A zase je to tady!

Určitě jsou v tom nějaké vibrace. Prostě v jednom společném časovém pásmu, rytmu a tempu musí existovat nějaká místní či osobní pásma, rytmy a tempa. Děláme si legraci z našich semilských přátel, že mají nastavený jiný čas (Semily jsou od Jičína vzdáleny přitom necelých třicet kilometrů). Vyprávějí se legendy o tom, jak se muzikanti sjížděli v Orlických horách na soustředění a tehdejší dirigent orchestru, který vyrazil dokonce o den dříve, aby na místě všechno připravil, byl ostatními v den, kdy jsme se měli sejít, předjet ostatními účastníky, an označoval trasu dojezdu informačními štítky na dopravním značení, kudy vede cesta. Několikahodinová zpoždění při nejrůznějších příležitostech byla běžná a ti, kteří dorazili opožděně, se velice divili, že na místě měli dávno být.
Neříkám to vůbec ve zlém, byť to vyznívá jako pomluva. Naopak musím říci, že jsem v Semilech prožil nejlepší léta svého profesního i jiného života a dodnes tam jezdím každý týden na zkoušku symfonického orchestru, který jsme po letech nečinnosti znovu přivedli k životu. Pravda, časy se mění a zkoušky začínají v posledním čase opravdu na čas. Nicméně úvaha o tom, zda například podnebí může ovlivnit právě letoru, v tomto případě zřejmě neplatí – jak říkám, Semily nejsou od Jičína ani třicet kilometrů.
U mě nicméně platí zřejmě opačný nesoulad. Měla by to být spíš přednost a dlouhá léta jsem si myslel, že to přednost je, nicméně v realitě jsou s tím spíš problémy. Spíše se totiž předbíhám. Potíž je pak v tom, že když říkáte něco o dvacet let dříve, většinou vám ostatní přinejlepším nerozumějí, v horším případě vás mají za blázna. Je to holt osud. V poslední době se ten onen předstih projevuje méně razantně, zato častěji. Možná kdybych probrousil tyto stránky, narazil bych na několik takových případů jen za posledních pár měsíců. Tak tady je poslední příklad – z minulého týdne. Každý si to může ověřit. Jeden z posledních článků se jmenoval Nastal čas výletů, v počítači ho mám uveden pod datem 5. května 2011. Na titulní straně Instinktu z 12. května 2011 je titulem 15 magických míst Česka avizován článek Česko magické, 15 tipů na tajemné výlety. Vzhledem k tomu, že se blíží turistická sezóna, není ona shoda nijak zvlášť podivná. Nebyla by, kdyby v tomtéž čísle nebyl článek o Jiřím Wimmerovi (mimochodem výborný článek). Článek na těchto stránkách o Jiřím Wimmerovi byl napsán 27. a 28. dubna.
Jediné, co mě uklidňuje, je skutečnost, že v desítkách případů to je naopak. Že mne totiž nějaký článek v novinách či v časopise pošťouchne k tomu, abych tady něco napsal a zasíťoval.

https://www.instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/tema/pruvodce-ceskem-magickym_26076.html

https://instinkt.tyden.cz/rubriky/ostatni/osud/jiri-wimmer-vzpominky-na-demona_26079.html