Architektonické skvosty v Benátkách (VIII)

Belliniové, malířský rod

Tento příspěvek pojednává o architektuře vlastně jen nepřímo, věnuje se totiž významné benátské malířské rodině Belliniů. Nejstarší z nich byl Jacopo Bellini (kolem r. 1400 – 1470/71), Giovanni Bellini (1437 – 1516) byl jeho nevlastní syn, Gentile Bellini (1429 – 1507) jeho bratr, všichni se (pravděpodobně) narodili i zemřeli v Benátkách. Měli ještě sestru Nicolosii, se kterou se oženil Andrea Mantegna, jiný významný italský malíř.

Jacopo Bellini byl synem cínolijce. Kde a u koho se začal učit, není známo, ví se ale, že během svého pobytu ve Florencii v letech 1422–1425 byl pomocníkem u malíře Gentile da Fabriana. Musel být velmi zdatný, neboť vzbudil závist domácích umělců. V „konkurenčním boji“ napadli jednou Gentilovu dílnu, a když Jacopo bránil sebe, své druhy a umělecká díla proti kamenům, několik útočníků zranil. Musel poté jít do vězení a opustil Florencii. Má se zato, že v roce 1426 doprovázel Fabriana na cestě do Říma. Kolem roku 1436 pobýval ve Veroně, vyzdobil tamější dóm freskou Ukřižování, dnes nedochovanou. V roce 1437 se objevil v Benátkách, kde už předtím pobýval, a stal se členem společenství Scuola di San Giovanni Evangelista. Pro ně namaloval obraz Maria s děťátkem a osmnáct, rovněž nechovaných tabulí ze života Ježíše Krista a Marie. V roce 1441 byl krátce činný ve Ferraře, kde navrhl náhrobek pro Niccolò d’Este. Pobýval také v Padově.

Jacopo Bellini může být vnímán jako malíř, který přinesl do Benátek tradici a ducha renesance. Zatímco jeho současníci jako Giambono, Jacobello del Fiore či Antonio Vivarini pracovali i nadále ve stylu byzantských ikon, který obohacovali hávem gotické elegance, byl Bellini od počátku uchvácen Florenťany. Vedle svého mistra obdivoval také Andreu del Castagno, sochaře Donatella, Paola Uccella a především Fra Filippa Lippiho. Rychle získal dobrou pověst, která se roznesla na všechny významné knížecí dvory Itálie. Změnil směr a připravil cestu pro své talentované syna, ale i takové umělce jako byli Giorgione či Tizian.

Větší význam v dějinách umění než jeho malby jsou jeho kresby, které se dochovaly. Jako jeden z prvních umělců vůbec vytvořil skici ke všem možným tematickým okruhům. Vedle antických studií zanechal velké množství kreseb postav, aktů či draperií. Kreslil mytologické, náboženské i profánní scenérie. Další jsou kresby zvířat. Velká část těchto kreseb se nachází ve dvou skicářích, které jsou dnes v majetku Britského muzea v Londýně a v Louvru v Paříži.

Díla Jacopa Belliniho se dnes nacházejí a v dalších významných galeriích, např. v Berlíně, Los Angeles, New Yorku (Metropolitní muzeum) či v řadě italských muzeí (Florencie, Padova, Brescia, Ferrara aj.)

Giovanni Bellini, zvaný také Giambellino, se prostřednictvím Andrey Mantegni, který si vzal jeho sestru Nicolosiu, seznámil zvláště ve studijních pobytech v Padově se školou Francesca Squarciona. Dále ho ovlivnily práce Donatellovy, které mohl studovat rovněž v Padově. Se svým bratrem Gentilem patřil k vynikajícím mistrům severoitalského kulturního prostoru a založil benátskou malířskou školu rané renesance.

Velkou část v jeho díle zaujímají náboženské obrazy (imagines devotionis) jako Madonna s děťátkem. Vzorem mu byly řecké a byzantské ikony, které byly v Benátkách rozšířeny, a Bellini proměnil jejich stereotypy. Jeho obrazy vyzařují emotivní a poetický vztah mezi matkou a dítětem. Obrazy Pietà a Sacra Conversazione tvoří další těžiště u Belliniho obrazů. Ovlivněn Antonellou da Messinou při jeho pobytu v Benátkách v letech 1474  - 1476 je Giovanni Bellini vedle svého otce a bratra rozhodující pro vývoj portrétu v benátském malířství. Portrétovaní jsou převážně zpodobněni ve tříčtvrtinovém profilu. Známé je i zpodobení krajiny v pozadí, jejich kolorit v odstínech zelené a zlaté je charakteristický prvek benátského malířství. Na rozdíl od tvrdosti rané renesance nastupuje malířská měkkost, při níž barvy dostávají teplo a svit i díky převzetí olejových barev nizozemského malířství, které do Benátek přivezl zmíněný Antonello da Messina.

Aby vyhověl poptávce, využíval Bellini svou velkou dílnu, z níž vyšli i Giorgione, Tizian a další proslulí malíři, a opakoval již nalezená obrazová řešení. Dostával zakázky od Isabelly d´Este a Francesca Gonzagy.

K jeho nejvýznamnějším obrazům patří triptych Trůnící Madona se čtyřmi evangelisty (1488) v sakristii kostela Santa Maria Gloriosa dei Frari v Benátkách, která inspirovala Albrechta Dürera, který Belliniho považoval za jednoho z největších malířů současnosti, k jeho Čtyřem apoštolům. Po četných veřejných zakázkách se v roce 1483 stal Bellini oficiálním malířem Benátské republiky a mohl se věnovat výmalbě Sala del Maggior Consiglio v Dóžecím paláci. Mnohé jeho obrazy v Dóžecím paláci shořely. V roce 1993 byl jeho obraz Madonny s dítětem z roku 1480 ukraden z Cappella Valier v kostele Madonna dell'Orto v Cannaregiu a dodnes se nenašel.

Gentle Bellini vystoupil poprvé s obrazem Madonny ve stylu svého otce (1460). Rok předtím asistoval se svým bratrem otci při tvorbě oltáře v Padově. V roce 1466 jej pověřilo bratrstvo sv. Marka vyzdobení dveří varhan. Tyto malby dodnes existují, představují čtyři svaté v nadživotní velikosti, navržené v přísné jednoduchosti, jíž se vyznačují díla Francesca Squarciona či Andrey Mantegny. V tomtéž roce byl Bellini pověřen pro velký sál téže společnosti zpracovat dvě témata exodu, která se mu podle odborníků podařila stejně dobře jako dílo jeho otce na témže místě. Tyto obrazy se však nedochovaly.

Život a dílo malíře je v následujících osmi letech zahaleno do temnoty. Zdá se ale, že u svého okolí kontinuálně stoupal v jejich hodnocení, neboť v roce 1474 jej senát pověřil, aby restauroval řadu maleb starších generací, případně je obnovil či, tam kde je třeba, nahradil vlastními, neboť vlkost na stěnách v Dóžecím paláci řadu z nich poškodila. Bellini pak namaloval množství obrazů z benátské historie, jeho práce nicméně byla přerušena cestou do Osmanské říše, kam ho povolal sultán Mehmed II. Ten poslal do Benátek k dóžeti vyslance s pozváním do Konstantinopole a se žádostí, aby sem vyslal nějakého vynikajícího malíře, který by pracoval u jeho dvora. První část senát odmítl, druhé vyhověl. Poslal Gentila Belliniho se dvěma asistenty do Konstantinopole a v jeho práci měl pokračovat jeho bratr Giovanni. Bellini pracoval k sultánově plné spokojenosti a za rok se vrátil v elegantním oděvu, zlatým řetězem a doživotním důchodem. Z té doby je dochována řada jeho prací.

Po návratu do Benátek pracoval Gentile Bellini spolu se svým bratrem v Dóžecím paláci, brzy po roce 1480 započal na práci na řadě velkých fresek, které ilustrovaly spory mezi papežem a císařem Barbarossou. Protože se benátské klima pro obrazy ukázalo jako škodlivé, nebyly realizovány přímo na stěně, nýbrž na plátně v oleji. V roce 1577 při požáru bohužel shořely. Nové malby v Dóžecím paláci pak pocházejí od Tintoretta.

Jejich charakter lze posoudit podle příbuzných historických děl, které Bellini realizoval v letech 1490 – 1500 pro Scuolu von San Giovanni Evangelista (dnes se nacházejí v Gallerii dell'Accademia).

Posledním dílem umělce je La predica di S. Marco ad Alessandria, zakázku na obraz dostal v březnu roku 1505. Ve svém testamentu určil, že jej má dokončit jeho bratr Giovanni.

https://de.wikipedia.org/wiki/Jacopo_Bellini
https://de.wikipedia.org/wiki/Giovanni_Bellini
https://digikat.staatsgalerie.de/detail.jsp?id=E7FCADF1462AF2C3A5F56BA5F129379C&img=1
https://it.wikipedia.org/wiki/Piet%C3%A0_%28Giovanni_Bellini_Brera%29
https://hoocher.com/Giovanni_Bellini/Giovanni_Bellini.htm (trochu dryáčnická grafika, nicméně popis tu je)
https://www.wga.hu/cgi-bin/search.cgi?author=BELLINI%2C+Giovanni&time=any&school=any&format=5&form=any&type=any&title=Redeemer+OR+Agony+OR+Piet+OR+Christ+NOT+Christopher&comment=&header=0&other=0&showauthor=0&caption=Paintings+of+Christ+by+Giovanni+Bellini
https://www.wikiart.org/en/giovanni-bellini/pieta