Doteky kamene

 

                                    Dotkl-li ses kamene, dotkl ses
                                    něčeho podstatného...

I

Usedám na osamělém místě mezi navršenými černobílým bloky
šedozelené vlny, v nich žlutavý odlesk
zapadajícího slunce
/  rozpadají se v pěnu a tříšť vody oblévající kameny
stříká mi do papíru

II

položil jsem dlaň na vlhký kámen
před okamžikem z něj stekly poslední pramínky vod
přes kámen s mou rukou položenou na něm
se přelévá nová vlna

vracím se k témuž kameni druhý den /
v touž denní dobu
mezitím na něj dopadala záře Měsíce a žár Slunce

stále ještě je omýván vodou

III

tím, že uchopíš kámen, jsi jej vyzdvihl nejen z původního prostoru, ale především k tvé mysli. A zbývá ti (to nejobtížnější) najít onen vztah, který jsi tím rozevřel.

IV

položil  jsem ruku na kámen
a pomyslel na Slunce
zítra jej jeho žár opět rozpálí

díval jsem se chvíli na nepatrný kamínek
spočívající na břehu mimo dosah vln
nechal jsem ho tam ležet

díval jsem se na kámen
představil jsem si, že jsem ho o kousek posunul

V

vsunul jsem konečky prstů
do pukliny
obrovského bílého kamenného bloku
rozpáleného poledním sluncem
pokouším se jej rozevřít

pomíjivost nepomíjivého

VI

vynesl jsem z vody kámen
položil ho do obou dlaní
a nastavil Slunci

uchopil jsem pod vodou malý kámen
a poponesl jej kousek blíž ke břehu
voda dělá totéž, neustává však ve své práci

VII

odstíny oblohy / mořské hladiny

VIII

D o t y k y   k a m e n ů

špičkami prstů o obrovský puklý blok, nohy mi omývá vlahá voda

narůžovělý valounek s bílou kresbou v dlani

bílý placatý oblázek, rozpálené kameny na rozpálených chodidlech

kámen s ostrými nepravidelnými hranami a nazelenalá voda
za soumraku

nepravidelnými o sebe lehce, klepnutí

úder dlaní do velkého valounu, pak na hladinu
porovnávám oba zvuky

pleskání vody vzdouvající se o stěny kamenů

šedý úlomek kamene, nevím, čím mne přitahuje, pevně stisknout

rozpukaný

IX

Ú d e r y   k a m e n y   o   s e b e

větším valounem o menší / zřetelný dutý zvuk

dvěma přibližně stejně velkými vlhkými kameny / zvuk podobný tlesknutí

těžkým kamenem, který jsem vynesl z moře, o jeden z bílých oblázků na pláži, nenápadný mezi ostatními / několik úderů

jako bych se o něčem chtěl ujistit, stále to uniká

nepatrným oblázkem o jiný, poněkud větší / na čem záleží to zabarvení?

malým valounkem o pobřežní balvan /

o něco větším kamenem o tentýž balvan / zvuk není tak temný
jak jsem předpokládal

jedním valounem o dva kamínky v dlani
překvapuje mne, že zvuk a tvar jsou nakonec dvě odlišné věci
úkonem a tím, že kámen zazní, si jasněji uvědomuji to, co
bylo předpokladem

X

H á z e n í   k a m e n ů   d o   v o d y

házím velký kámen, který jsem před chvílí vynesl z moře, zpět
na jeho místo

házím do vody najednou dva kameny a poslouchám délku intervalu
mezi dvojím plesknutím o hladinu

házím oběma rukama současně dva kameny do vody

házím v rychlém sledu několik větších kamenů na jedno místo

házím kameny proti zapadajícímu Slunci, co nejdál – padají
do vody a ztrácejí se v šumu vln

házím hrstě oblázků na hladinu a …

XI

šero / zrak upřený před sebe

do zad mne tlačí nerovnosti skaliska, o něž jsem opřen
poryvy lehkého večerního větru unášejí mou mysl do vln

XII

T o t o ž n o s t i

Nechal jsem spočinout kámen na rozevřené dlani. Pokouším se slovy (marně) určit jeho jedinečnost. Vždy znovu objevuji rysy, které jsem dříve neviděl.
Je-li v mém vědomí shodný se sebou samým, nalézám i kus své vlastní totožnosti.

protáhlý, nepatrně přesahuje šíři dlaně
k okraji se svažuje dvěma plochými vhloubeninami
kresba vrypů / linie a znaky    dominantní rýha
v šedozelené ploše s matně bělavým odstínem

narůžovělý, zaoblený
na vyhlazeném povrchu s úlomky po straně
zářez s cihlově rudým nánosem
a tři jemné sbíhající se rýhy

valounovitý se dvěma výraznými otvory
shora proniká do nitra menším z nich napříč světlo
u ústí levého ostrý vryp
výstupek se zlomem dovnitř na zadní straně

nepravidelný s několika výstupky
válcovité průniky různých velikostí a štěrbiny
pozdní slunce / vrhá stín na dlaň a do jednoho otvoru

XIII

T o p o g r a f i e  (II)

kamenný blok vybíhající do moře
s povlovně ustupujícími prahy
vedle několika dalších menších balvanů
nakladených přes sebe
z boku rozrušen v ostře řezané tvary / vhloubeniny, skuliny
a jamky
některými z nich lze proniknout prsty / rukou
dlaní se zachytit o výstupek
pod vodou kameny a porostem vířivě se pohybujícím
světlejší a tmavá místa, azur a zeleň
kámen vyčnívající nad hladinu
podél břehu skalnatý pás, svrchu zarostlý úzkými křovinami,
rozpadlý do bloků a suti
pod nimi tuším vyvěrat z úbočí prameny
kamenitá mělčinka pod stěnou uzavřená z obou stran skalisky,
zanešená oblázky, shora svahem přístup k ní
zároveň vpravo jeskyně, sklenutá za několikametrovou hromadou
kamení   přes ně dovnitř
s prudkými ranami křídel vylétá ven hejno ptáků
zbytky schránek a vnějších koster mořských živočichů
k dalšímu záhybu
kolem druhé a třetí jeskyně podél navršených balvanů
až k výraznému sloupu, tyčícímu se nad hladinou
za ostrým zářezem v břehu načervenalé srostlice hornin
z druhé strany několik přilehlých kamenů
rozeklaná kompozice s průrvou skalní brány uvnitř

(úsek pobřeží od místa protínající jej prodlouženou linií ulice Jedinstva-Bratsva po výběžek skaliska před prvními domy u jižní pláže v Podace)

XIV

pozoruji nesčíslnou mnohost tvarů

úhrn
okamžik mezi dvěma vlnami
součást geologického procesu / součást mysli

posuň sám sebe o okamžik
před nekonečností mořské hladiny / hlubiny

XV

/diptych/

v ruce kámen
v uších moře
v mysli hvězdnou klenbu

nad hlavou hvězdnou klenbu
u nohou moře
v mysli kámen

XVI

upřel jsem zrak na kámen a zřetelně a hlasitě
jsem vyslovoval slova

XVII

okamžik mezi úderem vlny a tichem propasti

dlouhou chvíli upřeně hledím na balvan
v šeru se noří v nárazu vlny do vody
snad se nepatrně pohnul

XVIII

úder vlny mezi jedním a druhým krokem

pokouším se srovnat svůj dech s rytmem vln
je příliš pravidelný

pokus se sevřít moře v dlani
opakuj to několikrát

XIX

mrštil jsem kamenem do vody / úder o hladinu
nebyl o mnoho silnější, než kdybych jej upustil s dlaně
volným pádem

rozhrnoval jsem dlaněmi vodu      nerozestoupila se

moře jsou kameny
které ještě mají čas
fotografie je jen nepřímým svědectvím

XX

a dívám se na hladinu
na hladinu
dívám se na hladinu
a dívám se
dívám se
na hladinu moře

a dívám se na hladinu mře
poslouchám jeho rytmus

XXI

Vztah kamene a prostředí, v němž pobývá; ostatní kameny, voda, atmosféra, živočichové. V mysli se promítají slova z různých kontextů …základní prožitek konkrétní totality, detailu a vrstev v celku. Protíná se obraz viděného se slovy/jazykem. Slova vracejí zážitek mysli a přetvářejí ho.

Uchopením / způsobem uchopení se projevuje tělo jako výkon vědomí, totožnost obojího. Úkon jako identifikace světa a mysli v bytí téhož – kamene, jako poznání a sdělitelný znak. Zírání do kamene.

XXII

vrhl jsi kámen do moře
v okamžiku mezi jeho vržením a dopadem na hladinu
bylo to, na cos měl myslet především

dotkl ses kamene, přes který se před okamžikem přelila
zpěněná vlna

nepatrný posun
souvrství tvého vědomí

XXIII

uchopil jsi kámen na břehu
jako bys obejmul pohoří v šeru mezi hvězdami nad tebou

sevřel jsi v ruce kámen
a ponořil ho do moře
to, o co jde, zůstává stále nevysloveno

XXIV

noční pach moře
rozšiřuje zrak a kolébá mysl

 

 

Záměr a textový materiál „Doteků kamene“ se váže na můj pobyt u dalmatského pobřeží v létě 1986. Obsahuje výběr přímých záznamů a reportů ze záměrných konání, poznámek z doby pobytu i po návratu z cesty i volné texty, okamžité zachycení dojmů či myšlenek i místa, na jejichž formulaci jsem dále pracoval. V celku není odlišnost těchto jednotlivých typů nijak zvýrazňována, i vzhledem k neostrým hranicím mezi nimi (např. úprava některých přímých záznamů, nutné škrty, změna grafiky u transkripce apod.), přesto je do jisté míry patrná (např. jsou zachovány řady jednotlivých aktivit, i když v jiném řazení). také uspořádání není chronologické, ale řídí se určitými významovými centry a rytmem celku. ostatní texty, které v této souvislosti vznikly, jsou shrnuty v sešitu „Jugoslavija / Cesta“, 1986

Jan K. Čeliš / Doteky kamene
záznamy, texty a poznámky
jkč 1987

 

Pzn. 2009 / jednotlivé texty souboru, uspořádaného do podoby knihy, v ní byly v originále uvedeny vždy na jedné straně (pokud byly kratší a nepřesahovaly tento rozměr), v tomto přepisu, kde nemohu pracovat s prostorem knižní stránky a typografií,, bylo nutné je vzhledem ke zřejmosti toho, kde ten který text začíná, očíslovat.