.com/watch?v=L_Pzx_L05UU (český komentář, není ale moc rozumět)
https://www.youtube.com/watch?v=deKHTIre08Q