Anne B. Ragdeová / Topoly berlínské

Český čtenář důvěrně zná kultovní film s Rudolfem Hrušínským podle románu Ladislava Fukse Spalovač mrtvol. Srovnání s knihou Anne B. Ragdeové Topoly berlínské není i je od věci. Pan Kopfrkingl i Margido Nesh, jeden ze tří sourozenců v knize norské spisovatelky, pracují v pohřebnictví, v obou knížkách je tedy atmosféra mírně řečeno ponurá. Ve Spalovači mrtvol tato ponurost přerůstá do grotesky, s níž se přerod pana Kopfrkingla ve zrůdu s ideologickým podtextem nacistického šílenství stává vlastním tématem knižního či filmového hororu. V příběhu Topolů berlínských se autorka drží ve věcné rovině, místy sice naturalistické (popisy úpravy mrtvého lidského těla před pohřbem), ale přitom zde nikde nepostrádá ani lidské důstojnosti (ta je dána přístupem hrdiny, který ani na okamžik nepropadá cynismu, naopak udržuje ohledy vůči pozůstalým) ani nesklouzává k  lacinému expresívnímu vyjádření, byť by se mohlo i nabízet. Naopak věcná rozvaha hrdiny, a zároveň také vypravěčky, jakási věcná zdrženlivost ve vyjadřování dává celému příběhu vážnost a věrohodnost.

Právě onen postoj je, řekl bych, „severský“. Nemohu nevzpomenout Selmu Lagerlöfovou, která zřejmě dává svou realističností a přitom nezakrýváním i konfliktních motivů stále rozhodující měřítka nejen severské literatuře. Otevřený vztah k přírodě, možná jakýsi „protestantský“ duch jisté pokory člověka, který ví, že jeho pobyt na tomto světě je konečný, ale přijímá svůj úděl na této roli, nepropadá extravagantnímu mysticismu ani jakýmkoli jiným extrémním řešením, optika všedního dne, kterému je věnována vážná pozornost, protože to je vlastní náplň života, ale který se nerozpadá do nesmyslné tříště vyprázdněných stereotypních mechanismů, jak by je mohl vidět odsouzející kritický pohled, u nějž od tohoto stereotypu není daleko k absurdnu. Právě to by ale v tomto případě bylo laciné řešení a možná právě tato vážná věcnost je pro čtenáře onou estetickou hodnotou, vyvolávající pocit, jaký přináší každý stabilizátor, každá uměřenost a nalezení správných měřítek, což nevylučuje ale ani ztrátu tempa příběhu, ani třeba i drsné překvapení, jaké život přináší.

Takovéto měřítko je vytvářeno již základní kompozicí textu, rozděleného do dvou oddílů („knih“), přičemž první oddíl, jakási expozice, je tvořen třemi perspektivami třech sourozenců. První, zmíněný pohřebník Margido v úvodu jede k patnáctiletému chlapci, který spáchal sebevraždu z nešťastné lásky. Nejstarší sedlák Tor má na venkově prasečí farmu a stará se o matku, naopak nejmladší Erlend žije se svým přítelem v dánském hlavním městě. Všichni bratři žijí svůj vlastní život (Tor na venkově, Erlend dokonce „jinde“, pravděpodobně právě vzhledem ke své homosexualitě v liberálnější Kodani, a také dále od ostatních) do okamžiku, kdy jejich matka, dosud i při dost vysokém věku zdravá, náhle ochoří a posléze zemře. V ten okamžik se rozehrává sonda do rodiny, postupně se odlupují jednotlivé vrstvy překvapujících souvislostí, které jsou nakonec až na hraně uvěřitelnosti. Rysy thrilleru, například nejrůznější náhlé dějové zvraty, tedy stylový prostředek častý v řadě různých literárních děl, které jsou dnes úspěšné (uvedu alespoň knihy Chucka Palahniuka či trilogii Stiega Larssona, hit loňské sezóny), jsou o to účinnější, že jejich pozadím je právě řečená rozvážnost.

Zvláštním momentem v knize jsou zvířata. Pro Margida je chov prasat něčím víc než pouhou obživou. Má k nim hlubší vztah, který pro něj představuje cosi bytostně elementárního v přístupu k životu vůbec. Povoláním jeho dcery, kterou po desetiletí neviděl a ke které nyní hledá vztah, respektive před jejíž existenci je prostě novými okolnostmi postaven, je rovněž práce se zvířaty, byť zcela jiného charakteru. Vztah lidí k sobě navzájem a ke zvířatům se však ocitá vedle sebe jako dvě alternativy podobné váhy a příběh, který Anna B. Radgeová vypráví, teprve později tento moment vysvětluje. I motiv zvířat se vztahuje k jedné z těch „nejvyšších“ rovin, ve které knihu můžeme vnímat, totiž jako emotivní úvahu o životě a smrti. Víc prozrazovat by nejspíš nebylo vhodné, byť jsem samozřejmě tak trochu v pokušení. Ale ať si každý knihu přečte. Stojí za to.

Topoly berlínské je první částí trilogie o rodině Neshovových, která vyšla v originále v roce 2004, následují (Raci poustevníčci, 2005) a Ligge i grønne enger (Odpočívat na travnatých nivách, 2007).
V českém překladu Kateřiny Krištůfkové vyšla v nakladatelství Kniha Zlín (Zlín 2010), má 294 stran.

https://www.iliteratura.cz/Clanek/25999/ragde-anne-b-topoly-berlinske  

další odkazy

detektivka
https://www.schwedenkrimi.de/radge_rezension.htm https://sweforum.schwedenstube.de/viewforum.php?f=47

https://www.schwedenkrimi.de/radge_buchliste.htm
https://www.iliteratura.cz/Clanek/27301/ragde-anne-b-topoly-berlinske-2-in-host