Barokní komponovaná krajina na Jičínsku VI

(Barokní komponovaná krajina na Jičínsku)

VI
Hledačky

Jedním z řady nových způsobů pro návštěvníky, jak uchopit krajinu, jsou takzvané „hledačky“ ⁴⁵⁾. Slovo nalezené pro překlad pochází z anglického výrazu „quest“, pátrání, hledání. Pravděpodobně jste už jej někde slyšeli. Nestátní nezisková organizace, občanské sdružení  Actaea – společnost pro přírodu a krajinu, která realizuje projekt „Questing“, jej nazývá „novou metodou interpretace místního přírodního a kulturního bohatství“. V jednom rozhlasovém pořadu letos v létě se hovořilo právě o nových trasách v Českém ráji, který je průkopníkem tohoto způsobu „poznávání nových míst, spojenou s příběhem, hledáním indicií a nakonec i pokladu“, jak to bylo uvedeno. Jan Mertlík ze sdružení Český ráj, který se se svými kolegy zaměřil především na poznávání barokní krajiny Mariánské a Valdštejnovy zahrady, vysvětluje rozdíl od hledání „kešek " čili geocachingu pomocí GPS. Svým způsobem to na tuto metodu navazuje, výletník má nějakou individuální informaci, ale ta není zadáním přesných souřadnic, ale jakýmsi starobylejším způsobem, jako jakýsi návod, podle kterého jdete.

Iniciátorem tohoto přístupu u nás je Blažena Hušková z Oldřichova v Hájích v Jizerských horách. Přeložila z angličtiny knihu Questing aneb Tvoříme hledačky pro lidi a s lidmi, ta vyšla v rámci projektu Questing realizovaného společností Actea. Původní outdoorová hra, zvaná letterboxing, navazuje právě na ony dobrodružné příběhy třeba vojáků ve Skotsku, kteří hledali cestu, v moderní podobě má původ ve Spojených státech a ve Velké Británii v sedmdesátých letech a po celém světě se rozšířila na začátku nového tisíciletí. Questing pak v užší v podobě, jakou máme na mysli, vyvinula nestátní nezisková organizace Vital Communities ve Vermontu, USA, v roce 1995, a je vlastníkem příslušné obchodní známky. Dnes máme tedy questing i u nás, má svoje internetové stránky a projekt „Questing – speciální průvodce pro CHKO“ je finančně podpořen z Revolvingového fondu Ministerstva životního prostředí.

Na Jičínsku pak vzniklo v tomto roce (2015) sedm tras putován í – questů ⁴⁶⁾. Blažena Hušková nám vysvětlila rozdíl od klasické turistiky ve dvou ohledech: První je rozdíl od klasického turistického značení, které má u nás unikátní propracovaný systém, či novějších tematických naučných tras, které jsou ovšem finančně poměrně nákladné. U questů máte jednoduchý návod na listu papíru, třeba i veršovaný, který si zájemce vyzvedne v informačním středisku nebo jej najde například na internetových stránkách Questing.cz, kde je možné ho zavěsit. Druhý, podle mého názoru ještě podstatnější rozdíl, je v tom, co už víme z názvu publikace Blaženy Huškové, totiž způsob vzniku questu. Quest je většinou výsledkem nějakého nápadu v nějaké užší komunitě v místě, kde je něco zajímavého, co stojí za to ukázat návštěvníkům.

Například na questu nazvaném poeticky „Putování za nekonečnou pánví s romadúrem v kapse“, trase z Jičína do Studeňan a Radimi po místech spjatých se třiceti lety života Josefa Váchala  a jeho družky Anny Mackové, který mě přivedl na to, abych zmínku o questingu zařadil do tohoto povídání, pracovala spolu s Blaženou Huškovou novinářka Vlaďka Vildová s hercem a správcem jičínské Rumcajsovy Ševcovny  Jiřím Vildou, profesorem AVU Milošem Šejnem, který se tématem studeňského Mistra zabýval,  výtvarník a scénograf Robert Smolík vytvořil mapu krajiny se Zebínem, Valdštejnskou loggií a výchozím Jičínem a cílem, což jsou Studeňany. Musím říci, že setkávání, procházení trasy, vyhledávání textových materiálů z Deníků a další práce na projektu bylo pro nás pro všechny zábavné.

K oněm sedmi questům, které v poslední době na Jičínsku vznikly, patří rovněž Putování po lesních kapličkách Mariánské zahrady s Annou a Františkem Schlikovými, vytvořený ve spolupráci se Svazkem obcí Mariánská zahrada a podobně jako předchozí s městem Jičín. V našem kontextu je zajímavý proto, že sleduje část oné kulturní krajiny, která je pendantem k valdštejnskému krajinnému projektu s lipovou alejí jako centrální osou spojující Jičín přes loggii s valdickou kartouzou, totiž schlikovským věncem barokních kapliček, které na valdštejnský projekt navazují tím, že dotvářejí jičínskou kotlinu.

Jsou to ony v souvislosti s Mariánskou zahradou už zmíněné, většinou v lese skryté čtyři kapličky:  sv. Anna (zajímavá tím, že autorem návrhu je Jean Baptista Mathey, 1670), Anděl Strážce, Nejsvětější Trojice,  a konečně Loreta (Santa Casa), zasvěcená Panně Marii, jediná ze všech čtyř viditelná na horizontu Velišského hřbetu nedaleko zříceniny středověkého hradu Veliše, dominujícího jižní hraně Jičínské kotliny. Jak se v questu s podtitulem o těchto drobných sakrálních stavbách říká, „čtyři kaple jsou čtyři drahokamy, vybroušené do čtyř různých tvarů“. Viditelný v krajině je pak ještě kostel Povýšení svatého Kříže v Ostružně, který je jistým těžištěm Mariánské zahrady.

K dalším questům, které na Jičínsku vznikly, patří Mariánský (cyklo)quest, navazující na předchozí a vytvořený týmiž autory, pak quest nazvaný Po Jičíně nejen za Valdštejnem (jeho autorem je ing. Bohumír Procházka, zvaný Prochor), dále Milohlídka, věnovaná jedné z nejstarších rozhleden v Čechách či Tajuplná cesta Valdštejnovým lesem (tu vytvořil kastelán Valdštejnské loggie Jiří Vydra). Na území obou krajinných prostorů, Valdštejnské i Mariánské zahrady, se nachází řada památných stromů i alejí, těm v oblasti Libáně a Starých Hradů se věnuje hledačka právě takto nazvaná – Památné stromy Libáně a Starých Hradů. Také v tomto případě je autorem Jan Mertlík ze sdružení Český ráj, který se „se svými kolegy zaměřil především na poznávání barokní krajiny Mariánské a Valdštejnovy zahrady s množstvím známých či skrytých příběhů“, jak říká jeden z komentářů. 

Cyklotrasa za Zebínem

Nejsoučasnější událostí v jičínské krajině a zároveň posledním tématem, které jsem zařadil na dnešní večer, je ostrá diskuse, která se rozhořela na téma cyklotrasy za kopcem Zebínem.

Všichni víme, že na vnímání krajiny mají podstatný vliv proměny v poslední době, hospodaření v ní, udržování historických památek, které patří k stavební substanci sídel, ale běžných, obytných či „úředních“ staveb, které proměňují charakter nejen samotných měst a vesnic, ale i krajinného kontextu. Jsou to hradby sídlišť či výškové administrativní budovy, které ničí horizonty měst, zdevastované ulice či necitlivě přestavěné domy, kolem nichž se musíme pohybovat, po prohřešcích minulého režimu přišlo na řadu „podnikatelské baroko“, které je projevem úpadku myšlení a arogance polistopadových zbohatlíků či podivné obludnosti, které s architekturou nemají nic společného. To by bylo samostatné téma, ale hovořím o tom z jednoho principiálního důvodu. V krajině je více než kdekoli jinde důležitý detail, který je ve vztahu k celku. V historii uměli naši předkové postavit na správném místě kostel, ale i smírčí kříž, boží muka či rozcestník. Podstatným způsobem se za posledních padesát let v české krajině změnily komunikace, a nejsou to jen dálnice, které proměnily tvář krajiny. 

U cyklotrasy za kopcem Zebínem se jedná o malý, ani ne dvoukilometrový úsek historické cesty, která vede z města přes dnešní zahrádkářské kolonie jabloňovou alejí a kolem rybníka až do městečka Železnice s bývalými secesními lázněmi (bohužel s nešťastným polistopadovým osudem), kde ústí pod železnickým kostelem sv. Jiljí. Ten se na jejím konci zjevuje ve své monumentalitě jako z žádného jiného směru. Cesta je vzdáleně  paralelní s dnešní silniční komunikací, umístěné podél valdštejnské aleje, kterou silnice na jejím konci před loggií protne a přes Valdice pokračuje směrem na Lomnici nad Popelkou, a má být její alternativou.

Už v minulých letech došlo k výrazným zásahům člověka v krajině na několika místech. Revitalizace valdštejnského lipového stromořadí, jehož údržba byla po řadu desetiletí zanedbána, byla veřejností přijata s pochopením, pokácení sto padesáti stromů z zanedbaného stromořadí za koupalištěm u neudržované strouhy, která podle mého názoru byla příčinou podmáčení a devastace stromů, uváděné jako „Revitalizace aleje doprovodné zeleně u náhonu ke koupališti,  Jičín“, tzv. Krčínovy aleje ⁴⁷⁾, nicméně vyvolalo negativní ohlas a reakce (mj. petice občanů), možná také proto, že do očí bily vynaložené prostředky na přilehlé sportovní zařízení, tedy koupaliště Kníže s rozsáhlým parkovištěm (rovněž diskutované, obhájci argumentovali, že nejde o sport, ale o občanskou vybavenost) a zničená příroda v bezprostřední blízkosti. Hovořilo se o nesrovnalostech, případně o nedodržování zákonů. Kupodivu nebyly žádné organizované protesty proti pokácení vzácných stromů přímo v prostoru prvního patra Libosadu u loggie, i když vám prakticky na místě všichni lidé potvrdili, že se jedná o barbarství.

U cyklotrasy za Zebínem zřejmě přetekl pohár trpělivosti. Jičínští komunální politici se rozhodli, mimo jiné proto, že „dosáhli“ na třímilionovou dotaci ze Státního fondu dopravní infrastruktury ČR (SFDI), že tuto historickou cestu promění v asfaltovou cyklotrasu. Ozvala se celá řada občanů, kterým leží na srdci kvalita života v Jičíně, jindy uvážlivě se vyjadřujícím minulým starostou byli nicméně osočeni, že se ozvali pozdě, že mohli sledovat tisk, jednu diskutující po několika větách neomaleně „utnul“, v novinách pak nazval občany, kteří vyjádřili svůj názor, že je to hrstka „aktivistů“ (tedy apriori ti, kteří škodí, kterých je pár atd.)

Zastánci asfaltového řešení „Cyklostezky Jičín – Železnice“ mají samozřejmě i rozumné argumenty – zvýšení bezpečnosti pohybu cyklistů  mezi městy Jičín a Železnice,  ať už při cestě do zaměstnání, do školy  či při rekreačně turistických aktivitách (manažer projektu L. Brykner). Problém vidím nicméně přinejmenším v počáteční neochotě komunálních politiků prosazujících řešení, které by sloužilo údajně všem – nejen maminkám s kočárky, postiženým vozíčkářům z nedalekého Apropa (emotivní argumenty tohoto druhu jsou jak víme, účinné coby z hlediska politické korektnosti nedotknutelné, byť jejich racionalita je povážlivá), cyklistům i in-linistům (to byl zprvu obzvláště naléhavý argument) – jakkoli naslouchat druhé straně, a v tvrdošíjné neústupnosti vehementně prosazující něco, na co se předtím veřejnosti nezeptali (tedy to, co jsem kritizoval i v době, kdy jsem byl sám zastupitelem). Od záměru je neodradilo ani rozhodnutí dvou vrcholných státních orgánů, které rozhodnutí zrušily s tím, že byla porušena některá pravidla.

Pro rozhodování politické reprezentace bylo podstatné, že byly na stavbu přiděleny dotační peníze – a umíte si představit to rozhořčení, když se musely vrátit. Příspěvek 3 190 000 Kč, poskytnutý městu Jičín Státním fondem dopravní infrastruktury ČR (SFDI) na výstavbu cyklostezky Jičín - Železnice, bude vrácen do rozpočtu státu (z materiálů v tisku). Jejich argumentem, ale i argumentem části obyvatelstva, která by ovšem novou cyklostezku přivítala, je mimo jiné snadná údržba komunikace s asfaltovým povrchem. Skutečnost, že zastánců betonové cyklostezky není málo, nic nemění na tom, že nechápou, co by se vlastně mělo chránit – a mohu říci, že právě tady z Olomouce mi utkvěla (při příležitosti otevírání Domu přírody v Horkách zhruba před rokem) věta jednoho ze zahajujících o ochraně přírody: „Neumíme někdy zcela přesně říci, co máme chránit, ale o to více bychom to měli dělat.“

Při prezentaci studie zadané na téma (Ateliér Vavřík a dobrá společnost), která proběhla několika týdny a k níž byli poprvé přizváni i občané (příznivci i odpůrci asfaltového řešení), se mi líbil názor městského architekta Jiránka, který se, ač zaměstnanec městského úřadu, nebál říci svůj názor, že totiž v Jičíně máme úplně všechno, nové koupaliště, nový zimní stadion, několik sportovních hal (dodávám víc než v úhrnu za půl miliardy korun), ale nemáme žádný přírodní park, respektive toto je poslední oblast, která má charakter přírodního parku. Ačkoli jsme městem čtyř krajin, dodávám slovy Jaromíra Gottlieba, ačkoli vztah lidského sídla (města) a krajiny je možná tím nejpodstatnějším, co tvoří hodnotu tohoto místa, a ačkoli je dost evidentní, že je to celé nesmysl, byť se má ulevit korzujícím maminkám v lipovém stromořadí, kde se realizují ti, kteří používají asfalt (který je zde ovšem v třetinové šíři) pro jiné než pěší aktivity v současnosti.

Já sám mám – vedle základního argumentu, že by se zde prostě mělo jednat o klidovou zónu v prostoru odpovídajícím tomu svým krajinným charakterem i vztahem k městu, zahrnující i historický kontext (přestože se realita dneška oproti několik set let staré historii změnila) a s tím, že cyklisté lehce „dosáhnou“ na budovanou evropskou cyklostezku, která se nachází nedaleko, zatímco maminky s kočárky nikoli – zásadní námitku právě v kolizi různých cílových skupin:  Formuluju to v jednoduché metafoře, v níž používám slova svého učitele Vladimíra Binara, že totiž v přírodě každé zvíře má svou vlastní vychozenou stezku, kterou používá – sloni mají svou, buvoli mají svou, žáby svou, všechny druhy zvěře zde zanechávají své stopy, zbytky srsti, trus atd. – a já se bojím, že matky s kočárky přijdou o svůj poklid a budou muset uskakovat agresivním in-linistům, kterým pochopitelně budou v jejich sportovním výkonu překážet, přestože je zde údajně dost místa pro všechny.

Jakkoli se studie Ateliéru Vavřík a dobrá společnost pečlivě věnuje i širším krajinným kontextům, zůstává „asfaltové řešení“ jakýmsi výchozím bodem. Proto na základě přesvědčení, že tato lokalita by si měla zachovat svůj přírodní charakter a jakýkoli větší zásah by byl v neprospěch věci, vznikla zhruba před měsícem petice občanů, v níž bylo vyzváno „vedení jičínské radnice, aby přestalo ignorovat existenci našeho názoru, aby záměr vybudovat asfaltovou komunikaci zastavilo a aby o tomto prostoru a využití veřejných prostředků začalo debatovat na základě seriózních podkladů, nepředpojatě a odborně.“ ⁴⁸⁾

Asfaltová cyklostezka v historické aleji za Zebínem je žhavá současnost. A my jsme se vrátili tam, kde jsme začali, k Zebínu. To nebyla prosím, promyšlená dramaturgie tohoto povídání, tento syžet se vytvořil někde ve stráních kopce, ze kterého i já takřka po šedesáti letech občas shlížím na proměny města a valdštejnské barokní komponované krajiny. Vytvořila se z magie této krajiny, kterou jsem se vám pokusil trochu přiblížit.

Nedosti na tom. Myšlenky si vyhledávají své scénáře v realitě. Když jsem procházel s fotoaparátem jabloňovou alejí pod Zebínem, kterou lidé nemoudří chtějí zničit tím, že ji vyasfaltují, potkával jsem skupinky lidí, kteří na nejrůznějších místech něco hledali. V ruce mapky a další pomůcky k tomu. Byly to dokonce dvě velké skupiny, které hrály jednu z dnes oblíbených týmových šifrovacích her, další nové skvělé zábavy – vedle zmíněných questů či geocachingu či jiných nových forem pohybu v přírodě. Musí rozluštit nějaký kód, aby mohli pokračovat nalézáním jednotlivých stanovišť na trase. I pro ně je krajina šifra. Pro mne ovšem neznamená šifra záležitost kryptografie, u níž se použitím kódu vše vyjasní – tak jak to obvykle vnímáme, nýbrž jakési hermeneutické symboly, které nám naznačují, že tu je nějaké tajemství. A to by nám mělo, i když usilujeme o jeho poodhalení, zůstat skryto.

Děkuji za pozornost.  
leden a září/říjen 2015

Poznámky
45) Hledačky
https://www.rozhlas.cz/sever/expres/_zprava/kdo-rad-chodi-na-vylety-a-miluje-hadanky-nebo-tajemno-je-pravym-adeptem-pro-questing--1523914

https://www.actaea.cz/index.php?id=62
https://www.questing.cz/Aktuality/Vysla-kniha-Questing.aspx

46) Questy na Jičínsku
https://www.cesky-raj.info/cs/putovani-a-turistika/questing/

47) https://zpravyceskyraj.cz/krcinova-alej-v-jicine-nesrovnalosti-a-nezakonnost/

48) Celé znění petice:
My, níže podepsaní občané, požadujeme zachování stávajícího přírodního rázu a způsobu užívání jabloňové aleje v prostoru od zahrádek ČZS-ZO Čeřovka až k rekultivované skládce pod Zebínem a nesouhlasíme se záměrem zbudovat zde asfaltovou komunikaci označovanou jako cyklostezka.

Stavbu asfaltové cyklostezky v této lokalitě neschvalujeme zejména protože:

– ji považujeme za prvek, který negativně ovlivní jedinečnou krajinu Jičína a Jičínska. Stavba komunikace silničního typu by nevratně znehodnotila ráz celého prostoru, neboť by rozšířila městské prvky do volné krajiny a vytvořila bariéru pro mnoho živočišných druhů. Jde o poslední prostor v sousedství města s takto výrazným přírodním rázem a jako takový je vhodné jej zachovat pro příští generace.

– ji považujeme pro Jičín, ale i Železnici z hlediska stávající škály komunikací za nadbytečnou; vhodnější koridor pro cyklostezku vidíme například podél silnice č. II/286 v úseku Valdice–Železnice a ve směru na Lomnici nad Popelkou. V lokalitě jabloňové aleje by bylo zbudování cyklostezky z hlediska dlouhodobé koncepce rozvoje města a jeho okolí nevhodnou investici veřejných prostředků, zejména pokud se nedaleko této lokality počítá s výstavbou nadregionální cyklostezky.

– se domníváme, že na svobodný pobyt v krajině mají nárok všichni občané. Uvedené území je bezpečným místem, které umožňuje celou škálu aktivit a nevyžaduje dalších úprav a regulací, pouze citlivou údržbu. Cyklostezka by silně omezila nás, kteří tuto cestu užíváme jako chodci, na procházkách s dětmi, jako místní cyklisté nebo pejskaři. Nevidíme smysl v takovém konání, které by nás o tento navyklý způsob oddechu připravilo, a to ve prospěch úzké skupiny jiných uživatelů.

Vyzýváme tedy vedení jičínské radnice, aby přestalo ignorovat existenci našeho názoru, aby záměr vybudovat asfaltovou komunikaci zastavilo a aby o tomto prostoru a využití veřejných prostředků začalo debatovat na základě seriózních podkladů, nepředpojatě a odborně.

https://zpravyceskyraj.cz/

Ve výběru z obrazového materiálu (většinou vlastních fotografií), promítnutého na večeru, k této první části patří snímky označené 17-03 až 17-10 zde:
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Barokni_komponovana_krajina_na_Jicinsku_Lide

Na závěr promítnut úvodní snímek s nápisem „jan“/“Jičín“.