Antonín Dvořák / Domov můj

Antonín Dvořák / Domov můj
skladby v repertoáru PSO

Ke svému zděšení zjišťuji, že téměř nikdo v mém okolí nezná lidovou písničku „Na tom našem dvoře“, což je předpoklad k tomu, mám-li něco napsat o skladbě Antonína Dvořáka Domov můj, kde je vedle melodie české hymny druhým základním hudebním motivem, na němž je skladba vystavěna. Nejen, že ji nikdo nezná, ale nikde na internetu jsem nenašel její text ani na YouTube její melodii (kromě jednoho žáčka ZUŠ, který ji píská na flétnu). Přitom jako pojem musí písnička být známá, protože vyhledávač najde různé farmy a fotky drůbeže na dvoře, komerční nabídky atd.. Odkazy ke srovnatelné písni „Když jsem já sloužil….“, kde se rovněž zpívá o krákorajícím kuřeti, se to přitom ve vyhledávačích jen hemží.

A je to o to větší legrace (není-li to ostuda), že text písně se nachází dokonce v „povinné četbě“, totiž v 6. výstupu 2. dějství (na jednom z klíčových míst, před proměnou) dramatické báchorky Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák (1882), klasiky českého divadla 19. století. Kamarád dudáka Švandy Kalafuna, který jej provází na cestě za štěstím do ciziny, zpívá její dvě sloky v řadě dalších částí zpěvní vložky, jaké neodmyslitelně patří k Tylovi (rovněž v prvním dějství takovou najdeme). Nebudeme se tady zabývat celou hrou, která zcela jistě patří k deseti hrám národního pokladu vedle třeba Jiráskovy Lucerny či Maryši bratří Mrštíkových, její pohádkový svět, ale zároveň moudrost o tomto světě (Švandu v nejtěžších chvílích zachrání jeho matka, Rosava, a milá, Dorotka), tvoří ale i důležitý kontext v tomto příspěvku. Kalafuna zpívá píseň v cizině, která Švandu měla zahubit, její slova se tedy také v přeneseném slova smyslu vztahují i k domovu, nejen k milé, k níž ho váže hluboký cit.

Na tom našem dvoře
všecko to krákoře,
i ten kohout.
Nemohu na tebe,
potěšení moje,
zapomenout.

A kdybych zapomněl,
tak ne lehce,
vždycky mne pro tebe,
potěšení moje,
bolí srdce.

Abych alespoň trochu relativizoval svůj podiv, musím říci, že já sám na jedné straně písničku neznám ze Strakonického dudáka, ale nevím odkud už od dětství, na druhé straně vůbec nepovažuju svou znalost lidových písniček za jakkoli důkladnou nebo dokonce spolehlivou. Přesto ještě než jsem začal dohledávat souvislosti Dvořákovy skladby, mi okamžitě naskočilo, o co jde.

Dvořák opravdu napsal skladbu Domov můj jako předehru ke hře Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl. Šamberk, vlastním jménem František Xaver Schamberger (už tato změna demonstruje jeho vlastenectví), pozdější herec Stavovského, Prozatímního a Národního divadla, se Tylem dobře znal, neboť hrál i v Zöllnerově kočovné divadelní společnosti, kterou Tyl řídil. Podobně jako o Tylovi napsal o dva roky později i životopisnou hru o Karlu Havlíčku Borovském, nejznámější je pravděpodobně jeho hra Podskalák z téhož roku, kdy napsal i hru o Tylovi, která se stala podkladem pro operetu Karla Hašlera a byla zfilmována v úpravě Přemysla Pražského a Vítězslava Nezvala a režii Přemysla Pražského (1928), a pak veselohra Jedenácté přikázání, kterou znají rovněž fandové starých filmů ze ztvárnění Martina Friče (1935).

Na stránkách www.antonin-dvorak.cz je charakterizována takto:

Šamberkova hra, pojednávající o počátcích českého divadelnictví a osudech dramatika Josefa Kajetána Tyla, má silně vlastenecký charakter. Tomu měla odpovídat také scénická hudba: Šamberk si přímo vyžádal, aby každé dějství bylo v závěru podkresleno hudbou odvozenou z tematického materiálu písně "Kde domov můj", jejíž text byl právě Tylovým dílem. Vedle několika úseků melodramatické hudby a dvou meziher vytvořil Dvořák k celé hře také předehru, která je jako jediná dodnes občas uváděna na koncertních pódiích. Předehra vyšla samostatně u berlínského vydavatelství Simrock pod názvem „Mein Heim“ (Můj domov).

Oba základní hudební motivy, Kde domov můj i Na tom našem dvoře jsou tedy logicky spjaty s osobností Josefa Kajetána Tyla, jednou jako autora textu písně, jejíž první sloka se později stala částí československé a ještě později českou státní hymnou, podruhé jako odkaz na jeho nejznámější divadelní hru.

Nebudu se příliš zabývat způsobem, jakým Antonín Dvořák ve své skladbě s oběma motivy pracuje, klasický strukturní rozbor ponechám muzikologům (pokud tak již neučinili, já, nejsa školeným hudebním vědcem, případné analýzy neznám), nicméně dvě poznámky, které mě napadly při hraní v orchestru, nahlédnutím do partitury a následnou úvahou, si nemohu odpustit.

První je skutečnost, že obě melodie si jsou svým charakterem neuvěřitelně blízké. Odmyslíme-li si rytmus a podíváme se pouze na sled tónů, zjistíme, že s určitými odchylkami jsou tóny, jimiž je podložen první verš písně Na tom našem dvoře inverzí (obráceným sledem) tónu začátku druhé písně Kde domov můj. Napišme si slova „Na tom našem dvoře“ a „Kde domov můj, kde domov můj“ vedle sebe a uvědomme si, že první melodie stoupá od prvního k pátému stupni a přes šestý se zhoupne zpět na pátý stupeň, druhá začíná tímto „zhoupnutím“ (tj. šem-dvo-ře a kde-do-mov jsou tytéž noty) a pak klesá až k prvnímu stupni. Pak obě písně pochopitelně pokračují už jinak, ale tahle podobnost stačí, aby zde vznikl jakýsi vnitřní imitační potenciál, vnitřní propojení obou melodií, které geniálního Dvořáka muselo přímo pudit k tomu, aby s tímto materiálem pracoval dál. A není pochyby o tom, že to, co jsem právě popsal, Dvořák vnímal. Motiv vzniklý oříznutím části melodie (ostatně tradiční postup práce s tématem už od baroka), společný oběma písním, v tomto případě tří not na pátém, šestém a zpět pátém stupni s první tečkovanou („pá-pa-da“), nalezneme na řadě míst ve skladbě. A mohli bychom pokračovat dále…

Druhá poznámka se týká ideového obsahu obou písní. Je známo, že se říká, že by ohrožený český národ zanikl, nebýt českého venkova – vzhledem k tomu, že městská centra byla kulturně germanizovaná. Dovolím si takřka anekdotické spojení, s tím, že doufám, že nebudu obviněn z vulgární interpretace, zvláště když ji nemohu opřít o jakékoli prameny z autografů či korespondence. Otázka „Kde domov můj“ je nicméně jen zdánlivě záležitostí minulosti, řekl bych naopak, že je v dnešním prudce se proměňujícím světě (proměny základů celého životního stylu, globalizace, digitalizace, dokonce i migrace), veskrze aktuální. V podání Antonína Dvořáka, který propojuje dvě melodie v jednom hudebním proudu, je onen domov, jak řečeno, ve zkratce anekdoty, na tom dvoře, kde všechno krákoře, i ten kohout. Zkrátka na českém venkově, jenž byl v české kultuře 19. století jedním ze základních rysů identity národa (v literatuře před nástupem moderny například představovala venkovská próza vedle prózy idealizující a historické jeden ze základních jejích směrů). Samozřejmě to dnes už víceméně není pravda, život člověka nejen v naší zemi doznal neskutečné proměny, nicméně ono poselství z české kulturní historie, otázka naší identity, tady zůstává. A na několika místech ten kohout v orchestru snad dokonce zakokrhá –  například v části označené Più tranquillo. To už ovšem nemám nijak doloženo, třeba je to jen imaginace.

Ze stránky anglické Wikipedie přebírám výběr nahrávek skladby. Poslouchal jsem Ančerla, na Gregorovu nahrávku je špatná kritika.

Karel Ančerl, Česká filharmonie, Supraphon SU 11 1998 (1962)
István Kertész, Londýnský symfonický orchestr (London Symphony Orchestra), London Records 430046 (1965)
Witold Rowicki,  Londýnský symfonický orchestr (London Symphony Orchestra), Decca 4782296 (1970)
Rafael Kubelík, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Deutsche Grammophon 469366 (1975, 2002)
Václav Neumann, Česká filharmonie, Supraphon SU 3818-2 (1982, 2005)
André Previn,Los Angeles Philharmonic, Telarc 80173 (1988)
Neeme Järvi, Royal Scottish National Orchestra (1986–1987), Chandos 241-3 (1989)
Bohumil Gregor Česká filharmonie (1987), Supraphon SU 11 0378-2 (1990)
Libor Pešek Česká filharmonie, Virgin Classics 45127 (1995)
Otmar Suitner, Staatskapelle Berlin, Berlin Classics 93112 (1996)
Theodore Kuchar , Janáček Philharmonic Orchestra, Brilliant Classics 92297 (2004)

Odkazy
https://www.antonin-dvorak.cz/domov-muj
https://en.wikipedia.org/wiki/My_Home_%28Dvo%C5%99%C3%A1k%29

https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/37/06/51/strakonicky_dudak.txt

Muzika
https://www.rozhlas.cz/klasika/download/_zprava/antonin-dvorak-muj-domov-op62--988986

Karel Ančerl, Česká filharmonie, Supraphon SU 11 1998 (1962)
https://www.youtube.com/watch?v=vJZCChyD52I
Bohumil Gregor Česká filharmonie (1987), Supraphon SU 11 0378-2 (1990)
https://www.youtube.com/watch?v=Rncnj0tSak4
István Kertész, Londýnský symfonický orchestr (London Symphony Orchestra), London Records 430046 (1965)
https://www.youtube.com/watch?v=lAMVJyB0Wt0
Witold Rowicki,  Londýnský symfonický orchestr (London Symphony Orchestra), Decca 4782296 (1970)
https://www.youtube.com/watch?v=8ID5RbDdVWs